Několik vloček soli

V poháru jsou ostrůvky Z pláče,

A nám je jako po prvním

Doušku z tatínkovi sklenice.

Slzavá údolí, jsme rychle přebrodily,

Zůstalo v nás

Několik vloček soli.

Sněží!

Pár vzpomínek ve větru,

V točitých vírech,

Snad zastudí – zhrzená láska,

Snad štípne – přímý pohled,

Možná zhořkne – dávná chvilka,

Třeba roztaje a bude zaprášená

Ležet v sutinách naší mysli.

Aby se zvedla

A nejasným obrysem

Své chladné ruky,

Přiškrtila rozverné hrdlo

Nejednoho poety.