K vodě máme dnes daleko - Zpoždění

Zpoždění

Když vcházela do  vrátek, kobrtla. Chytla se manželovy paže a měla co dělat, aby vyrovnala balanc. ,,Do prčic!“ sykla mezi zuby, ale hned se usmála.  Jirka jim šel naproti. Zuzka se culila.

Ve dveřích se objevila Jirkova matka :,,Pojďte dál.“ Usmála se mile:,,Zuzanko, skoč na zahradu. Manžel seká trávu,“ vysvětlovala příchozím: ,,Ať toho nechá, že přijeli tví rodiče.“

Zuzka se otočila a odběhla za roh domu.

,,Mami, to je Zuzčina maminka a otec,“ řekl Jirka směrem ke své matce. Ta se zasmála a řekla: ,,To by mě opravdu nenapadlo, Jiříku! Pojďte, posadíme se v obýváku,“ vedla hosty  do pokoje. ,,Kávu, čaj, minerálku? Co si dáte?“

Pohlédla na manžela:,,Kávu?“ On kývl a řekl: ,,Dáme si tedy kafe.“

,,Prosím tě, běž se umýt…“ zaslechla z chodby.

,,Vždyť jsem skoro čistej!“

,,Alespoň ty ruce si umyj!“

Bouchly dveře a po chvíli bylo slyšet šumění sprchy.

,, Maminka je milá,“ řekla směrem k Zuzce a Jirkovi.

Manžel seděl v křesle a rozhlížel se po pokoji.

,,Myslíte to doopravdy? Nerozmysleli jste si to s tou svatbou?" Obrátil se teď na mladé otec Zuzky. Jirka objal svoji milou v pase a pevným hlasem řekl: ,,Ne.“ Zuzka se na něj dívala jako na svatý obrázek. Rodiče se usmáli téměř současně. Byl to hezký pohled na ty dva.

Jirkova matka se vrátila s uvařenou kávou a poslal syna do kuchyně pro chlebíčky.

Ve dveřích se objevila  dívčí hlava:,,Dobrý den, já jsem Lenka, Jirkova sestra. Jé chlebíčky!“

Hrnula se ke stolu. ,,Proč sedíte doma? Máte zaracha?!“

,,Lenko!“ okřikla ji matka.

,,Nechte ji, vmísila se do hovoru. ,,Má pravdu, venku je krásně, mohli jsme zůstat na zahradě…“

,,Taky si myslím. Dobrý den, vítám vás.“ Do dveří vstoupil Jirkův otec. Zuzčini rodiče povstali, aby se přivítali s hlavou rodiny. Vousáč ve dveřích se usmíval. Měl na sobě triko bez rukávů a kraťasy. Podala mu ruku, podívala se mu do očí a náhle …. Ty oči…

Rychle sklopila hlavu a posadila se.

,,Je to jednoduché,“ ujal se slova Jirkův otec. ,,Co chcete vymýšlet? Pronajímáme náš byt v paneláku a jeden prázdný je tu po manželčině matce. Mohou si vybrat.“

,,Já bych si chtěla taky vybrat…“ skočila mu do řeči Lenka.

,,Jo, ty si vybereš až budeš mít ženicha!“ odvětil otec a se zalíbením se podíval na nastávající snachu: ,,Tak co, Zuzko?“ Jirka odpověděl za ni: ,,My bychom radši po babičce. Ten je  volný, jen potřebuje trochu zrekonstruovat.“

,,No, vidíte,“ otočil se otec směrem k hostům : ,,A je to!“

Usmála se na něho vděčně :,,Ale svatba bude u nás!“

,,Víte co, zapijeme to …“ odpověděl pán domu a odešel pro připravenou láhev .

,,Potřebovala bych …kde tu máte záchod?“ obrátila se směrem k hostitelce.

,,Na konci chodby, vlevo.“

 Na konci chodby byly dvoje dveře. Mezi nimi visel zarámovaný obrázek.

Zastavila se a nemohla od něj odtrhnout oči.

Opřela se rukama o zeď, protože měla pocit, že se jí podlomí nohy.

Na zvětšenině fotky byl záběr loďky na které se do objektivu fotografa usmívala spokojená rodinka.

Vyšel z kuchyně.  Zahlédl ji a popošel až k ní. Postavil láhev s vínem na botník, dotkl se její paže,  podíval se na ni a řekl: ,, Nejvyšší čas si začít tykat. Máme patnáct let zpoždění…“