Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Pro pamětníky - Chabal story

30. 06. 2009

7570

Autor

raja

Rozhovor byl původně určen pro časopis kafe, ale že se tam nehodí, tak ho dávám sem, někdo po něm totiž očividně touží:) malá vzpomínka na velikána... Žalostné zpěvy z Paříže /Francois baptiste Chabal/ Jak zhořkla mi ta kdysi sladká Paříž, to město, milenců skrýš, bez Tebe má drahá, na břehu řeky Seiny kanu slzí kříž. Na starém kopci Montmartském, v bazilice Sacre-Coeur, tepu liturgii shledání, na oltář božské šíje. Dny jež tu dlím jsou jak nápoj Chiméry, co kosti v mor a bolest obrátí, tak horoucně, jak toužím po Tvém objetí. Nač jsou mi zrcadla prchavé imprese, pohled ženy milánské? Nač jsou mi klenoty pařížské, do širokých bulváru vhroužené, když Tě nemám po svém boku? Mlžno jest v oku mém, hrdlo v poušť rozlehlou se mění. Vzlétl bych nad útesy, času bol, pro Tvé srdce s tokem rtuti lásky.

Spolu s ním odešel z písmáku duch dob dávno minulých a vzletné zamilované vrše, psané převážně pro dámy jeho srdce, po vzoru renesančních básníků .Dodnes, přestože od jeho odchodu z našeho serveru uběhlo již pěkných pár měsícu, se nanašel nikdo, kdo by ho dokázal alespoň částečně nahradit. Někteří jedinci se z jeho odchodu nikdy nevzpamatovali (Armin Tamzarrian či kritik Pišta Hufnágl, pzn.redakce)
Ano, řeč je o Francoisovi baptiste Chabalovi. I když vlastně, ne tak úplně. Po najití a oslovení Francoise, mně totiž čekal doslova šok!!!

Cituji: „ Nedokáži si už vzpomenout ani na svůj nick na Písmáku. Že bych byl opravdu Francois baptiste chabal? Ale možná je dobře, že Francois ve vzpomínkách umřel a narodil se někdo jiný...“

Zdeněk se nepamatuje! Podle slov autora, Zdeňka Kopřivy, je Francois minulostí. Zdali jeho minulostí, se můžeme pouze dohadovat...
Snad Vám napoví malé interviu, které exkluzivně časopisu k.a.f.e, tento kontraverzní, nyní dokonce i tak trochu tajemný autor poskytl.

Kafe: Zdravím Tě Zdeňku. Je tohle tvůj první rozhovor pro bulvár? Nejsi z toho nervozní?
Z.K: Pro bulvár??? Já jsem si myslel, že to je literární časopis:-) Ale kdyby to byl bulvár, tak vůbec nejsem nervózní, protože jsem veřejnosti neznámá osoba, chichichi.

Kafe: To si jen myslíš. Nemůžu se nezeptat, co Tě vedlo k odchodu z písmáku a následnému přechodu na jiný literární server...
Z.K: Už si přesně nepamatuji, co mě vedlo k přechodu od Písmáku k Saspi. Na písmáku jsem byl opravdu velmi krátce a nemohl jsem si tam moc zvyknout. Nezdálo se mi to tam moc přehledné, ale myslím si, že to je věc vkusu. Takže je jasné, že mnohým lidem spíše bude vyhovovat Písmák než Saspi. Mě více vyhovuje Saspi pro jeho jednoduchou přehlednost a proto jsem na Saspi a ne na Písmáku.

Kafe: Procházela jsem Tvou tvorbu a komentáře na serveru saspi, evidentně se Ti tam daří a jsi oblíbeným autorem. Jaký je Tvůj recept na to stát se tak dobrým, úspěšným básníkem?
Z.K: Přemýšlím nad tím, co to znamená být úspěšným básníkem. Jestli to znamená vydávat knížky, které si lidé budou rádi kupovat a nebudou při tom přemýšlet, jestli je to hodně nebo málo peněz, potom jsem neúspěšným básníkem. Být básníkem znamená především milovat srdcem. Vzpomínám si na jeden film, určitě ho znáte i vy. Ten film se jmenuje Poslední Samuraj. V tom filmu jistý samurajský válečník píše báseň. Píše ji téměř celý život a nemůže svou báseň dokončit. Jeho báseň začíná slovy:

"Naprosto dokonalý květ je vzácný. Člověk ho může hledat celý život a přece to nebude ztracený čas."
Básník celý život hledá konec své básně a až ve chvíli, kdy umírá na bojišti, najde konec své básně:
" Všechny květy jsou dokonalé."

Takže já jsem spíše takovýto druh básníka. Hledám svou jedinou báseň a i kdybych si na ni měl počkat třeba i celý život, tak si na ni počkám, protože skutečná báseň se rodí v básníkově poznání a to si vyžaduje jistý čas. Napsal jsem toho spousty, ale za skutečné básně považuji možná jen pět svých básní. Ostatní básně mohu kdykoliv spálit. Nemají pro mne žádnou hodnotu.

Kafe: Ptala jsem se již v naší mailové korespondenci a nedá mi to, zeptám se Tě ještě jednou. Jsi Zdeněk Kopřiva, který publikoval na serveru písmák pod nickem Francois baptiste Chabal? Věk i Tvé jméno by tomu napovídalo, navíc datum registrace na saspi
by zhruba odpovídalo době, kdy Francois zrušil svůj profil na serveru písmák...
Z.K: Chichichi, no, to kdybych věděl kdo jsem:-))) Ne, ale teď vážně. To jméno mi vůbec nic neříká. Takže si možná povídáš s někým úplně jiným než byl Francois Baptiste Chabal. Ale možná bych mohl být Francoisem Chabalem Baptistou. Přiznej se,
však neděláš žádný rozhovor pro časopis:-) Možná jsi jen chtěla zjistit, jestli jsem skutečně Francois Baptiste Chabal.

Kafe: Pravda, fotka kterou máš v profilu, příliš neodpovídá nám tak dobře známé podobizně pana Chabala mezi květy magnolie. Jsi si jist, že jsi v poslední době nepodstoupil žádnou plastickou operaci?
Z.K:Tak toto mě vážně teď pobavilo:-))) Chichichi... Ano, jsem si naprosto jistý, že jsem v poslední době a v jakékoliv jiné době nepodstoupil žádnou plastickou operaci, která by způsobila, že by se z Francoise Baptisty Chabala stal úplně jiný Francois Baptista Chabal. I když mám magnólie velmi rád, nepamatuji se, že by mě hledáček objektivu vyfotil mezi nimi. Teď si tak trochu připadám jako světoběžník Jára Cimrman, který ač měl jen jednu podobu dovídal se z různých zdrojů, že byl spatřen v
Paříži, v Londýně či dokonce i u eskymáků v jednom z iglů, ačkoliv on toho času bydlel v jedné malé vesničce na severu Čech.

Kafe: Otázka z jiného soudku. Jak trávíš svůj volný čas, sleduješ třeba ruggby?
Z.K:Volný čas se pro mě stává luxusem, protože mám dvě zaměstnání a v poslední době si říkám, jestli to má nějaká smysl se tak štvát. Ale i přesto si najdu volný čas, zejména v noci, když všichni spí. Ten čas mám opravdu rád, když je ticho a já mohu rozjímat nebo si číst knížku nebo psát básně. Kdysi jsem hodně sportoval. Osm let jsem hrával závodně voleyball, potom jsem běhával maratóny, bohužel cíle jsem se málokdy dočkal, protože v čase, kdy jsem dobíhal, tak už tam nikdy nikdo nebyl anebo mi bourali cíl. Ale potom se mi stalo to neštěstí, kdy jsem zlenivěl a přestal sportovat. Ale sport mám velmi rád. Nejraději sleduji kopanou, hockey, ale i ruggby.

Kafe: Tak to je Ti jistě dobře známé jméno rugbyového hráče Chabala, ale nechme toho, jděme dál. Jestli jsem správně pochopila, v současné době žiješ na Slovensku. Jak se ti tam líbí? Na písmáku se zrovna nedávno živě diskutovalo o tom, že by snad slovenští autoři neměli na českých literárních serverech publikovat. Můžu znát Tvůj názor?
Z.K: Už zase ten Chabal:-) Na slovensku opravdu v současné době žiji a děkuji za optání, líbí se mi tu. Žijí tu dobří lidé. Jen se mi zdá, že jsou málo průbojnější než řekněme Češi. Co se týká druhé části otázky, myslím si, že by bylo škoda, kdyby Slováci nemohli už publikovat na českých literárních serverech svá díla. Na Saspi publikují svá díla i Slováci a setkává se to tu s pozitivním ohlasem. Češi si rádi přečtou slovenská díla a často ve svých reakcích říkají, jaká zvukomalebná je slovenčina. Myslím si, že tak příbuzenské jazyky jakým je čeština a slovenčina by mohla být spolu na jednom serveri. Možná by se to mohlo oddělit jako slovenská díla a česká díla, ale nevidím pražádný důvod, proč by Slováci nemohli na českých serverech publikovat.
Rovněž si myslím, že Češi a Slováci jsou dva národy tak vzájemně propojené, že je to zcela přirozené, i když jsme se rozdělili, jsme si velmi blízcí a myslím, že to také tak zůstane.

Kafe: Zdá se že se v současné době, ve své tvorbě, zabýváš hlavně duchovnem a vychodní filozofií, co Tě k tomu přivedlo?
Z.K: Ano, přiznávám, že jsem duchovně založený člověk a do jisté míry mi je blízká východní filozofie avšak není dobré být svázán jakýmkoliv náboženstvím. Svoboda je pro mne důležitá a chci-li být svobodný, musím jít za náboženství. To znamená vzdát se jakéhokoliv náboženství. Prostě jen být člověkem podle svého vnitřního svědomí. A víte jaké je úplně nejvyšší náboženství? Držet hubu! Opravdu je to tak! Živé ticho jsem zažil několikrát, ale myslím si, že toto není obsahovým zaměřením tohoto časopisu. Každopádně stačí být tichý a v tom tichu jsou odpovědi na všechny otázky.

Kafe: nyní trochu polechtám Tvé básnické střevo. Zajímá mě co se Ti vybaví, dejme tomu, při vyslovení ženského jména Alexandra a jestli jsi schopen improvizace a teď, v tomto okamžiku, složit čtyřverší pro šťastné nositelky tohoto jména?
Z.K: Při slově Alexandra se mi vybaví moje máma, protože se jmenuje Alexandra:-) No
a teď tu báseň:-)

Do srdce Tvého Alexandro
bílá vločka taje, říkám ji Sněženko
copánky zářící jak žluté sluníčko
vítám tě má něžná matičko.

Chichichi, tak toto je asi ta největší blbost, co jsem kdy napsal:-) Promiň mami:-) Dík za
rozhovor, ale doufám, že to nikde nebudeš publikovat, protože bych se asi hanbou
propadl:-)))

Kafe: Chceš něco vzkázat pozůstalému Pištu Hufnáglovi?
Z.K: Proč já nešťastný jsem si nevzal za manžela Pištu Hufnágla, chichichi:-)

Kafe: Dobře, přeji hodně inspirace a štěstí v Tvém literárním snažení. Moje poslední otázka. Jakou piješ kávu, piješ-li ji?
Z.K: Já piju kávu Velvet. Je velmi jemná a má výbornou pěnu na povrchu a navíc chutí báječně:-) Tak se měj moc fajn a už je konec?

Kafe: Ano, náš rozhovor je u konce, děkuji Ti.

Posuďte sami. Mé prvotní nadšení z toho, že se mi podařilo najít Francoise baptistu Chabala a z toho, že souhlasil s interviu, pro náš nový časopis, po jeho popření sice opadlo ale s další a další naší komunikací, ve mně opět sílilo přesvědčení, že máme svého Chabala. Ale konec konců, není Kopřiva jako kopřiva...

95 názorů

pozorovatel

03. 07. 2009

Československá literární komunita

Pro pamětníky - Chabal story

Autor

95 názorů

Sdílení