Odezva...několikrát

Ignorovat chybicky sve lasky by bylo blaznive! Ale neni snad cela laska blazniva? Bezpochyby ano, ale komu to vadi? Ja mezi takove lidi urcite nepatrim. Ale pres vsechnu lasku si uvedomuji chybicky sve milovane, ale nezaobiram se jimi. Proc take? Proc hledat na nekom jeho chyby? Nemeli bychom spise hledat to dobre? A tak, i kdyz tech par chybicek vidim, uvedomuji si, ze jsou jen takovou malou kankou na te dokonalosti. Vzdyt nikdo neni dokonaly! A vy byste snad stali o nekoho dokonaleho? A necitili byste se potom vedle nej tak nejak nepatricne? Tak nejak, jako ze pro nej prece nemuzete byt dost dobri? Dozajista ano! A tak, at jsou radeji vsichni nedokonali. To je prave to, co nas cini lidmi! A milovat na nekom jen tu krasnou tvar? To snad se ani neda povazovat za lasku. Vzdyt cas je spatny kosmetik. Za par let uz ta krasna tvar davno nebude tak krasna a co potom zbyde z lasky? Pouhopouhe nic! Spolecne s krasou odejde i laska. Laska musi mit hlubsi koreny nez jen v krasne tvari. Laska nevznika z krasy, ale krasa vznika z lasky! Kdyz nekoho milujeme, nachazime krasu v jeho dusi a srdci, ne v jeho tvari. Laska sice spociva na pritazlivosti, ale ne na pritazlivosti telesne, ale duchovni. A tak skutecna laska nemuze nikdy skoncit, skutecna laska trva naveky, stejne jako nase duse pretrvavaji.