Nikde nic

Barevně za okny,
Ve vzduchu chladnoucí hmota,
A světlo prostoupí,
tekoucí kapalná temnota.
Nejprve pod dveřmi,
pomalu klouzavně proniká,
a potom díky ní,
kus čehosi zaniká.

A když se rozhodne,
do světla vyjde pak,
samotno nasedá,
na poslední lodi vrak.
Když je ti nablízku,
nevidíš, že tu je,
přesto však zákeřně,
duši tvou zraňuje.

Jistoty zmizely,
bojíš se promluvit,
že řekneš cokoliv,
co nejde už zamluvit.
Co bylo už řečeno,
zpátky už nevezmeš,
a s další těžkostí
na srdci zestárneš.

Jak tohle teď zkončí,
si potajnu říkáš,
v podelne máš noc,
a asi se uvzlykáš.
Nebo půjdeš dál,
a zanecháš tu nic,
tvé cesty zpět,
už není nikdy víc.