Dobrá rada nad zlato

Stojím v dešti na trolejbusové zastávce.Je pátek,těším se z práce domů.
"No nazdar Karle,jsi to ty ?" slyším známý hlas.Otočím se a vidím Marka,spolužáka ze školy.
"Jasně že jsem !" odpovídám a nevěřícně na něj koukám.Změnil se stejně jako já za ta léta,
jenže nevypadá vůbec,ale vůbec dobře.
"Karle,prosím tě jestli máš chvíli času tak bych si nutně potřeboval promluvit..."
"Ale snad ano,jedu z práce,manželka už čeká,no pro jednou se nebude zlobit,tak o co ti jde ?"
"Nezlob se,ale pojď bokem,tady ne,ale nejlepší by bylo jít si někam sednout na pivo"
Poodešli jsme od zastávky a Marek mne s jistými rozpaky požádal napřed o 100 kč,že nemá u sebe peníze.
Bez rozmýšlení jsem mu stovku půjčil a on navrhoval jít do hospody,já prosazoval blízkou vinárničku,
mám raději dobré víno než mizerné pivo.
Odešli jsme do vinárny,kde jsem objednal sedmičku červeného vína,při kterém jsme zavzpomínali na školu a já byl zvědavý,
s čím se mi kamarád svěří.
Začal pomalu a nesměle vypovídat o svém manželství,které se mu hroutí v posledních měsících čím dál víc.
Dopili jsme láhvinku a tak jsem objednal další,aby se nám lépe povídalo.Podstatou Markova problému bylo jen a jen jeho
chození do hospody na pivo s kamarády,což mu manželka odmítala tolerovat.Narovinu jsem mu to řekl a on to uznal.
Podíval jsem se na hodinky,páni,to bude už dvádvacátá hodina.Při víně čas utekl velmi rychle.Řekl jsem Markovi,že už budu
muset jet domů,aby se žena nezlobila a dal mu na sebe telefon,že kdyby něco potřeboval,může klidně zavolat a setkáme se.
Rozešli jsme se na zastávce a každý jel domů na jinou stranu města.
Hned ve dveřích se ženě omlouvám a vysvětluji důvod svého zdržení.Měla pro to pochopení.
" Karlíčku to bylo od tebe hezké,že jsi se Markovi pokusil pomoci,ale náprava je jen a jen na něm samotném,ne ?"
Chtěla,abych si ohřál večeři,ale kdepak,vypil jsem dost vína,tak raději nejíst.Dal jsem si jen sprchu,očistil zuby a šli jsme spát.
Na Marka jsem přestal myslet,radu jsem dal,tak ať se jí řídí.

Jenže za nějaký čas se Marek telefonem ozval a požádal o schůzku.Neodmítl jsem a setkali se ve vinárně jako naposledy.
Opět jsme zavzpomínali na školní léta,na lásky a skončili u našich manželek.Popravdě jsem mu řekl,jak je ta má báječná a milující,
že bych o jinou nikdy nestál. Marek jen posmutněl,o to více pil,když hovořil o své,že ji skutečně miluje,jen ne a ne přestat s tím pitím.
To kdyby dokázal,tak mu prý všechno odpustí a zase bude u nich dobře.
Tak šla ta naše terapeutická sezení najednou každých čtrnáct dnů a více než půl roku.Marek zavolal,já se pnul pýchou,jak mu radím,
jak zachraňuji topící se manželství a nikdy jsem neodmítl jít to rozebírat do vinárny.
Jen jsem si všiml,že i má žena se začala nějak měnit.Bývala podrážděná,když jsem v noci přišel domů,Markovo manželství ji
najednou přestalo zajímat,večeře mne nečekala už ani studená,jen studená postel.Nechceš,no tak nechceš,pomyslel jsem si.
Jednou,velmi krátce po příchodu do kanceláře,jsem měl nečekanou návštěvu.Markova žena ! 
" Přišla jsem vám poděkovat,že jste měl na manžela takový dobrý vliv,přestal pít,chodí se protialkoholně léčit ambulantně..."
No tak to jsem opravdu nečekal,že mi příjde ona poděkovat,to kdyby přišel Marek,na to by se dalo i připít !
Po práci jsem zašel do vinárny,stal se z toho nepsaný zvyk,jenže manželka pro to neměla žádné pochopení.
Napřed jsem jí tvrdil,že si sem tam dám něco s Markem,teď bez něj na jeho vítězství a udobřené manželství.
Nezajímalo ji to.
Ba co víc,naznačuje,že moc piji,že to také může skončit naším rozvodem,pokud nepřestanu...To jsou mi věci.

Doma to delší čas neklape jako dříve,hádáme se,nespíme spolu,co to je kruci za ženskou ?
Stojím na trolejbusové zastávce v dešti a rozhlížím se okolo sebe,zda neuvidím nějakého dobrého známého,kterému bych se
tolik potřeboval svěřit se svým problémem,kdo by mi mohl poradit co s tím dělat...
Á,  jde Slávek,ten by jistě měl na mne chvilku času při skleničce vína !
Ono dobrá rada je nad zlato.
" No nazdar Slávku,jsi to ty ?"...