PARALELNÍ SVĚT-69

Major Karel Pokorný pociťoval v levé noze prudkou bolest, přičemž se zatnutými zuby vleže svíral v rukách pušku přes její horní část, se díval na ležícího německého vojáka, který na něho vystřelil. O vteřinu později stiskl spoušť a uviděl, jak tělo vojáka sebou škublo a zůstalo bezvládně ležet.

„Do hazlu!“ vyhrkl major a zadíval se na levou nohu. V oblasti stehna se na kalhotách tvořila obrovská rudá skvrna, přičemž pociťoval, jak mu po noze stéká krev.

„Pane majore!“ vyhrkl nadporučík Mirek Vincent, který k němu přiběhl.

„Snad ta kulka nezasáhla kost,“ řekl Pokorný.

„Zatraceně! Jede k nám náklaďák!“ vyhrkl Vincent, když oba zaslechli hluk motoru. Současně spatřili, jak ze silnice na pole sjel vojenský nákladní vůz, jehož řidič si všiml dvou vozidel.

„Ještě vo nás možná nevědí! Toho využijeme!“ vyhrkl se major, jenž měl bolestí zkřivenou tvář. Oba se totiž nacházeli v zákrytu za vozidlem a Němci je neviděli. Za okamžik svírali v rukách pušky, co vzali mrtvým vojákům a lícili s nimi na kabinu náklaďáku.

„Toho řidiče musíme zasáhnout!“ řekl ležící Pokorný a jako první stiskl spoušť.

 Německý voják sedící za volantem nákladního vozidla se upřeně díval na automobil, za nímž o něco dál stál nákladní vůz. A pak se náhle roztříštilo přední sklo a ten, co seděl vedle něho, vykřikl a chytl se za hruď. Současně další kulka prolétla sklem a zaryla se těsně vedle jeho hlavy do zadní části kabiny. Záhy však byl zasažen jinou kulkou přímo do hlavy, zvrátil se na opěradlo sedačky a ruce mu sjely z volantu.

„Určitě jsme zasáhli řidiče!“ vyhrkl nadporučík, který současně sáhl do vnitřku brašničky, co měl na opasku mrtvý Němec. A vzápětí rychle nabil pušku. Stejně tak učinil i major a oba zároveň sledovali, jak náklaďák jede napříč polem a směřuje k místu, kde se terén svažuje. Zároveň z korby začali vyskakovat němečtí vojáci.

„Střílejte na ně!“ vykřikl Pokorný a hned si vzal na mušku jednoho vojáka, co dopadl na zem. Vzápětí stiskl spoušť a postava v uniformě vykřikla a klesla bezvládně do trávy. I Vincent začal střílet a podařilo se zasáhnout dva Němce, kteří zůstali ležet na zemi. Mezitím nákladní vůz najel na okraj prudkého svahu, na němž se nacházelo několik malých stromků. Poté se převrátil na bok a za okamžik se začal za rachotu z něho kutálet, přičemž přelomil kmeny stromů. Major ještě předtím přesně mířenou trefou zasáhl vojáka, co vyskočil z korby. Ten při seskoku rozpřáhnul ruce a záhy dopadl do menšího křoví, v němž zůstal ležet. Před svahem zůstalo ležet několik nehybných těl, ale také dva Němci, kteří vleže začali střílet.

„Já si vezmu na starost toho vlevo!“ pronesl Pokorný, když si nabil pušku. Vzápětí se rozpoutala přestřelka, která skončila smrtí obou vojáku.

„Tak jsem taky jednu koupil!“ ozval se nadporučík, jemuž krvácelo pravé předloktí.

„A teď už jen do našeho světa!“ vysoukal ze sebe major. Toho Vincent začal podpírat, načež došli k náklaďáku. Za chvíli jej nadporučík nastartoval a vjel s ním do skalní brány. V jejím vnitřku byla roztočená spirála, která nákladní vůz pohltila. Ta za okamžik zmizela a už nic nepřipomínalo vchod do paralelního světa.

 Na jeho opačném konci vyjel nákladní vůz a sotva zastavil, tak z jeho kabiny doslova vypadl vyčerpaný nadporučík Vincent s majorem Pokorným, který plukovníkovi Clarku Davidsonovi řekl.

„Pane plukovníku, hlásím, že úkol byl splněn!“

KONEC ŠEDESÁTÉ DEVÁTÉ ČÁSTI