Sonet o smutku

Začal den otevřených dveří 
křídové srdce na chodníku  
city vkládané do košíku  
dříve než se opět zešeří 

kostelní zvony udeří
po cestě kolem otazníku
kulhají ručičky ciferníku 
pro čas který se nezměří

přehlížím co bylo  kdysi                   
pařez co dlouho trouchnivěl
nenajdu vodu co ho vzkřísí                 

na prádelní šňůře život visí
lodě kýl dávno zrezivěl
herci se perou v zákulisí 

    opona padá 
      bohužel