Den po dni

          Ostré zapípání mobilního budíku mi vrazí klín do mozku naloženého v láku a mně se okamžitě zamotá hlava. Využiji svého práva chovat se jako dospělý člověk a odmítnu otevřít oči. Možná by nebylo od věci vrátit se k tomu snu, v kterém jsem špion Hvězdné konfederace a naskakuji na rozjetý autobus. Mám ráda sny s naprosto zvrácenou logikou.

         Nicméně hrozba lívancového spánku je příliš velká (pro ty, co nejsou s touto terminologií obeznámeni, lívancový spánek je nepříjemná záležitost, jež je charakterizována poměrně dlouhým časovým úsekem, během kterého se respondent často probouzí a bez relativních potíží opět upadá do hlubokého spánku, přičemž celý proces je doprovázen divokým převracením na posteli, které nejvíc ze všeho připomíná obracení lívance. Je to hnusné a bolí to). Rozhodnu se proto aktivovat ty svaly v krku, které mi umožní zvednout jej nad hladinu tvořenou poslintaným polštářem a v breku staženými džínami.

         Zpoza zelených závěsů se ranní slunce (z kterého se po pohledu na hodinky stane spíš slunce polední) opírá do žlutavé láhve zbylé po nechutně kyselém vínu a vrhá odlesky na od podzimu nezametané linoleum. Za oknem popelník přetéká špačky nasáklými vodou a podivně našedlým roztokem. Na lednici se netečně zelená týden nemyté nádobí. Ze sloupců knih, které ještě včera stály vyrovnány na stole, je postelová předložka.

         Prokopnutým prostěradlem nahmátnu olysalého mončičáka a pět minut se svědomitě věnuji ranní fňukací rutině. 

         Konečně se rozhodnu vykročit vstříc bolestné realitě, snesu chodidla na zem v pohybu, který by nezávislému pozorovateli určitě připadal extrémně graciézní, vstanu a podaří se mi uklouznout na Schopenhauerovi. Udělám dva kroky k notebooku. Prolétnu maily, v kterých se nachází tři odmítnuté žádosti o zaměstnání, žádost o zaplacení ubytování a matčino oznámení, že mě na policii vedou jako pohřešovanou. Do deníku napíšu stručné „kopačky, opět“ a se zapálenou startkou v ruce se jímám porušovat kolejní řád i obecnou slušnost, která mi zakazuje zabývat se počítáním následujících let, během kterých se budu muset obejít bez sexuálních aktivit; období, které mě dozajista čeká, neboť moji špeluňku už tak chudou na kyslík začíná pozvolna plnit opičí pach mého probouzejícího se podpaží.

         Proud ledové vody mě fackuje po tvářích a vyhání ze mě touhu po pořádné sklenici pravého absinthu. Je to zázračný prostředek na léčení popálenin srdečního svalu.

         Je čas na plnění denního programu.

         Youtube, Facebook, knihi.cz, Facebook, Lidovky, Písmák, ČSFD, Lidovky, Youtube, ČSFD.

         Měla bych se učesat, ale hřeben je na druhé straně pokoje. Měla bych se najíst, ale kuchyň je dvacet metrů daleko. Měla bych jít na procházku, ale venku svítí sluníčko. Měla bych zavolat domů, ale mohl by to někdo zvednout. Měla bych se vrhnout na bakalářku, ale mohla by mě zaujmout. Měla bych si projít brigádní inzerci, ale mohl by mě někdo najmout.

         Youtube, Facebook, knihi.cz, Facebook, Lidovky, Písmák, ČSFD, Lidovky, Youtube, ČSFD.

         Mohla bych si pustit některý z těch dvou set filmů, co se mi za posledních pět let pirátské činnosti naskladnily, ale musela bych se zvednout. Mohla bych z podlahy zvednout jednu z těch knih, na které se už několik měsíců těším, ale musela bych se natáhnout.

         Youtube, Facebook, knihi.cz, Facebook, Lidovky, Písmák, ČSFD, Lidovky, Youtube, ČSFD.

         Zlatooranžové podvečerní paprsky na bílé stěně vypadají jako hřejivý odraz rozsvícené lampičky.

         Měla bych někomu napsat, ať se mnou jde do kina. Měla bych jít do čajovny. Měla bych se konečně pustit do psaní té povídky. Měla bych něco udělat.

         Youtube, Facebook, knihi.cz, Facebook, Lidovky, Písmák, ČSFD, Lidovky, Youtube, ČSFD.

         Za oknem rozprostře svá tenata vlahý letní večer a z kolejní hospody se začnou ozývat první opilecké výkřiky. Pokoj osvětluje pouze agresivní záře monitoru.

         Měla bych si začít plnit své sny.

         Položím hlavu na zmuchlané džíny.

         Tak snad zítra.