Písmák Němá byla
Němá byla
a přece hovořila
podivné příběhy
plynuly z jejích rtů
Virtuální
Dotýkám se tě
přes nuly a jedničky
přes kabely
LCD monitory
Nepluješ...
Nepluješ. Oblaka zasekla se v rozjímáníandělské košilkymalé nám jsoua křídly - křidélky třepetají jen mušky v pavučináchnaše sny v posledním tažení.
Zdola nahoru
poloha zdola nahorunutí mědívat se do očíptákůmdnes letí na severzas je vše jinakpřimrzámzády k hladinězoraných polípoloha zdola nahoru nutí mě dívat se do očí ptákůmzas je vše jinakjinak to bolí.
Nenasytná
romantikou jsem svázanáa jindy latexovou páskoupro dnes jen tobě oddanávšechno si pletu s láskounehty do kůževýkřik do tichato že nemůžeštěžko rozdýchám.
O Beránkovi z hvězdné oblohy
Na nebi je milión bilión a trilión hvězd, a možná ještě víc, protože je dosud nikdo nespočítal úplně všechny. Lidé se je odjakživa snažili spočítat, a při tom věčném koukání na oblohu si všimli, že některé hvězdy spolu vytvářejí zvláštní obrazce, a ty nazvali souhvězdí. A bylo těch souhvězdí tolik, že se lidé rozhodli je nějak pojmenovat, aby je od sebe odlišili. Vypůjčili jim tedy vznešená jména podle dávných bájí, jako například Kassiopea nebo Andromeda, a pak tam byla souhvězdí, která ovlivňovala celý řád světa, a ta dostala speciální jména, je jich dvanáct a říká se jim Zvěrokruh.
Elementy
zapál sviečkupospájaj elementy
tíško tak tíškona dotyk od teba
rozmaznávam ten novospoznaný
svet.
Z horroru
když křičíšdíváš setak nějak jinak
zrůdičkazamčenáv zpovědnici
škvírkaminedá tirozhřešení
nikdo a nic
Zemětřesení
úderem zemního zvonuvšechno se na prach změní
rozmetáno je všeco bylo nebylo
sny končíza jejich hranicenevidím .
Letní soumrak
Nad jezeremsklání se sluncek odpočinku,
poslední vážkydotýkají se hladiny,
rákosí kývá se,posvátné ve svéunylosti,
ševelí modlitbuna dobrou noc.
Zase jsem v tom
Mám chuť na rybu v novinovém papíře,
za odlivu sbírat chaluhy
a křičet: "Fuj, to smrdí. "
Mám chuť potápět se v tvých polibcích,
Jsem rozbitá váza
Podívej, jen se na mě podívej.
Zase se směju.
A chce se mi tancovat.
Kdo tančí zvlky, nemusí se bát.
Podzimní
Podzime, klaním sedo vlasů listy vplétám
barvíš je krvíjantarema malachitem
ctihodnou nevěstoutvou stanu sealespoň na chvíli
plody tvé láskyv hroznech otrhám
Žáby
U jezera vrákosí
žáby spolu klábosí,
kobědu že mouchu chytí.
A co kpití, a co kpití.
Vodoměrka
Vodoměrka vodu měří,
nožkami hladinu čeří.
Hbitě klouže sem a tam:
„Všechno, všechno spočítám.
Vážky
Vážky mají dneska rej,
Komáre, pryč pospíchej.
Jestli nechceš, smíšku,
skončit vážce vbříšku.
Čáp
Čáp si chodí, nohy zvedá,
kzemi hledí, co to hledá.
Soustředí se, co jen zmůže,
nechce šlápnout do kaluže.
Ryby
Líný kapr slíným línem,
skrývají se za leknínem.
Bělice se hádají,
kam se honem schovají.
Vodní ptáci
Podle kachen malé čírky
myslí jenom na večírky.
Podle lysek labutě
chodí pozdě na kutě.
Bobr stavitel
„Olše, habry, vrby, břízy,
Kousy, kousy, řízy, řízy. “
Do práce se bobr žene,
Už to chce mít dokončené.
O Modrých plyšových medvídcích
Byl jednou jeden malý chlapec, a ten si tuze rád hrál. Jeho pokoj byl plný nejrůznějších hraček, ale chlapec si nejraději hrával splyšovými medvídky. Měl jich spoustu, plné krabice a plné police, a všechny je měl rád. Jednoho znich měl však nejraději - malého modrého plyšového medvídka svelkýma černýma očima.
Popolnočná
rozospalápopolnočne zahľadenádo seba
rátam sviečkyrozliatena podlahe
toľko životovčo kvapkalo k zemi
keď som ešte bolasama
Duševní očista
obkreslujdokola obkreslujpatvary na mé duši
hroty a roklinyrozsáhlé bezbřehytajemství zakrytánepořádkem
a odrazová sklíčka
ve všech se zrcadlíšjen a jen ty.
růženkovská
pod oknykvetou ti růžezavání jedovatě
já je tamnesázelato bude asi tím
měl sis dát pozorkoho si pouštíšpod košili
teďka jen sladké snymohu ti přát.
Zásah - potopená
Opilá míroubezbřehou
ztrácím se s tebouv rámečkudeset na deset
pak
potopenás poslední souřadnicí
Abych se vrátila...
abych se vrátilazpátky ke kořenůmkořínkům ladoněk a kontryhelů
tak prosily mnemlhy a závoje pavoučích hedvábí
abych se vrátilado lůna kypré matky
a usnula navěky věkůznovu
Průvodce
Tma, neproniknutelná, záhadná a přesto vyzývavá, tichá a tajemná, pulzující dechem nadpřirozena. Pak se ozve tiché škrtnutí a z temné jednolitosti vystoupí obrysy dvou těl obklopené měkkým mihotavým světlem: "Jsme tady. " usmál se na ni. Ona se dotkla kamenných zdí tunelu, do kterého právě vešli.
Petrofilka
Bývám posedlá
A rodiče chtěli mě dát léčit
Ještě dřív
Než jsem se narodila
Neboj se, spi...
Noční můry nemají otylá tělato se jen schovalyza sklíčkem lupy
to obrovské a chlupatépavoučí nohy
chtěly tě zaplést do svých her
a vzít tě zpátky tamkde to bezmezně bolí.
"Výměna stráží"
Víc nemá právovětropaskahladit ho po vlasecha pískat si v duchutu o pávech
tak pyšná bývávalajen málo falešnáa neladila tóny a nehledala výstupiště
přesto zavála se
drobným prstíkemv závějíchcestu vyznačila,ať snáze se hledá té,co po ní přichází. .
bez názvu
Za sloupem pouliční lampyukryla sebosonohá tanečnice
a malá virtuozkana chvíli zapomněla prstoklady
však když serozehrála
ten koncertztrojnásobil nebe.
Čtení z ruky
Mám dlaň.
skrze ni vidímcelý svět
v drobných zářezechživota
škobrtám
tak zlehka..
a tak ti nevímjestli tě mám ráda
nebo co
tak zlehkase dívám
jak se miproplétášživotem
Nekonečná II
Chápu tě, řeklaa spolkla celý vesmírtak hladové byly její oči
a mizela v němnaněkolikrát přeložená
a přesto tolikcizích větzůstalo viset
v nekonečnu.
Bra ti sla va
bra ti sla va
předpůlnoční rapposlednítramvajové soupravy
přestávka na oběddávno skončilanemám se kam schovatpřed vlastním pohledem
skrz zaprášené oknodovnitř valí se
Moje město
Moje městoje prázdná dlaň
šedivá a chladná
když se k soběvineme
rozkopanými cestami
Marnosnivá
Rozetni ve dvítu marnosnivoua přece nikdy ti nezazpívátu máminu ukolébavkuco chtěl jsislýchávat
noc co noc
ve světle pouliční lampycelá je oranžovákdyž okolo tančímalá noční můra
pel z jejích křidélekdávno setřel čas
Akvarel
kdysi padala jsempo kapkáchna plátno
toho rozesmátéhomalířetrochu připitého
co maloval těbělobou a zlatí
tvoje aristokratickékotníčkychtěla jsem zlíbatmůj drahý
Sněhová
Bílá je uvnitřa naven modravánechce se nechatudolávat
tak rozsypává sepři okrajích cest(abys narazil na ni na každém kroku,a přece nemohl ji svést. )
tak dychtivá jea smělápod nohy měkcepřekážky ti klade
jsi s ní a nejsizasně(že)ný celýod hlavy až k patěnestydatě
Datel a Datel
Datel a Datel
Za jedním velkým městem byl les. On to ani tak nebyl les, jako spíš háj, ale jak známo, ve velkých městech bývá o stromy nouze, a tak lidé háj nazývali lesem, a rádi do toho lesa chodili. Aby ne – tekl tudy zurčivý potůček, tak průzračně čistý, až to bylo ku podivu (a lidem změsta bývá ku podivu máloco), vlétě zde dozrávaly maliny, rostla tu vysoká, svěží tráva a ptáci cvrlikali a lesní hmyz tiše bzučel a zkrátka moc krásně tu bylo.
A zde žili dva datlové – dvojčata, která se vyklubala minulý rok na jaře.
Věnováno 2
víš. a je to dobře
že někde tam uvnitř teče řekapo proudu můžeš plouta nebo taky protiza ruku držím tě oběma směry
přes okraj vylévám sezrovinka když se díváša mizím za obzoremkřídla mám na to dost velká
do písmen oblékám pramenya nebe ukrývám pod polštářemmám dlouhé nehtyzaryju se mýmsluncím pod kůži
Kanárčí
Neberu slepěco mi dáváš
zrnka pečlivěpřebírám
jak jinakzpívat bych si mohla
veseleve svézlaté kleci. .
Vesmírná odysea
V poznání semkly sedvě ruce
nánosy vzdálenýchvesmírů
splynuly v nekonečno
Ranní kašel
Snažím se tlumit exploze
Které mne lámou
Poté co spolu proudili jsme
Prahou
Se(r)verka
Chladná je noc
Když uspávanku
Do tmy vysílají
LED diody
Zimní zahrada
Vkanceláři se pomalu začínalo šeřit. Magda se nervózně podívala na hodinky. Půl osmé. To není až tak zlé, pomyslela si.
Praha – Bratislava
Půl dne na kolejích
A vhlavě vítr
Zmatená kráčmerka
Vluxusním obalu
Zlatá rybka
Na vlnáchvášeň stoupá
okapaná a okatá
na suchu zazářírybí zlato
Položil jsi mne na lopatky...
Položil jsi mne na lopatkyvětrných mlýnůne nadarmo smála se ze mnedonkichotka
poloblouznivá a domýšlivápo špetkách rozsetáa bílá až k zblázněnítak mi třeba
rozpážím se teď na čtyři stranychci aspoň kousekpolibku co drolí se v dlani- upeč mi ho -
prosila bych a ruce spjalajen kdybych mohlapoložil jsi mne na lopatkyvětrných mlýnů
Uvěřila jsem ...
Uvěřila jsem ženám
v pestrobarevných šátcích
že ještě není čas
roztáhnout křídla
Niekedy
Niekedy nemám na teba náladu
si skorý návštevník
môjho samoobslúžneho baru
a niekedy krv rozlieva sa po lícach
Lucerna
Zacinká pozlátkem a smíchembřišní tanečnicedo tebe po špičkách celá se zavlnía zhasne.
Na chvilku.
Potom rozleje se:
když do tvářeposvítíš jíLUCERNOU
Chci...
Chci, aby po mnězbyly jen drobkypotažené blátem
tak provokativnína sněhobílémprostěradle
natáhni ruku a smeť mne.
prudkým pohybemrozvíříš hladinupropletených vláken
Podvodní III
Byla jsem bezbřehájednou odpolednerozlila jsem sea vpíjela se
věřils mikaždé slovoa každý nádechco ulpěl na rtechsamolibě
malovala jsem tiobrazy z podhladinypestrobarevnépletkaření
~~~
Amy Hill
Auto zastavilo na malém náměstí mizerně osvětleném jednou(. )
pouliční lampu. "Tak, jsme doma. " pronesla Wendy
vítězoslavně.
Podvodní II
Kvůli tobě vystoupila jsem z moře nenechavých ruk
bílá a odhodlaná
dovolila jsem tiobdivovat se mé nedráždivé nahotě
netřásla jsem sea jen tak stála
Broučku...
Broučku. třepetej křidélkynež rozmáznu tě
nachovou stopouv mléčné drázestaneš se
naprostopřesvědčivě
abych pakvypila tě lačně
Klouzala jsem se...
Klouzala jsem se po tvých zádecha zatínala prstydoširokaabych uvolnilatu síluco sídlí v křížidivoženkám
a kymácela jsem serozfoukaná větremvlasy zapletené do dáleka zpívala jsemnápěvy bez barev
pak vzlyky jsem polykalatak málo hladováskrz naskrz propálenáčerveným světlem
vyšívala jsemnaše monogramya píchla jsem se.
Ranní
Nech mě. budu tě hladitkdyž si měpřimyslíšpár minut před snídaní
smíchej mnežlutobílena pánvi s vajíčky
pro radostzavoním opečenýmchlebem
na tácku z Ikeydrobátkoodřenémnakrájím se
Bojovná
K souboji vyzvi mnena nože a meče vyskočím náhle
nepřístojně
-přiveďte koně. -
ryčící královnakorunovaná úspěchem
Věnováno...
Svázaná bílou stužkoua kroužkem stříbrnýmpřesto chci padnout na kolenaa prosit Boha o druhé požehnání
-snad zvyklý je brát si úplatkytenhle jsem pekla pro něj speciálně-
a prosit ať křížek na čele mi udělá až příště políbím tě břitvou ho párkrát obkreslíma neukápne ani slza
princeznu nebolíbýt cejchovanátebounavěky
Socha
Koláčem s jablkyzavonímpod nosem múze ukrytédo kamene
ač by si zakouslanemůženemá čím
takza mnou posílá
pohledyukřivděné.
Osudová
Dnes naposledysvlečená jsemz myšlenektrochu nekalých
dnes naposledyse odhalíma nabosovbruslím do nekonečna
a potom čekejčekejkarty promícheja nedívej se
osud se přečte sám.
Polož si mne na dlaň
Polož si mne na dlaň. utrhlý list,omšelé milování,nad ránem usíná povadlá temná víla.
Polož si mne na dlaň. budu v ní číst.
Hravá, snivá o ničem...
Mechový polibekje představapředpojatáa schoulení sev toběje nedosněnýsen
Nadranní svítáními závratnězavře vratavíc nikdo nesmídovnitř.
(a kdo mne pustí ven. )
Zkrocená
Srdečné pozdravynečiní mne ještěpříjemnou společnicí,za kůrku chlebana zem pohozenouti neolíznu dlaně.
Když prstem nepohrozíš,nikomu nepožehnám.
Večer však stulím sek tvým nohám.
odevzdaně.
"Letni cas"
Kdysi jsme to tak trochu spletli. Vzpomínáš. Je to už pár let. Všechno, i láska jednou zetlí,tak připijme si naposled.
Kávová
Dnes nechce se mivěštit z (roz)sedlinya zahánět smutkystíny a splíny
pohltit do sebeten tvůjvý(s)měšnýmikrosvět
káva je také jenzrno s puklinkouuprostřed.
Sexy
V pihách se dá čístpísmem Braillovýmpolibky na tvém čele,
ačkoliv běžněpo tmě nelovím,zlákám tě do postele.
Kočičí
Cesta do srdcedruhýchje dar. Zlatem je vysypaná.
A oblázky na ní,o ně nezakopneš,to mozaika jeprstů propletených,doteků,co kdysi zdály sebýt víceprocítěné.
Po ní jdu k tobě,pomalu,ať nevyplašímnikoho,
ani sebe.
Předsvatební
Divoký, spurný,vraník plnokrevný s širokou plecía hřívou rozevlátou,s chřípím zvednutým,s podkovou zlatouza hory za dolysvětapán cválá,pod kopyty zemědunivě se bouří.
A já - divizna velkokvětás hlavou spletenouz tohoto světa,vzrušením z tebevydechla jsemnasládlé vůně smyčku.
Květinka spanilá,snadno tě zkrotila,můj koníčku.
Románek
Říkali mu Románek. Vzpomínám si na něj dobře. Byl to
tenký, vytáhlý klučík s narezlými vlasy a drobnými
pihami v obličeji. Měl obrovské šedé oči a tenké
rty, které se málokdy usmály.
Podvodní
Stýskáním stavím sivlastní hráze
pod vodouhluboko
nikdy mnenenajdeš
Utopím, možná žejedinkrátsmuteční kytici,slzy a úsměvy
Další kuchyňková
Tolikrát jsem se topilav rajských omáčkách,v kyselém zelí,neochutnal jsi,nezachránil jsi mne. Pro koho kastrolyláskou přeplněnéjsem ohřívala.
A pak na plotně mi chladlykastroly, pánvice, hrnce a city. Hloupá, jsi hloupá,kuchtičko upatlaná.
Rezekvítky
Když zvláštní pocitkořínek do srdcezapustí,a klíčit začne - jenom tak potichu, nenápadně -země se najednouna druhou stranu otáčí.
Myšlenky tečouproti proudu, vážně,v bláznivém víru se divoce roztočí.
A bubínek, co dosudhluboko v nitrudřímal, na poplach bije, ryčí a jásá,až celé tělo sev jeho rytmu rozechvěje.
Pak něco praskne:
Nerozhodná
Tiché je naše milovánía bolí - občas. Občas ne.
Plujeme spolu, nevnímáni,čekáme, jak todopadne.
Slza
Když vyroní se slza,potvora - je tak drzá. smutný výraz vytváří,stékajíc mi po tváři.
Dnes jsem se rozhodla, že umřu.
Dnes jsem se rozhodla, že zemřu. No, ale ne tak
trapně, jako že spolykám máminy prášky, nebo si
popižlám ruce tátovou tupou žiletkou. Rozhodla jsem
se zemřít s grácií. Elegantně.
Přijímání
Vílo zahalená v pel
motýlích křídel,
klesni na kolena
a zaprodej šat svůj
Černá
Nemohu tvrdit, že jsem nebyla nervózní. Byla. A jak.
Seděla jsem v kuchyni u stolu, vrtala se ve zbytku
večeře a v pravidelných intervalech okopávala
protější židli.
Nemocná
Kolo mlýnské se polámaloa tam, kde tančilo se,
náhle bolí. Explozivní naladěníodjelo na prázdniny.
Splín se rozvalilv mojí posteli. A válí se tam a válí,nestačím odmítatoplzlé návrhy.
Nenapravitelná
Kdybych já, nenapravitelná,vzlétla, a objala v pokušenízlatovlasé, růžovolícíbůžky,Amorky prostoduché.
A štípala je do prdelky,tak drze kypré, měkké.
A křidélka jim pohladila,do tváře vdechlahliněnou, hořkou příchuťživota tady dole, u nás,na zemi.
Aby věděli.
Radioaktivní
Svoje vášně jsem(hloupá, nerozvážně)utopila v mořichladném a kalném,jen kousek od světeljaderné elektrárny.
Ale snad (doufám)ještě někdy pro někohorozzářím se. Aspoň tak trošku. Maličko.
Skrýš pro blázny
V ztrhaných závitech
věčného koloběhu
něco se zaseklo:
to asi přikrývka,
Mým kamarádkám
Nenávidím vás,princezny navoněné,kamarádkyzářivé, vonící,usměvavé,za bouřkyza sněhu,ve dne i ve tmě.
Nenávidím Vás. Za krásu, kterákrade mi místo na výsluní (horkém, tak slastně)která ničí a spaluje,a přece těší. Opájí.
Léčivá
Pojď ke mě, mourku, uzdravím tě, přitul se blíž jena pochop rytmus světa.
Šeptá ti píseň,vábivá slova,nápěv je známýa přece zapomněl tě.
Vrátí se k tobě,otevři srdce,kolébku vzdechů,budeš si vrnět. brzy.
... a tak mě nějak nebaví
. a tak mě nějak nebaví
skládat slova do veršovánek,
splétat odstavce, rýmy, sloky,
hrát si na Sapfó a sklízet obdiv,
70ky po našem
Máma s tátou často říkaliněco o nohách do zvonua hřebíncích, co trčí z kapes,o mastných máničkácha parodiích na bigbíty.
Tolik jsme se jim smáli.
Tátovi, jak žadonilo Lewisky. Mámě, jak v kalhotechodporně krimplenovýchbyla rebelem třídy.
O bábě
Závidím, snad jen závidím
poloslepé, špinavé bábě,
bezdomovkyni.
Vrásčitá, schoulená
další Proč...
Proč lámou se dny, citya plastiková pravítka,když ještě nechci, nechci
přestat si hrát.
Proč povzdech ubolenýtajná zbraň každé ženy
náhle přestane
Proradná
Z mokřad a oparůtajemné písně znějí
temné víly klamouslovy a úsměvy
hladovými
světélka úžasu pod kůži se vpíjí
Flirtující
Snad ani nechtěla zpřetrhat dávné svazky;však občas zalovídrápkemve vodách zakázaných.
uvízneš mezi prsty.
Kam?
Kam, kam poběžíš, jen kam,
stehno králičí, pahýlku odblaněný.
Kam, kam poběžíš, jen kam.
Nikde tě nečeká věčná Boží sláva.
Je mi tak trochu...
Je mi tak trochu do zmizení,
chce se mi křičet do nikam,
ráno se budím z hrůzosnění,
večer se v sobě zamykám.
Chci se stát světicí...
Chci se stát světicí
v krajkovém kombiné,
odrazem anděla
v zrcadlech na Petříně.
Valerie inteligentka
Já jsem malá Valka
intelektuálka.
Nad věčností hloubám
a v nose se dloubám.
Další psychopatická
Já jsem malé psychopátě,
už si dělám choutky na tě.
Až vyrostu v psychopata,
skončím s tebou natotata.
Mobilní
Dvakrát to křuplo - a už letí.
Býval to mobil - je z něj smetí.
Neštěkne po něm ani pes.
Mám už dost těch tvých eSeMeS.
Binniny úlety
Někde tam venku se skrývá
nový svět,
chce se mi k jeho branám
doletět.
Vosková
Jsem svíčka vosková,
co city nechová,
jen tajea kane.
Tak sbohem, pane.
O myši a rybách
O MYŠI A RYBÁCH
Byla jedna malá myš,hebká, šedá, roztomilá. U potoka měla skrýš,spokojeně si v ní žila.
Jednou vylezla myš z nory:Co to vidí, co to vidí. Jaké to podivné tvory.
Inzerát
Krásná mladá SŠ, metr šedesát
dovoluje si psát tento inzerát;
jsem moderní, úžasná a šik.
Hm. a mám AUTO. (Žigulík.
Bublifuk
Koupím si bublifuk
a budu dělat bubliny.
Všechno mi bude fuk,
přestanu vnímat hodiny.
Svudce
Chci do tebe se vloudit,
téci v tobě a proudit.
Až tebou celou proteču,
seberu se a uteču.
zamčená
Země vyprahlá a okoralá
kdysi praskla
a pohltila mě
někde hluboko uvnitř
Bleděmodrý svět
Můj bleděmodrý svět
se zřítil,
v krystalech padám
dolů, dolů.
zadnej nazew to nema
Odcházím
jsem jen kus historie
v plastikové taštičce na sny.
Nemám už nic
Králíček
Jsem malý brutální králíček,
nechci si s tebou hrát,
jsem malý brutální králíček,
jsem zlý, jsem zlý, jsem zlý.
Sado-maso...
Mám svou lásku
na provázku,
chodím s ní ven
na procházku.
Tak trochu nevychytaná báseň
Jsem víla z blat,
Zlo je můj hrad,
přicházím nepozvaná,
proč chceš mě znát,
Pro Tibet
Bylo to jako když znásilňují pannu;
co pannu - dítě ještě nevinné.
A její krev kanula smutně
z posvátných vrcholků hor do údolí.
Hvězdná cesta do pekel
Zastřelili mou naději,
skonala v koutku tiše.
Já měla zhynout raději;
ach bože, kam se poději.
Procitání
Noc zavázala si tkaničky,
já kapu vosk zpět do svíčky
a všechno je najednou nějak jiné,
neútulné a nehostinné.
Myšlenky
Své myšlenky
zabíjím z milosti
dřív než se vylíhnou
z vajíček