NEBE NAD SOMMOU-41

Dvojplošník rámové konstrukce letěl nad německým zápolím k frontové linii. V jeho kokpitu seděl poručík Robert Fantes, který na podlaze měl fotografický přístroj a v kapse bloček. Tohle mu stačil dát pilot průzkumného letadla, které bylo sestřeleno, ale on s ním dokázal přistát na silnice. A na ní dosedl i Fantes právě proto, aby fotoaparát se snímky a poznámky o týlu nepřítele získal.

 Motor Airca za kokpitem běžel pravidelně a Fantes neustále kroutil hlavou všemi směry. Brzo mnohem výše před sebou postřehl ve vzdušném prostoru dvě vlečky tmavého kouře a zanedlouho i pohybující se černé tečky. Hned mu bylo jasné, že před ním zuří letecký boj.

„Zatraceně! Za jiných vokolností bych se zapojil,“ pomyslel si Fantes a přitom upřeně hleděl do prostoru, kde už se z teček začaly stávat čárky. Rozhodl se letět poněkud do strany, aby snížil riziko napadení nepřátelskými letci. Po chvíli však mnohem výše po levé straně uviděl dva letouny, které sváděly souboj. V jednom hned poznal německou jednomístnou stíhačku Fokker, jehož pilot bojoval s dvoumístným letadlem F.E2.B. Z něho se záhy vyvalil černý kouř a za okamžik z motoru, co byl v zadní části kokpitu, vyšlehly plameny. Dvojplošník poté přešel do strmého letu, který se vzápětí změnil v pád. Fantes sledoval smrtelně zasažené letadlo a postřehl, jak se z kokpitu oddělila postava letce. Ta poté padala vzduchem, přičemž měla roztažené ruce a nohy, s nimiž zuřivě pohybovala.

„Zatraceně!“ procedil mezi zuby Fantes, který současně zrakem bedlivě sledoval oblohu nad sebou, a neuniklo mu, že tmavě oranžový Fokker se stočil jeho směrem. Jeho pilot si osaměle letícího Airca všiml a zmocnila se ho vidina dalšího sestřelu.

„Tak to mi ještě scházelo!“ pomyslel si Fantes a sklopil let. Současně se neustále díval nad sebe za sebe a brzo postřehl jiskření v přední části německého stroje. Což neznamenalo nic jiného, než palbu. Rychle proto strhnul Airco do strany a poté ještě více sklopil let. Fotografický přístroj na podlaze kokpitu se přitom přesunul do jeho přední části a udeřil ho do nohou.

„Krucinál!“ vyhrkl Fantes a opětovně udělal úhybný manévr. Zároveň stále pokračoval v ostrém klesání, díky němuž letěl velkou rychlostí. Pilot nepřátelského letounu pokračoval stále v jeho pronásledování, rozhodnutý jej sestřelit. Přitom se však ocitl ve stejně strmém letu a náhle přes hluk motoru německý pilot zaslechl praskání. Než se nadál, pravé křídlo se utrhlo, načež Fokker začal padat neovladatelně k zemi. Letec v jeho kokpitu vykřikl a přes větrný štítek viděl přibližovat se rozstřílenou zem, na níž letadlo po dopadu okamžitě explodovalo.  

 Fantes několik desítek metrů nad zemí vyrovnal let a přitom zrakem pátral po nepřátelském stroji. Byl překvapen, že ho nevidí, ale za okamžik uviděl místo, kde šlehaly plameny, a vznášel se černý dým. Oddechl si, ale vyhráno ještě neměl. Byl nad německými zákopy, ze kterých začali střílet vojáci. V letu kličkoval do stran, a když se ocitl nad britskými liniemi, tak si zhluboka oddechl.

 Sotva zastavil Airco na travnatém povrchu letiště, tak z kokpitu vytáhl fotografický přístroj a z kapsy bloček.

„Tohle se musí okamžitě dovést na velitelství!“ vykřikl na překvapené mechaniky. Za okamžik se k němu došel major Harry Ransley, který na něho také užasle hleděl.

„Co se stalo, pane poručíku!?“

„Pane majore, nadporučík Ansell zahynul, průzkumné letadlo bylo sestřeleno, jeho pozorovatel byl zabit a pilot s ním nouzově přistál na silnici. Já jsem přistál vedle něho a vzal si od něho blok s poznámkami a fotografický přístroj. Považoval jsem za důležité, aby se informace z průzkumu dostali na velitelství,“ pronesl Fantes.

„To je na medaili! Běžte napsat bojové hlášení,“ řekl major.

„Provedu, pane majore!“ vyhrkl Fantes a namířil si to k budově na okraji letiště.

KONEC ČTYŘICÁTÉ PRVNÍ ČÁSTI