Unavená bezmocí

Občas mám pocit, že jsem konečně tu válku vyhrála. A pak prásk, další rána a jsem zase dole. Je těžké pořád znovu začínat. Někdy bych to chtěla konečně vzdát, ale nemůžu. Jsou věci, které si prostě člověk nevybere. A ať už je příliš silný nebo příliš slabý musí proti nim (za ně) neustále bojovat. Znovu a znovu. Krůček po krůčku se drát k cíli. Jenže boj vyčerpává. Obzvláště když byste nejraději složili všechny zbraně. Je to těžké. Těžké dosáhnout nedosažitelného. Ale co člověku jiného zbývá. Snad porážka?! Poražení jsme v tom nekonečném boji pořád. Trpět?! Vždyť trpíme. Trpíme, protože musíme a snad i proto, že chceme. Uklidňuje nás pouze to, že boj nemůže trvat věčně. Nebo může?! Či snad musí?! Ne, nejsem pesimista. Ve skutečnosti jsem ztřeštěný optimista a snílek. Ale ani to člověk nedokáže pořád. Obzvlášť, když mu někdo zrovna podrazil nohy. A jsme zase u toho.

Já vím, co chci a ví to i všichni okolo. Jenže? Jenže život je složitý. Na můj vkus až příliš a neustálý boj ten vyčerpává. Jednoho dne vám prostě musí dojít zbraně. Všechny. Stojíte, sedíte, ležíte na tom zpropadeném světě a najednou víte, že nic nemůžete. Jste naprosto bezmocní. Každý pohyb je těžký. Chtěli byste… Co byste vlastně chtěli? Vyhrát? Přestat bojovat? Vzdát to? Snad ani to ne. Nejspíš byste chtěli, aby vás konečně někdo chápal, rozuměl vám, abyste nebyli sami. Chtěli byste napsat dopis lidem všem, ale chybí vám první řádek. Chtěli byste konečně začít žít a ne jen přežívat. A k životu potřebujete to – něco. Celý boj se odehrává vlastně ve vás. Boj mezi chtěním a nechtěním. To vy jste vojsko obou stran. Podrážíte si nohy a znovu vstáváte, abyste znovu upadli. Nemůžete čekat pochopení ostatních, protože se sami nechápete. Nerozumíte si. Nemůžete si rozumět. Možná si nechceme rozumět. Chceme o něco se rvát, až tu nezůstane stát na kameni kámen. A tohle marné úsilí vyčerpává. Jsme slabí, unavení, zničení. Z lidské osobnosti zůstává pouhý skelet. Usínáme vedle sebe a něco v nás praská. Ale co když to jednoho dne doopravdy praskne…