Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

polibek

21. 09. 2001

1239

Autor

slavek

Jen zavři oči, vždyť cítíš, že tu nejsi sám.

Na tvoje víčka Ti z lásky polibek dám,

tvou ruku vezmu něžně do dlaní,

tvůj cit si schovám - ten není na hraní.

Za úsměv tvých krásných rtů, já budu Ti vděčný,

ta chvilka je s námi dvěma - ten okamžik věčný,

ten motýl co křídla má a přesto se nechce vznést,

pomáhá životu bolest, zklamání a strach svůj nést.

Jen zavři oči já o Tvůj úsměv poprosím.

Vždyť v pravdě jsem nahý, oblek lži nenosím,

vždyť s Tebou jsem šťastný, jsi krásný můj kluk,

s tebou chci vydat se do letních luk,

Ty jsi můj anděl, co úsměv mi dá,

Ty jsi můj čas co den nepočítá,

Ty jsi můj strach - že neumím žít,

Ty jse ten člověk s kterým chci být,

Tak proč Tě neznám?

Josefk

27. 01. 2002

Dát tip

skoro bych nevěřil, že takovou něhu napsal mužskej :o))

vidíte to a já jsem si zrovna myslel, že na technickou stránku básně moc nedbám :-) Nakonec, kdyby se někdo pokusil přepočítat veršíky (že jo Merlíku), asi by se nedopočítal přesně stejných čísel :-). Je zvláštní, že básnička vyzněla uměle, když je umělá. Psal jsem jí v době kdy jsem měl chuť na cokoli jiného než na zamilované veršování. Děkuji všem za rady. Pokusím se jimi řídit, ale za básníka se nepovažuji. Nikdy jsem jím nebyl a asi nikdy ani nebudu, protože na to jednoduše nemám. Jen zapisuji obrazy pocitů tak jak je cítím. Slavek

Krel

23. 09. 2001

Dát tip

jo Vyjan poradil ... ale i tak je dobrá...líbí se mi

alina

23. 09. 2001

Dát tip

No, koukám, že Ti to tu malinko sepsuli :o).....a já se zrovna chystala napsat, jak moc se mi tahle básnička líbí!!! A just to napíšu! Má v sobě moc krásy a něhy. Stojí za to i za Ť*

Vyjan

21. 09. 2001

Dát tip

Zatím vkládáš příliš sil do rýmování, na básnění se ti jich už nedostává. Uvolni se, vyžeň si z hlavy, co chceš, o co usiluješ, jak se chceš jevit. Nech hlavou volně proudit obrazy a tvá ruka s perem ať je jejich hlasem. Pak napíšeš báseň. To není hlubší kritika, ale rada. Zkus to.