kočky

Prošedivělý muž už asi dvě minuty studoval knoflíky u své flanelové košile jako by se jich nemohl dopočítat. Pomalu pohyboval rty, prsty pravé ruky rytmicky poklepával o opěradlo křesla, na kterém seděl. O nohy se mu otírala rezatá kočka, dalších pět se povalovalo na pohovce před ním. "Budeme jim toho muset dávat víc. Tohle nestačí," řekl prošedivělý muž a pohlédl směrem k zpola otevřeným dveřím do kuchyně. "Víc?" ozval se z kuchyně hluboko položený ženský hlas. "No jo. Ty tři nový sní minimálně polovinu." Prošedivělý muž zvedl kočku, která mu zrovna olizovala lýtko, do vzduchu. Chvíli ji zkoumal pohledem, pak si ji položil do klína. "Jaký tři nový?" ozvalo se z kuchyně nabroušeně. "Ty naše si jich vůbec nevšímaj. Nechaj je najíst. Pustí se do zbytků až když jsou plný," řekl prošedivělý muž, zvedl se i s kočkou ze židle a přešel k oknu. "Jaký tři nový sakra?!" Do pokoje rázně vstoupila zavalitá žena, o velká prsa opírala skleněnou mísu s těstem, v ruce vařečku. Její pohledný obličej lemovaly černé vlnité vlasy, které měla na temeni smotané do jakéhosi uzlu. Postavu prošedivělého muže teď zakrývala záclona. Stál zády k ženě a díval se oknem do zahrady. Rezatá kočka se promenádovala na parapetu vlevo od něj. "Tak bude to?" řekla žena výhružně a dupla nohou. "Vůbec žádný," řekl prošedivělý muž rezignovaně. "No proto," řekla žena, otočila se jako by na nohou neměla papuče, ale boty na podpatku, a zmizela v kuchyni. Prošedivělý muž postával několik desítek sekund u okna. Pak vzal kočku pod břichem a přenesl ji na pohovku k ostatním. Z kuchyně k němu doléhaly duté nárazy. "Je tu strašný dusno," řekl prošedivělý muž a v předsíni otevřel vchodové dveře dokořán. Rychle se vrátil ke křeslu a několikrát udeřil dlaní do opěradla. S překvapeným výrazem těkal očima po podlaze až do předsíně. Se slovy "tááák, dobrý" dveře zabouchl a s přihlouplým úsměvem zamířil do kuchyně.

---