Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDnešní poštou...
21. 08. 2009
10
31
1331
Na stanici metra ve Washingtonu DC se posadil muž a začal hrát na housle. Bylo studené lednové ráno. Hrál asi 45 minut Bachovy skladby. Během té doby, jelikož byla špička, prošlo stanicí odhadem tisíce lidí, většina z nich cestou do práce.
Po třech minutách prošel kolem muž středního věku a všiml si hrajícího muzikanta. Zpomalil krok a na pár minut se zastavil, pak spěchal za svými povinnostmi.
O minutu později dostal houslista svůj první dolar: nějaká žena mu hodila peníze do krabice a bez zastavení pokračovala v chůzi.
Po několika minutách se někdo opřel o zeď a poslouchal, pak se podíval na hodinky a odkráčel. Evidentně spěchal do práce.
Nejvíce pozornosti mu věnoval 3letý chlapec. Matka jej vlekla kolem, spěchala, ale dítě se zastavilo a dívalo na houslistu. Nakonec jej matka postrčila, dítě pokračovalo v chůzi, ale celou dobu se za houslistou
ohlíželo.
Toto se opakovalo s několika jinými dětmi a všichni rodiče, bez výjimky, je nutili pokračovat v chůzi. Za celých 45 minut hry se na chvilku zastavilo pouze 6 lidí. Asi 20 mu dalo peníze, aniž by zpomalilo svůj krok. Vybral 32 dolarů. Když skončil a nastalo ticho, nikdo si toho nevšiml. Nikdo nezatleskal, nikdo jej nepoznal. Nikdo nevěděl, že tím houslistou byl Joshua Bell, jeden z nejlepších hudebníků na světě. Hrál jedny z nejtěžších skladeb, které byly kdy složeny, na houslích za 3,5 milionů dolarů. Dva dny před tím, než hrál v metru, vyprodal Joshua Bell divadlo v Bostonu za průměrnou cenu sedadla 100 dolarů.
Toto je skutečná historka.
Inkognito hra Joshuy Bella ve stanici metra byla zorganizována deníkem Washington Post jako součást exprimentu o vnímání, vkusu a prioritách lidí.
Zadání bylo : na běžném obyčejném místě v nevhodnou dobu - dokážeme vnímat krásu? Dokážeme se zastavit a ocenit ji? Poznáme v neodpovídajících souvislostech talent?
Jedním z možných závěrů tohoto experimentu je, že jestliže nemáme chvilku se zastavit a naslouchat jednomu z nejlepších hudebníků na světě, hrajícímu nejlepší kdy napsanou hudbu, kolik dalších věcí nám uniká?
31 názorů
Adamova Eva
26. 08. 2009Jarmila Moosová Kuřitková
25. 08. 2009Jarmila Moosová Kuřitková
25. 08. 2009
já myslím na živobytí :-) Slavit se dá i bez prachů.Když se sejdou dobří lidé, stačí, když si povídají u čaje :-)
Jarmila Moosová Kuřitková
25. 08. 2009Jarmila Moosová Kuřitková
25. 08. 2009Jarmila Moosová Kuřitková
25. 08. 2009
Holky! To bude jízda, až dorazíme s Ankou do Prahy! Vidím to na říjen. Adamová, přijedeš z Budějc?
Jarmila Moosová Kuřitková
25. 08. 2009Adamova Eva
25. 08. 2009Jarmila Moosová Kuřitková
24. 08. 2009Jarmila Moosová Kuřitková
24. 08. 2009Jarmila Moosová Kuřitková
24. 08. 2009Jarmila Moosová Kuřitková
24. 08. 2009Jarmila Moosová Kuřitková
24. 08. 2009
Tak mám, Vítku, pocit hraničící s jistotou, že bychom spolu mohli jít klidně na koncert ;-))
za hudbu považuju to, co má melodii a rytmus, když z toho něco chybí, tak to pro mě hudba není, a právě u techna mám pocit, že něco chybí
a pokud se v hudbě zpívá, tak text musí mít víc než tři slova
uvědomuju si, že jsem zřejmě náročnější, než se sluší, ale takhle to u mě dlouhodobě funguje :-)
guy - to máš tedy pravdu! V Brně v podchodu hrává hezky na kytaru jeden busker country písničky a toho si ráda poslechnu, kdežto na hrůzný techno koncert by mne nedostali, ani kdyby mi platili. Ale já hudbě nerozumím...
podle mě je dost často mezi umělcem z vyprodané music hall s místem v průměru za 100 dolarů a tím z metra nebo z ulice rozdíl pouze v nákladech na darmožroutský producenty, oblbujícími snobskou veřejnost ..
Je to dáno asi tím, že na ulici jsme naladěni na jinou vlnu a těch vjemů je příliš mnoho. Práh vnímání je vlivem stresu a hluku okolí posunut. *
Svatá pravda. Většinou nám uniká to nejdůležitější.******
Dalo by se z toho však také vyvodit, že "ulice" nikdy nerozpozná a neocení skutečné hodnoty.