Jak to bylo s Ježíšem

Jak to bylo s Ježíšem

Rád bych zde, na tomto místě veřejném, vysvětlil, jak to vlastně tenkrát bylo s Ježíšem a jeho poslední večeří. To, co zde zazní, nejsou pouze nějaké smyšlenky či dohady, ale výsledek mnohaletého sofistikovaného bádání, sběru a třídění často protichůdných informací, výtažek z fundované studie.. Jsem si také vědom, že některé hluboce věřící spoluobčany, by tento článek mohl pořádně nasrat.

Tak především, tento Ježíš, nazývaný též trpitel, všemi věřícími křesťany obdivovaný vzor neposkrvněnosti a morálky, vůbec nebyl oním svatouškem, za něhož je už dvatisíce let mylně považován. V Jeruzalémě byl znám jako nedůvěryhodný budižkničemu, kam přišel dělal jen dluhy a výtržnosti, byl to nenapravitelný alkoholik a nikdy se mu nechtělo makat. Jeho takzvané tesařství bylo mnohými považováno pouze za pračku na špinavé peníze, vždyť jeho výrobky neměly často životnost delší než pár dní. Z tesařského cechu jej vyloučili krátce po tom, kdy do něj vstoupil, a označili ho za flinka.

Poté se na dlouhou dobu staly jeho hlavním prodejním artiklem ježčí pokladničky. Nutno podotknout, že šly opravdu na dračku. Byl to dobrý obchodní tah, který zaplnil pomyslnou mezeru na trhu. Bohužel se jejich ekologicky nešetrná výroba stala příčinou vyhubení celé ježčí populace v tomto regionu, a to byl přitom Ježíš jejich jediným prodejcem a výrobcem. Přičtěme mu tedy i toto na vrub. A jaký byl vlastně výrobní postup? Banálně jednoduchý. Pod rouškou tmy se Ježíš tiše vykradl z domu, za zdmi Jeruzaléma nachytal plný batoh ježků, pak se vrátil nenápadně do své dílny, kde nebohá zvířata zaživa vykuchal, jejich tělíčka vyztužil lepidlem vlastní výroby, vyřezal do nich shora malý otvor a hle!, ježčí pokladnička byla na světě. U některých ježků sloužily ke vhazování mincí prázdné oční důlky. Ježíš ježky zbavoval očí tak, že ještě živého ježka prudce sešlápnul a tlakem oči sami vypadly z důlků. Odtud také pochází výraz – ježkovy zraky !!

Takto se tedy náš Ježíš živil až do dne, kdy měl přijít jeho poslední soud…

Ten den sezval všechny své kamarádíčky z mokré čvrti na večeři do nóbl čínské restaurace U Kříže, kde dotyční spolu s Ježíšem, chovaje se jako neurvalá anachistická sebranka, udělali útratu za několik tisíc. Ježíš, zpitý do němoty a zřejmě i zdrogovaný, se ráno probudil pod stolem a koukal… Všude kolem něj rozbité sklenice a naprosto zdevastovaný interiér salónku a na stole ležel účet. Nad tím pak postával značně naštvaný majitel restaurace, cosi čínsky pokřikoval a dožadoval se zaplacení útraty a poničeného vnitřního vybavení. Ježíš jen mávl rukou a natáhl se po pokladničce. Jaké však bylo jeho překvapení, když našel batoh, v němž měl uloženu ježčí pokladničku, otevřený. Na podlaze vedle pak malé krvavé stopy. Ano, nebohé zvíře bylo špatně vykucháno a z posledních ježčích sil uteklo i s penězi uloženými ve svých útrobách. Ježčí pomsta byla dokonána !

Ježíš byl zadržen Jeruzalémskou policií, kterou na místo přivedl Jidáš, za což měl přislíbeny dvě dávky morfia z policejního skladu. Ještě ten den byl Ježíš spolu s ostaními odsouzenými odváděn na místo ukřižování, pričemž byl po cestě kamenován všemi, jimž něco dlužil, a kteří se tímto museli se svými penězi definitivně rozloučit. Ve snaze se zbavit své špatné pověsti a zajistit si nesmrtelnost, celou dobu vykřikoval, že umírá, aby očistil hříchy všech lidí světa a všem odpouští. Toho se ovšem ihned chytil jeden místní pisálek, pobývající ve městě zatím krátce a Ježíšovi výroky zakomponoval do své knihy, později vydané pod názvem Bible. Dnes je to světový bestseller a základní kámen křesťanského náboženství.

Takže takhle to tedy bylo a ne jinak……