Růže bez trní

Vykvetla růže mezi horami,
vykvetla růže bez trní..
Osamělá,
bezbranná,
v divoké kráse mechu a kamení.

Nachová hvězda je jedinou v zeleném údolí,
poznala bolest,
tlukoucí srdce utiší v ledu..

Kdo jí dovolil vyrůst,
když ona sama tak bojácná,
kdo jí dovolil rozkvést pro budoucí zmar.

Uprostřed stvolu této květiny proudí míza,
zlomená,
pošlapaná,
přece je živá..

Ukryje jadérko,
chráníc ho před větrem,
ať příští jaro znovu uvítá vůní rozkvetlé krásy bez trní.

---