Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZvolit...
Autor
Marcela.K.
Když jí v práci vypadl mobil z ruky, lekla se. Tlačítko se šipkami odlétlo doprostřed místnosti.
Sebrala ho ze země a pokusila se vrátit zpátky na místo.
Oddechla si. Telefon fungoval, jen občas problikl display.
Držela přístroj v ruce a vzpomínka jí sklouzla do zimy před pěti roky.
Začala tehdy jezdit do práce autem - do okresního města a manžel jí vlastně mobil vnutil.
,,Zůstaneš viset někde na cestě, budeš potřebovat pomoc a jak mi dáš vědět?“
Nesnášela tyhle technické vymoženosti.
Neměla ráda počítač u kterého muž i děti trávili zbytečně mnoho času.
Nesnášela všechny ty ovladače od televize, satelitu, přehrávačů.
Připadalo jí, že je v těch drátech zamotaný celý jejich dům.
Nenapadlo ji, že za pár let si nedovede ona sama život bez těchto „hraček“ představit.
Teď stála a dívala se na jména, která se jí objevila v telefonním seznamu.
Bylo to divné. Nevěřila na věštecké sny, ale uvědomila si, že předminulou noc se ji zdál sen o tom, jak jí vypadl z ruky mobil a roztříštil se na tolik kusů, že už nešel sestavit do provozuschopné podoby. V tom snu se rozbrečela. Věděla, že právě přišla o své přátele, že už se jich nedovolá, že nezná jejich čísla.
Nyní posouvala jména uložená v adresáři a přemýšlela, která z nich by mohla postrádat.
Před jmény svých blízkých měla předsazená A - aby se jí zobrazovala jako první…
Smazala pět čísel o kterých věděla, že už je nikdy nepoužije. Bez smutku, bez zaváhání.
Pět čísel za pět roků…Které bude šesté?