Konec jedné lásky

Konec jedné lásky

(a jednoho manželství)

Pomalu umíráš,ale ještě stále jsi tu.

Beru Tě do dlaní a hýčkám před spaním,

abych Tě mohla zabít za úsvitu

nebo svým rozumem-

kde budeš,až my tu nebudem?

Kdy odejdem z tohoto bytu,

nazí,bez špetky citu

Občas Ti ještě dávám pít Tvé první roky.

Na kolenou  slibuješ – ale již bez záruky

a my jsme  nazí,však s námi i naše děti…

Kradem si Tě navzájem.

                                 Co jsme?

                                         Vrazi či oběti?

Možná už nežiješ a my sdílíme Tě pouze sílou zvyku.

Tak pověz,vždyť jsem odešla,do toho - jen bez cavyků!

Snad mě tím uzdravíš a já Ti vzdám své díky.

Rozetnu ten bludný kruh  a schovám pod polštář

                                                              každému z nás

                                                                     alespoň Tvé snítky.