Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePravdivá
09. 09. 2009
19
12
833
Autor
damaxy
koľko je dní
toľko je zakopnuti
vtedy spomeniem na slová starkej - dieťa moje
silná žena si svoje i tajomstvá i bolesti z nich
pod fertušku schová
nemusí trhať sedmokráskam hlávky
neveští si z gruntu kávy na dne šálky
so všetkým sa vždy vysporiada sama
zmietam sa v tom
čo myslím si
čo tuším
ale (ne) viem
čo ostáva mi?
čas na vlastné vykúpenie
12 názorů
Přijď ke mě vždy, když zakopneš
ta rána nejsou vždy tak strašná
V náručí mé se vždy zahřeješ
i když cesta je někdy prašná
Já rád tě vždycky pohladím
pofoukám rány v duši
Vrátím ti úsměv na tváře
ten úsměv co ti sluší
milá avox, ďakujem za pravdu v Tvojich riadkoch a za návštevu, potešilo ma, že si sa pristavila
prolog je úžasný a starká moudrá... */
víš taky jsem tak byla vedena,
však někdy přece člověku to nedá
a svěsí hlavu mezi ramena...
kdyby v té chvíli našel ruku
jíž bylo by se možno přidržet
snáze by ušel těch několik kroků
a zase by mu zkrásněl svět...
si myslim.. ze kazda takova i silna zena.. dycky potrebuje nekoho.. ke komu muze s duvjerou prijit.. a ceba si enem tak polozit hlavu na rameno. Pak teprv dokaze secko. Mots pjekne si to napsala.. *