Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seEskapologie
17. 09. 2009
1
3
1224
Autor
Tereza.n
Zatímco si natahovala punčocháče, přemýšlel, proč se tak krásná a inteligentní žena schází právě s ním. Ne, že by on nebyl pohledný a chytrý; ale ona mu připadala jako bohyně.
Na rtech jí stále držela rtěnka ještě ze včerejška. Zdála se stejně rudá a nenechávala po sobě nikde stopy. Musela to být drahá rtěnka.
Chtěl něco říct, ale věděl, že pak by nenávratně ztratil tu chvíli tiché krásy, která mu tolik připomínala dlouhé obsesní scény ze starých kolorovaných filmů, na které tajně chodil, když byl ještě na střední škole. Představil si její tělo před vymalovanou zdí v barvách starých filmů, a překvapeně zjistil, že mu naskakuje husí kůže.
Zatímco si natahovala punčocháče, přemýšlela, za jak dlouho může být odsud v Dejvicích. Dívala se nenápadně k oknu, skrz které viděla chaotickou dopravu pod sebou, a zvažovala, zda si nemá vzít raději taxíka. Věděla, že se na ni ještě dívá, a schválně nepromluvila, aby ho nijak nevyrušila. Udělala by pro něj víc, ale neměla už moc času.
V duchu si s potěšením blížící se slasti, kreslila scénu, jak mu oznámí, že už nikdy nepřijde, potom ho naposledy nešťastného a poníženého svede, a dřív, než otevře oči, které ve svém vzrušení zavřel, mu uteče. Byla to možná po všech těch měsících poněkud krutá představa, ale čím víc se přesvědčovala, že by se takhle rozloučit nemohla, tím déle chtěla v té představě zůstat.
„Veroniko, drahoušku, určitě už jdeš?“
„Musím,“ odpověděla tomu hlasu, aniž by se otočila.
Najednou bolestně zatoužil po tom ji přemluvit. Oblékala si už svou lehkou béžovou vestu. Přišel k ní a pomohl jí s malými knoflíčky.
Nechala ho, aby ji zapnul, a prohlížela si zblízka jeho tvář.
„Děkuju,“ řekla mu, když zapnul poslední.
„Není zač,“ řekl a přitáhl si jí blíž k sobě. Chtěl jí lehce políbit, možná ji přimět, aby mu dovolila ty knoflíčky zase rozepnout, ale najednou zamrzl, chycený v jejím chladném pohledu a ztratil odvahu.
Věděla přesně, co chce udělat, a snažila se mu dát najevo lehký odpor. Víc než jeho vůni cítila vlastní parfém, a z nějakého důvodu byla ráda, že hlavní osobou, kterou vnímá je ona sama.
„Nemáš cigaretu?“
Jen se tiše odtáhl a odešel do obývacího pokoje.
Zatímco hledal cigarety, podíval se letmo na svůj odraz v prosklené skříni. Spatřil hezkého muže, který se zdál ovšem v mžiku ošklivý, malý a nedospělý. Hledal ve své tašce, na stole i pod ním, ale nikde nemohl cigarety najít. Pod gaučem našel její stříbrný náramek. Byl plochý a zdál se příliš nezajímavý, než aby se jí mohl líbit. Napadlo ho náramek schovat a nechat do něj vyrýt jejich jména s přesným datem, kdy se poprvé viděli. Schoval ho tedy do kapsy u kalhot a usmál se, když si uvědomil, že ve chvíli, kdy ji nechá vyrýt na náramek něco takového, ji vlastně oznámí, že nechce, aby zůstala jen jeho milenkou. A znovu se usmál nad tím, že mu to vůbec nevadí.
Zatímco hledal cigarety, podívala se do zrcadla, které viselo nad postelí. Byla ráda, že má stále červené rty a nemusí se zdržovat líčením. Znovu se otočila k oknu a rozhodla se nakonec pro taxík. Podívala se na digitální budík na nočním stolku a trochu znervóznila. Popadla kabelku a začala chodit po pokoji. Potom si představila, že se vrátí, podá jí cigaretu a ona se s ním v odpověď rozloučí a vyběhne ven. To si jako poslední rozloučení nepřála. Otevřela dveře na chodbu a tiše přešla ke dveřím ven. Jednou otočila klíčem v zámku a ocitla se mezi studenou panelákovou chodbou a jeho teplým bytem, a přála si schovat se před tím chladem zpátky v jeho posteli. Vykouřila by si jednu, možná dvě cigarety, vypila by si s ním kávu a nechala by ho hrát si s jejími vlasy. Jenže věděla, že zítra by stála v těch dveřích znovu, a znovu si pokládala stejnou otázku. A ten, kdo na ní čekal v Dejvicích, byl navíc ten, kdo jí nabídl všechno, a to všechno ona chtěla. Zavřela dveře, upravila si sukni, a šla si bez rozloučení, které ji nahánělo strach najít volného taxíka.
3 názory
hezky jsi to napsala, jak nejistá žena hledá jistotu všude jinde, než u sebe. t.
Díky za tvůj čas.
Já se naopak domnívala, že "všechno" bude poměrně srozumitelné; znamenalo to, že jí dal jiný muž jistotu, kterou u druhého nenašla, a jako dávno dospělá žena se chtěla té jistoty chytit.
Docela jsem se začetl.
Jinak mě jako čtenáře rozladila věta: "A ten, kdo na ní čekal v Dejvicích, byl navíc ten, kdo jí nabídl všechno, a to všechno ona chtěla." ,
protože jsem najednou nechápal, co tím slovem "všechno" postava odcházející ženy myslí a to mně narušilo jinak zajímavý ponor do jejích myšlenek. Najednou jsem zjistil, že tu postavu vůbec neznám. Ale to je samozřejmě pouze můj subjektivní pocit.