Motýl noci

S večerem zimním vyšla zpod obzoru hvězda. Vklouzla do tmy jako do dírky šatů knoflík. A pak druhá, třetí, mnoho jich, až se oblek černý dopnul po délce celý. S nocí rozpřáhl na nebi křídla svá pro mě přenádherný motýl; přestože od nepaměti míří napříč nebem střelec. Zdůrazňuji, s malým "s", to aby nedošlo k mýlce v názvech souhvězdí. Takže ho nazývejme spíše lučištníkem či lovcem. Odvěké zpodobnění svádí si poplést pojmy. Leč dojmy to nestihne v nejmenším; jsou nemenší kouzlu svého objevení se, kdykoliv pohlédnu na něj znovu.
A tak, když nad obzorem napjal své plachty Orion jako loď na objevné výpravě do neznáma, do tmy křídla hmyzí zamávala všem. Dvě jasné hvězdy v rozích si každá obsadila křídlo rozepjaté jedno; Betelgeuze vyšší severní, Rigel nižší jižní. Prvý zmíněný však tak trochu podvádí. Aby získal přední místo svitu, neváhá tahle trojhvězda, rudý tým, se účastnit závodu jednotlivců; jako když se cyklista na mopedu veze. Dlužno ovšem podotknout že marně. I tak nevyhrává...
Tenhle Orion je svitem hodně zpěvavý ptáček. Rudá, modrá, bílá, hvězdy svítí jako na vánočním stromku pestrých barev svíčky. Právem upoutají nejeden pohled vzhůru! A kdyby jen to - v jeho pásu se ukrývá i legendární mlhovina B33 Koňská hlava, fascinující a takřka beztvará nádhera, jejíž existence se téměř příčí rozumu, aby ji pochopil, neboť je bezmála průhledem do snů na tvary bizarnější všech myslitelných představ. Takové je nejvýraznější ze zimních souhvězdí; že večer se nad východním obzorem objevuje relativně brzy hned po Býku a Vozkovi, je snadné jej spatřit. Čekávám na něj rád - vychází na oblohu jako když u dveří zazvoní vytoužený host; těžko se neubránit nadšení. Šplhá po nebi vzhůru, roste stonek kvítku po obloze jako růže šípková. Ladně plyne jezerem černým hvězdný druh pstruha, tečkovaný mlhovinou M42, porodnicí cizím světům sluncí. Když nejslabší z hvězd se mi na městském nebi skryje, tvar křídel se rozpadne v kornout; motýl se zakuklí. Však ve skle jatý mi ze snů již neuteče pryč. Ač snímek nepatří mezi zdařilé, přesto jsou ode tmy na něm k rozpoznání velké hvězdy všechny. Abych, až za všechny večery zatažených obloh zvolám: "Sviťte hvězdy, sviťte!", se pokaždé upamatoval na to, jak zazářily mě...