Obrovští motýli a konec čtyřlístků

Děkuji za jakýkoliv přínosný komentář.

Z dálnice vzlétají obrovští motýli a jejich pestrá průsvitná křídla zanechávají v asfaltu hluboké rýhy... Kde na to ten pitoma přišel, to mi  teda jasný neni... Obrovský motejli na dálnici... říká si pro sebe strojvedoucí, který tím pokorným ránem přijíždí s vlakem na malé nádraží města. Myslí na svého syna a jeho sešit matematiky, popsaný podivnými větami.
Když strojvedoucí vlak zastaví, otvírá malé okénko a vyklání se z něho, aby prohodil několik slov s výpravčím, který k němu jde po novém peronu.

Nazdar Pane!
Dobrý ranko!

Strojvedoucí pozoruje vysokou hubenou postavu výpravčího a jeho neposlušné kudrnaté vlasy,  do kterých mu září první paprsky slunce.

To byla tarádije v noci, co? Sousedum to urvalo vlnitej plech z kůlny, ten dolít až k nám a zasek se nám na zahradě rovnou Léňě do kytek... s věčným úsměvem a z pod čepice trčícími vlasy volá výpravčí vzhůru k malému okénku.
Jo, byla... odpovídá strojvedoucí, přivírá oči před oslnujícím sluncem a mění téma:
Koukal jsi na fotbal v sobotu?
Ale výpravčí s úsměvem vrtí hlavou: V sobotu má ovladač Léňa...
Strojvedoucí na okamžik vytřeští oči a od úst mu ulétne: Ty jseš... No to je v prdeli...
Výpravčí se na něho místo odpovědi ale spokojeně culí, ve vlasech mu září letní slunce a hovor na okamžik odumírá.
Po vedlejším peronu se pomalu a se zachmuřeným pohledem prochází mladá průvodčí, na kterou oba pánové trochu pozapomněli. Průvodčí je spíše ještě dívka, kolem krku má  uvázaný slušivý rudý šátek s logem Českých drah a na hlavě modrý přeliv.
Kouří cigaretu a mračí se na novou zámkovou dlažbu, která pokrývá chodníček podél peronu.

Jéžiš, slečno průvodčí, vy nám tu chodíte jak tělo bez duše! Copak jste tam ztratila? volá na ni ze svého malého okénka strojvedoucí a snaží se o galantní tón. Slunce se zatím vytrhává i posledním mrakům a jeho hřejivé paprsky prostupují celým městečkem, jako by chtěly přírodu omluvit  za noční běsnění.

Ále né... Já jsem tady vždycky hledala čtyřlístky, než přijede zrychlenka, ale voni mi to tady uplně...
Poslední slova ji přerušuje skřípění brzd očekávaného vlaku, strojvedoucí z okénka mizí a výpravčí poklusem běží přijmout hlášení.
Nádraží se rychle zaplňuje školáky, kouzlo tichého rána pomíjí a den začíná.

---