Mezihra č. 1

Teď se podíváme zpět do zahrady na vrcholu Dračí hory, zpět do okamžiku kdy pětiletý Mall-Tor a Mladý dráček Fixius spali vedle sebe v měkké trávě, zahaleni ptačím zpěvem a polibkem noční oblohy, po zvláštní výměně srdcí a spojení životních sil.

Alltar a Gerdak seděli o kousek dál a sledovali oba spící. Nad zahradou bylo stále nádherné černé nebe plné hvězd, které se neměnilo a po celý rok zůstávalo stejně čisté a krásné. Jen den a noc se střídali podle záměrů bohů.

Zahrady byly stále plné voňavých květin, rozkvetlých stromů a keřů a každému, kdo sem vkročil slibovaly doslovný ráj, odpočinek, klid a mír, ticho a rovnováhu, potřebné k meditaci. Nedaleko byl les plný zvěře, ráj pro každého lovce, nebo jen pozorovatele. Po zahradách běhala i zvířata která se nesměla lovit. Zlaté srny, jejichž krev byla jedem pro dávné bohy, Jednorožci, kteří byli symbolem lásky, naděje, znovuzrození a něhy, hejna grifonů  sídlila ve stromech, kentauři zde našli útočiště, když byli téměř vyhubeni démony a dokonce lidmi. A samozřejmě byly tyto zahrady plné draků, kteří již od pradávna střežily tento svět a stvoření po něm se pohybující, právě z těchto zahrad na vrcholu Dračí hory. A zde se mělo zrodit to nejsilnější pouto. Pouto dvou bratří, kteří nebyli stejné krve, ale stejné duše. A fakt, že jeden druhému dali své srdce, jim sliboval neobyčejně perný, ale hrdinný a krásný osud.

Chlapec vzdychl a Alltar do této chvíle nehybně a tiše sedící se ihned zvedl a chtěl se rozeběhnout k spícím mláďatům, ale Gerdak ho jediným pohledem zadržel. Alltar se posadil, složil ruce do klína a čekal mlčky dál. Chlapec za okamžik otevřel pomalu oči a nechápavě se rozhlížel kolem. Pak se otočil na dráčka o kterého se opíral. I Fixius měl již oči otevřené a hleděli si teď společně až do nejtajnějších, nejhlubších propastí svých duší. Mall-Tor zvedl ruku a pohladil Fixia po čumáku. Pak mu drak položil hlavu na rameno a chlapec mu objal štíhlý krk. Zatím nepadlo jediné slovo. Jako by si jen vyznávali pocity. Nebo možná dokázali komunikovat beze slov. Chvíli zůstali bez hnutí a na tichou otázku „Co to dělají?“ dostal Alltar stejně tichou odpověď od dračího krále . „Poznávají se. Patrně teď zkoumají jeden druhému duši. Vidí vše!“

Nakonec malý drak zvedl hlavu a snad teprve teď spatřil svého otce.

„Otče viděl jsi to?!“ řekl drak. „Teď jsem jeho patronem?“

„Ne Fixie, jsi jeho bratrem.“ usmál se Gerdak. „Musíš mu ale ještě dát jméno.“

 „Proč? On nemá jméno?“ divil se Fixius.

„Má jméno, ale od svého patrona měl dostat nové.“ řekl mu teď Alltar.