mujmilostnejdopis

neřekla sem našim, že sme se rozešli. a tak každej večer, co sem měla spát jako u tebe, sem někoho sbalila a vyspala se s nim. ani mi to nevadilo. měla sem kde trávit čas a vobčas to nebylo tak špatný. nesnášim, když usínam sama. ty to víš.
pak mě jeden večer sbalil on. noack. seděl u baru a kouřil. pil z tlustý sklenice. nevšímal si kulatejch zadků. neforemnejch podprsenek. byl prostě v baru.

„to pití je na mě. jestli chceš.“
byl to další večer „utebe“, takže sem souhlasila.
„na co piješ?“
„na to že můžu.“
„tak jo.“
pokaždý sme pili na to, že můžem, ale už sme to neříkali nahlas.
„jak se máš?“
„nevim. prostě se mam. sem tady, bavim se, je to ok.“
„a ty?“
„jo vlastně, ty seš ten typ, co to votočí zpátky. nepudem ke mně?“
šli sme. nebylo to daleko k autu. řídil, i když toho vypil celkem dost a mně se to líbilo. voněl mi. byl jinej než ty. byl to chlap. měl chlupatý ruce a velký dlaně. věděl co s holkou. věděl dokonce i co s ženskou. i co s dalšíma holkama a ženskýma. měl voči plný života. zklamaný. zastavili sme u jeho baráku a beze slova šli dovnitř. překvapili mě ty vinyly na zdech a rozečtený knížky po zemi. ale bylo mi jedno, co je zač. hlavně sem se s nim chtěla vyspat. chtěla sem cítit něco jinýho než to, že mi chybíš. takhle to bylo jednodušší. možná až moc. napili sme se a já chodila po jeho bytě a prohlížela si ty věci. přitom sem si sundavala oblečení a čekala, kdy vstane a vezme si mě. u desky s červenym prostředkem sem si sundala tričko a nechala ramínko podprsenky, aby mi sjelo o něco níž. seděl. pil. pozoroval mě. pak sem prošla kolem něho, sundala si kalhoty a trochu stáhla kalhotky, aby viděl můj klín. díval se. když za mnou přišel do ložnice, byla sem nahá. nelíbali sme se. prostě sme se spolu vyspali. nechala sem ho, aby dělal všechno, co chce. bylo to poprvé, co se mi to líbilo. přespala sem tam a když sem se probudila, byl už pryč. osprchovala sem se v jeho koupelně, použila jeho toaletní papír, jeho osušku, jeho hrníček a poslouchala sem jeho muziku. pak sem šla do školy.
stýskalo se mi po tobě. chtěla sem, abys za mnou přišel. představovala sem si to. mohs na mě čekat ve škole. znals můj rozvrh. nebyls tam. zbytečná věta. byla sem sama ve škole, co nenávidim. nezajímalo mě, co mi vyprávějí a nechtěla sem poslouchat ty lidi kolem, jak je zajímaj známky a neumí se bavit vo ničem jinym, než o škole. nechtěla sem tam bejt, nechtěla sem nikomu nic říkat. stýskalo se mi a mělo se mi už stýskat každej den. neuměla sem si připustit, žes odešel. vzpomínala sem na to ahoj, kdybych věděla, že je poslední, zapamatovala bych si ho líp. teď to bylo jenom slovo jako tisíce jiných a znělo mi tak v hlavě. neuměla sem si ho pořádně vybavit. asi sem stála ve dveřích a tys čekal na výtah. bylo to tak?
utekla sem ze školy. nemělo to cenu. nechtěla sem tam zatim chodit. ne k těm lidem, do tý třídy, lavice, do toho života. šla sem se projít. koupila sem si svojí první krabičku cigaret a vykouřila jí v parku. aspoň sem měla co dělat. dívala sem se na lidi a poslouchala, co si říkaj. děti běhaly v trávě a psy vochcávali mojí lavičku. přišlo mi to jako takový zadostiučinění. začala sem brečet. nebyls tam, abys mě utěšil. vlastněs mě už poslední dobou stejně neutěšoval. seděls vedle mě nebo ležel a prostěs čekal, až přestanu. občas šels na balkon. asi abys to nemusel poslouchat.
od teď byly mý dny takový. zapejkala sem školu, která byla špatnym příkladem jak trávit čas, kupovala sem si krabičky cigaret, chodila do parku a večer nabalovala chlapy v klubech. většinou mi sex zatemnil mozek a neposlouchala sem svý hlasy o tom, že mi scházíš. občas sem si to i užívala. ale pro jistotu sem si večer dávala dvojitý panáky a ráno vstávala před šestou, abych vypadla první.
naši pořád nic netušili. vždycky sem je od tebe pozdravovala a říkala, že máš moc práce, takže budem u tebe. kdyby věděli, jaká je pravda, asi by to neunesli. ale já sem se nezklamala. nebyla sem pro sebe coura, vybírala sem si. a když sem nechtěla, tak sem to prostě nedělala. nikdo mi neplatil a já je do ničeho nenutila. koupili mi pití a já se s nima bavila. to byl princip mých dnů. bavit se. doteď sem byla vážná, už sem nechtěla. byla sem stejná, jen sem si užívala. sice mi to nepřinášelo tolik, ale fakt, že na tebe nemusim myslet pořád dokola, mi celkem stačil. jako záměr to bylo dobrý.
chtěla sem potkat noacka. protože se mi to s nim líbilo a ten večer se mi nikdo nezdál zajímavej. byl pátek a tak sem taky nechtěla domů. tam sem se vůbec snažila bejt co nejmíň. naši se mnou dokázali mluvit jen o škole a o tobě a o obojim sem za poslední dobu věděla celkem hovno. a tak sem si vzpomněla na něj a zamířila do baru, kde sem ho potkala naposled. seděl v rohu a měl zas tlustou sklenici. zlatý pití. a ty ruce. objednala sem si taky tlustozlatou kombinaci a šla k němu.

„zase piješ protože můžeš?“
kývnul hlavou. nebyl překvapenej, že mě vidí. vlastně sem v něm neuměla číst vůbec. ostatní byli rádi, že sem si k nim sedla nebo že sem měla zájem a začala mluvit první. snažili se. noack ne. bylo mu to jedno. trochu mě to štvalo.
„co zapíjíš ty?“
„život. ale teď se mi líbí ten tvůj důvod. asi ho vobšlehnu.“
„absolutní svoboda. dělej jak myslíš.“
„dík, žes mě u sebe minule nechal.“
vypadal, že se o tomle tématu bavit nechce. že celkově to, co kdysi bylo, prostě neni teď a co neni teď ho nezajímá.
„hm.“
nesnášim vnucování. ale chtěla sem s nim mluvit. chtěla sem, aby zas řek, že pudem k němu. myslela sem, že tim, že o tom začnu, bude jasný, proč sem přišla. pořád vypadal, že je mu to jedno.
„jaký ženský máš rád?“
„co?“
„no jaký se ti líběj ženy? prdelatý, prsatý, hubený, usměvavý?“
pořád sem chtěla, aby řek, že takový jako já. nebo něco, co by to naznačovalo.
„nedělim lidi na typy. na kolony.“
„to taky nejde. je to jenom vizuální podnět. na každýho působí. je to prostě podvědomí.“
„nezajímaj mě lidi.“
„ale já tě snad naposled zajímala.?“
kouknul se na mě. jakože zas špatně a kejvnul hlavou. začalo mě to bavit. dala sem si další sklenici a zapálila cigaretu, nabídla sem mu a připálila o svojí. měla sem velkej výstřih, takže sem se schválně nahnula. chtěla sem slyšet jenom tu jednu větu. pudem ke mně.
„a co tě na mě naposled zajímalo nejvíc?“
„asi důvod proč to děláš.“ napil se.
„proč dělam co?“
„prolejzáš bary a necháváš se balit.“ to se mě trochu dotklo, ale dál sem hrála svojí koketu.
„a už víš ten důvod?“
„láska.“
„láska?“
„vždycky v tom je.“
„takže i ty seš tu kvůli ní.“
neodpověděl. nechtěl. viděla sem, že má v sobě věci, který mi nechce říkat. ale já chtěla, aby trpěl. aby trpěl víc než já. aby ho to bolelo. víc než mě. abych viděla někoho stejně zničenýho, jako sem já.
„seš tu kvůli lásce. zlomený srdce? a jakej je ten příběh?“
pořád nic neříkal, jen si prohlížel svý prsty a pomalu upíjel ze sklenice. stáhla sem si trochu víc tričko a vzala jeho tvář do dlaní. podívala sem se mu do očí.
„láska?“
otočil hlavu pomalu zpátky. dopil zbytek pití. hodil peníze na stůl. vzal si bundu a odešel. ani se na mě nepodíval. bylo mi mizerně. věděla sem, že sem to přeháněla, ale na cizim chlapovi mi nemusí záležet. chtěla sem se jenom cítit líp. za chvíli si ke mně přisedli dva kluci. typický studentský ksichtíky. bavili sme se o tom co dělaj a co by chtěli dělat, ale mě to vůbec nezajímalo. seděla sem tam s nima jenom proto, že mi kupovali pití a neměla sem kam jít. nakonec mi navrhli ať zajdem k nim, ale na to, abych to dělala s nima oběma, sem se fakt necítila a taky mě napadlo, že zajdu za noackem a vysvětlim mu, že se ke mně nebude takhle nikdo chovat. bylo něco po třetí ráno a já měla dost vypito, ale adresu sem si pamatovala, takže bylo snadný zavolat si taxíka a nechat se odvézt.
musela sem zazvonit třikrát, aby mi přišel otevřít. bylo divný, že i teď nevypadal překvapeně. zaplatil za mě tágo a pomoh mi dovnitř.
„já se s tebou bavim a ty si odejdeš? takhle se ke mně nebude nikdo chovat. nejsem žádná děvka, která tě baví, když chceš a když ne, tak si jí nebudeš všímat. snad bys mi moh říct aspoň ahoj.“
„ahoj.“
„tak sem to nemyslela. prves mi ho moh říct. já se tam bavila s ňákýma klukama a vůbec nevim, co říkali, protožes mě tak naštval, že sem myslela jenom na tebe. ale to nechci, takže sem ti to přišla říct. já sem se neměla ptát, ale chtělo se mi a mohla sem. to je tvoje motto ne. protože můžu. tak sem to použila a ty se sbalíš. to sis pěkně protiřečil, ty freedome.“
„rozestelu ti a vyspíš se. já si lehnu na gauč.“
„posloucháš mě, já chci tvojí omluvu. dokud se neomluvíš, tak si nelehnu a nebudu spát a budu pořád mluvit a budu a budu a budu.“
„sedni si, já ti donesu napít.“
„a co máš, fernet už nepiju.“
„vodu.“
„chci vodku.“
„ty chceš cokoliv, abys mi odporovala.“
„ne, já chci cokoliv, abys řek promiň.“
„víš, že máš..du pro tu vodu.“
„co mam?“
šel do kuchyně a přines mi vodu.
„říkala sem vodkuu.“
„napij se.“
„tohle pít nebudu a co mam.“
„pěkně vopilej obličej. napij se.“
„tos nechtěl říct.“
„seď, já du rozestlat.“
„co mááááááááááááááááám?“
žádná odpověď. začala sem ještě hlasitějš.
„co mááááááááááááááááááááááám? co máááááááááám? co mááááááám? já nepřestanu, můžu křičet celou noc a tohle pít nebudu.“
asi ho to přesvědčilo. sed si ke mně a podíval se mi do očí.
„máš moc pěkný oči, takový velký, nevinný.“
najednou sem ho chtěla políbit. ale na jednu stranu sem nechtěla. zatim sem chtěla líbat jenom tebe. bylo to divný. chyběls mi, ale teď sem chtěla líbat někoho jinýho. nevěděla sem, co mam dělat.
noack po chvíli vstal a odnesl mě do koupelny. svlíkl mě a postavil do vany. pustil mi sprchu a připravil osušku. nechápala sem proč je na mě tak hodnej. vpodstatě sem ho využívala. když sem se umyla, osušil mě, dal mi svý triko místo pyžama a uložil mě do postele.
„noacku, já bych ti chtěla..měla...možná obojí...“
přerušil mě: „dobrou, etroe.“
„dobrou.“

ráno sem se bála vyjít z pokoje, nevěděla sem úplně přesně jak a co, ale chtělo se mi čůrat, takže sem musela opustit betli. ještě spal. skočila sem si na záchod a do koupelny a chtěla sem se proplížit zpátky do pokoje. když sem procházela pokojem, kde spal noack, zastavila sem se. spal v tílku a kraťasech. byl strašně vážnej a jedna ruka mu visela dolů. sklonila sem se, že mu jí vrátim na gauč a trochu ho přikryju. klekla sem si a začala si ho prohlížet. vždycky sem spala s chlapama, který byli hezký. noack byl taky jeden z nich, ale měl v sobě i něco zvláštního. tajemnýho. asi to zklamání. krásný rty, pevný rysy. dívala sem se na něj a přemejšlela, jak sem se sem dostala a co to vlastně dělam. myslela sem na tebe. noack se probral. poprvé se lek. usmála sem se.
„dobrý ráno.“
„hm.“
„chtěla sem tě jenom přikrýt. spi dál. já se vypařim.“
„nemusíš.“
„ne?“
zavrtěl hlavou. vstal a šel do koupelny. lehla sem si pod jeho peřinu. zas se mi stýskalo. asi po tobě. pod dekou bylo teplo. byla sem obalená noackem. voněl. pořád mi voněl. svlíkla sem si tričko a čekala, až se vrátí. přišel v ručníku.
natáhla sem se a stáhla mu ho. přitáhla sem ho k sobě a podívala se mu do očí. políbil mě. milovali sme se. bylo to jiný než poprví. potom sem u něj zůstala ležet. nemluvili sme. přemejšlela sem, co budu dělat. jestli se seberu a odejdu domů, ale chtělo se mi i zůstat. zatím to bylo lepší než jít domů. byla bych tam sama nebo v horšim případě s našima a to se mi chtělo ze všeho nejmíň. myslela sem na tebe. co asi děláš. jestli ti někdy chybim, když ležíš v náručí někoho jinýho. a jestli je lepší než já.
„sem dobrá?“
„dobrá?“
„v posteli. líbilo se ti to se mnou?“
„jo.“
třeba je fakt lepší než já, a proto mě opustil.
„jenom postel v tom neni.“
„co? v čem neni?“
„v tom rozchodu?“
„v jakym?“
„v tom co máš napsanej ve tváři.“
„to je blbost.“
„nemusíme se o tom bavit, jenom říkam, že sex neni ten samotnej důvod.“
třeba je.

odpoledne sem se sebrala a šla domů. vyslechla sem si další otázky ohledně tebe a odpovídala sem cokoliv mě napadlo. zavřela sem se v pokoji a čekala až naši odejdou. pak sem začala brečet. nevěděla sem, co si mam myslet. ale věděla sem, že ty moje večerní sváděcí akty dneska definitivně skončily. už by mi to nestačilo. bylo by to k něčemu. už nemam náladu na hladový pohledy a cizí obličeje ráno co ráno. chtěla sem tebe. ty věci, co sem znala. všechny naše věci. nebo aspoň noacka. u toho sem byla taky trochu já. ale nechtěla sem s nim spát, tak sem se bála za nim jít. pouštěla sem si dokola debilní songy a nemohla myslet na nic jinýho než na svůj smutnej, zamotanej život. pila sem vodku a snažila se usnout. nejvíc mě ničily představy, jak se bavíš a s kym. bylo mi jasný, že nejsi sám a žes odešel, protožes chtěl. a žes odešel definitivně. taky sem myslela na noacka. bylo to s nim hezký. ani nevim, co dělá a co ho zajímá. kromě toho, že ho zničila ňáká ženská a on to chodí řešit do baru. a ty desky a tak? celkově ho asi baví umění. moh by bejt takovej ten zhrzenej umučenej umělec, co trpí depkama a mužně je rozhání whiskou. nechtěla sem bejt chudinka. hnusili se nám. pamatuješ. já jo. proto sem se to snažila řešit a chtěla sem zapomenout. vypustit z hlavy ten žal. a žes mi ho dal. ty. zrovna ty. byls můj nejlepší přítel. teď mi chybíš i takhle. nemam se komu svěřit. mý známý mě už neznaj. nechci poslouchat jejich road a problémy. nechtěla sem se jim svěřovat. přiznávat. nevim. prostě všechno s tebou spojený sem nechtěla nějak řešit. zamknout to a zapomínat. to byla moje modla. začalo to trochu fungovat. nechtěla sem vzpomínat na to špatný, ale občas mě to napadlo. v něčem nám to fakt neklapalo. změnili sme se. i náš vztah. už sme na sebe nečekali v koupelně.

v pondělí sem šla místo školy k noackovi. nebyl doma. tak sem si sedla na schody a čekala, dokud se nevrátil.
„ahoj.“
přised si ke mně.
opřela sem si hlavu o jeho rameno. dívali sme se na ulici. byl to jakoby jinej svět. chtěla sem bejt jako ty lidi tam. jako ty páry, co šli na večeři, těhotný maminky s veselym obličejem, manželé těsně po svatbě, lesbičky se snubníma prstýnkama, party mladejch lidí, co byli prostě venku..
„tak dem.“ řek noack a odemk dveře.