Trapný pokus o omluvu

  Ach jo,tak už je zase ráno,červenejma očima koukám na ciferník na protější zdi a skoro slyším ty hodiny tikat (je to nesmysl,už jsem je právě párkrát zaslechl a zkoušel jsem to,netikají...fakt,jaká je akustická verze vidin?Slyšiny?).Asi bych měl občas spát,ale má to smysl?Poslední lidi odtud vypadnou někdy kolem půlnoci a první přijdou kolem šestý,mezitím musím ještě dokončit všechno,co jsem začal a nedodělal noc předtím.To je,ostatně,mým osudem,věčně dokončovat načaté a načínat další a další.

  Přede mnou leží pár listů papíru,popsaných nečitelnýma klikyhákama,uklízím je,bez ladu a skladu,do přední kapsy batohu,za chvíli sem dorazí nejrychlejší nespavec a nepotřebuju,aby viděl,čím se tu po nocích zabývám.

  "Hned zítra to přepíšu do notebooku,udělám korektury a pošlu to na net",slibuju si a vím,že na to zase nedojde,že mě zase napadne něco dalšího,co načmárám jen tak,na kus papíru,že ten papír zase skončí v,pomalu se plnící,kapse batohu apozítří taky tak a další den úplně stejně.Že ty řeči o dokončování jsou vlastně jenom výmluva...