Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRobotovo srdce (?)
22. 10. 2009
20
24
1967
Bylo mi právě tolik,
kolik stačí k tomu,
aby si ženská začala namlouvat,
že jí ujíždí poslední vlak.
Hloupé předsudky!
Zamilovaná až po samý strop
jsem prožívala nejkrásnější chvíle života.
Ale to už tak bývá - nejlepšího jako šafránu.
Vzácná bylina.
Pytlíček z bílého plátna
napěchovaný okvětními lístky na roky.
Sypou-li se po celých dlaních, vydrží krátce.
Člověk nebrečí za tím,
že vyčerpal zdroj svojí radosti,
ale za nenávratností prožitých chvil,
co tolik chutnaly.
Jediná šance jak zastavit tu svíravost v sobě
- aby se koza nasytila a vlk celý zůstal -
je jasná: pořídit si hračku.
Ta moje stála dvacet pět mých platů.
Také stála za to.
Typ přesně podle mého gusta.
Aby ne, za ty prachy.
Sotva jsem zavřela dveře za přepravci,
nedočkavě jsem se dala do rozbalování krabice.
K mojí spokojenosti velice stručný návod:
VÝVOJOVÝ VZOREK NEJVYŠŠÍ KVALITY.
BEZ OMEZENÍ
LZE UŽÍVAT VEŠKERÉ FUNKCE
JIMIŽ DISPONUJE ŽIVÁ BYTOST.
Nepředstavitelné!
Sotva jsem z Robiho sňala
polystyrénovou výplň a hedvábné papíry,
položil mi otázku:
"Líbil by se ti prsten s briliantem?"
Páni! Tomu říkám dobrý kup.
Snila jsem roky o takové chvíli (byly toho plné filmy).
"Nevím... spokojím se s tretkou,
obyčejným sklíčkem,
když mi ho dáš s láskou,"
a Bůh je mi svědkem, že jsem to myslela vážně.
"Čekal jsem, že přesně tak odpovíš," zalhal mi tiše do ucha
a z kapsy džín vytáhl smetanovozu krabičku:
"Zavři oči!"
První dny s Robim byly překrásné.
Večeře v luxusních podnicích
(vlastnil i portmonku, co se mi zdála dlouho bezedná),
doma dobré víno před večeří, k večeři i po ní,
nebylo téma, o kterém bychom spolu nemohli
celé večery vést nevyčerpatelné hovory.
Vášeň.
Bezbřehá vášeň ve dne v noci.
Něha...
V duchu jsem mnohokrát olitovala minulost,
kdy mi to všechno nedávali živí muži.
Robi vařil, uklízel, neustále mě něčím novým překvapoval,
dárky od něho mi přinášely radost, jakou jsem neznala.
Chápal moje doznívající vzpomínky na minulost,
spolu jsme se těšili na budoucnost,
o níž jsme si povídali ve chvilkách nadechnutí.
Robi zkrátka dělal co mi viděl na očích ještě dřív,
než se do nich podíval.
Vůbec nevím, jak se to stalo,
zničehonic začal být Robi podrážděný.
Odmítal plnit moje přání,
úkoly ignoroval a příkazy končily hrubým odmlouváním.
Vyhledala jsem návod k obsluze a poprvé dostala vztek z jeho strohosti.
Nikde zmínka, jak porouchanou hračku opravit.
Rozhodla jsem se pro reklamaci.
Přitáhla jsem ze sklepa objemnou původní krabici
a chtěla do ní Robiho zabalit.
Vysmál se mi a pohrozil pěstí.
Zoufalá
- ne strachy z úderu, ale ztráty všeho krásného, co mezi námi bylo -
jsem navštívila prodejce s očekáváním účinné pomoci.
Zaplatím opravu, ať to stojí co to stojí.
Zamítnuto. Došlo k maléru, který nikdo nečekal:
tehdy při koupi měli zrovna beznadějně vyprodáno.
Nechtěli ztratit kšeft, tak mi zabalili skladníka.
Zůstal mi prsten s briliantem.
24 názorů
Jarmila_Maršálová
30. 07. 2013pěkny hračičky...
Johann Wolfgang Mária Amadovič
25. 10. 2009Adamova Eva
23. 10. 2009Jarmila Moosová Kuřitková
22. 10. 2009
Žádná historka, rozdávám zlato, šperky, brilianty na potkání...a pořád NIC !
Jarmila Moosová Kuřitková
22. 10. 2009Jarmila Moosová Kuřitková
22. 10. 2009Jarmila Moosová Kuřitková
22. 10. 2009Jarmila Moosová Kuřitková
22. 10. 2009Jarmila Moosová Kuřitková
22. 10. 2009
no... není to špatná pohádka, pobavila jsem se... Jen mi řekni, kde se dá takhle nakoupit... Při tom, cos tím získala bych to riskla taky....:-)