Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVíla
23. 10. 2009
2
5
962
Autor
Loth
Víla
Tenkrát naposled jsem jí viděl poprvé,
v podzemní chodbě pod monoblokem,
ten letmý pohled měl příchuť krve,
opustit všechno jediným krokem.
Ve špitálském županu (voněla Betadinem),
jen se natáhnout dlaní a dotknul bych se jí,
kdo ví, čím zůstanu, když v chodbě se minem,
myšlenka na ní zmizí v závěji.
Pak jsem se ohlédnul zpět, už tam nebyla,
otočil jsem se pomalu a vydechnul vděčně,
věděl jsem hned, že byla to víla,
s ní po chodbách špitálu bloudil bych věčně.
Tenkrát naposled jsem jí viděl poprvé,
v podzemní chodbě pod monoblokem,
ten letmý pohled měl příchuť krve,
opustit všechno jediným krokem.
Ve špitálském županu (voněla Betadinem),
jen se natáhnout dlaní a dotknul bych se jí,
kdo ví, čím zůstanu, když v chodbě se minem,
myšlenka na ní zmizí v závěji.
Pak jsem se ohlédnul zpět, už tam nebyla,
otočil jsem se pomalu a vydechnul vděčně,
věděl jsem hned, že byla to víla,
s ní po chodbách špitálu bloudil bych věčně.
5 názorů
...to je parádní kousek...a musela být kouzelná...když si, jen tak, najednou...zničeho nic...zmizela...
Zamyslel jsem se a díru do světa udělat nechci. Jsem jako lidi, co si zpívají ve sprše, pro vlastní potěchu. A i kdyby se podařila každá stá báseň, tak to astačí.