Písmák Soumrak
Soumrak
Mlha se snáší do srdce mého,
křičím modlitbu - tiché Ámen.
Soumrak je rudý jako pramen
Trosky
TroskyTrosky duší z matných skel,přímka jak nožem vyrytá,s životem vrážim do svodidel. Propojený režnou nití,s břehem mdlobné reality,toť delirantní syndrom žití.
Víla
Víla Tenkrát naposled jsem jí viděl poprvé, v podzemní chodbě pod monoblokem,ten letmý pohled měl příchuť krve, opustit všechno jediným krokem. Ve špitálském županu (voněla Betadinem), jen se natáhnout dlaní a dotknul bych se jí, kdo ví, čím zůstanu, když v chodbě se minem, myšlenka na ní zmizí v závěji. Pak jsem se ohlédnul zpět, už tam nebyla, otočil jsem se pomalu a vydechnul vděčně,věděl jsem hned, že byla to víla, s ní po chodbách špitálu bloudil bych věčně.
Grázl
Grázl Lomíte rukama a cítite se vinní, že blonďáček s brýlemi stává se sviní. Choval se zbaběle, tvářil se líně, najde se v životě, když bude svině.
Sochy
SochyAž slza dočista posledníráno ti spadne do kávypřipočti další den ke dnijak z kamene tesané postavyPozvedni ruce nahoruz očí ti kane trus holubía přetěžká ústa z mramoruvyřčené přání zahubíMilenci si jazyk propletoua opilci zapějí áriepomočí sochu stoletouvždyť tam uvnitř nikdo nežije.
Slova
Království pod peřinou pro jednoho velké a pro dva maléMraky hynou ponebeské koridory jen ony znají dokonaleStránku stinnou skryješ za cigaretovou tečku žhnoucíSlova plynou i když přes ty ústa budeš tlouci.
Hrobník
HROBNÍK
V podvečeru. bludné mdloby,pro svoje touhy hloubím hroby. To málo, co zbylo ve mně,vložím do dělohy matky Země. A až má touha dohnije,vykvetou nad ní lilie.
Dva
D V A
Kužel světla tmou hledá tu mojí Jedinou na prsou usíná zmije Zamknu se na sedm západů do komůrky s okny k západu až obzor se krví zalije Jsem člověkem - ty říkáš mi "Nulo" kéž svědomí by se v tobě hnulo lež plazí se z úst jak ze Sodomy Přesto leháme si Lásko pospolu jak listí ze zažloutlých topolů co snáší se v říjnu na domy.
Vztah
VZTAH
Miláčku můj, první a poslední
Svou zlobu skryj pod peřinou
A neptej se - slyšel bys lži
Slepota
Slepota
Koukáš se z okna a vidíš jen sebeTvé oko jak střep noří se do tmykdyž ulici pokrylo sto bílých koní
Stojíc u krbu jen myšlenka zebeNa to jak krystaly padají z nebe za oknyHudba hraje a večeře voní, Jako loni…
po myšlence zem se slehnePouliční lampa vydechla v tichuAle její paprsky jen stěží zahřejí
Rezignace
Rezignace
Zelený spánek beze snů pramínek na čele z karmínu v náruči hřejné spočinu v poledne na konci dnů
Nad hlavou obloha šedivá v hlavě myšlenky smyslu zbavené na roli ve hře řeknu: ne. když nikdo se na ni nedívá.
Kamínek
Kamínek
Dost bylo zbytečných otázek,
kdože je vlastně na vině,
vezmi má milá oblázek,
Pocity
POCITYčokli za okny zběsile vyjía můra na skle se zbaběle krčíkdyž pocity s rozumem v srdci se kryjíjsem raději ten, co zběsile mlčí.
Obraz
OBRAZObraz svatých - bez rámubez barvy, obraz bídyobraz v průčelí chrámukřehké kosti, jako křídyobrazy neoklamu - jsou stejné osoby žalostné - obraz ubohostidávám si barvy na ruku- barvy syté a hřejnéa kreslím rty, tváře, paruku. ale stále jsou chmurnéA pak mě to napadlo. Bože. , to není obraz.
Retard
Blbůstka
Jeden ze dvou retardů,
vrhnul po mně petardu.
Jakmile jí vrhnul,
Dar
DAR
Perly se válí pod nohama sviní,
mateřské mléko teče do stoky.
Rouhavou marností mnozí jsme vinni
Loučení
Loučení
Tvé oči, jak pavučina mě svedly na scestí
do stínu jabloní, kde vlahá je hlína.
Jak víla z dechu koní - omámí tě siluetou,
Blázen
Blázen
Jako blázen,
blázen, co odhodil na zem několik fotek.
Stačil by dotek. , pohled do dvou ledových moří.
Básníkům
Básníkům
Báseň - slova mysli za oponou.
Z konce dne zrodí se pocit,
pak touhy v rozbouřené řece tonou.
Láska
LáskaTvé slzy odměřím do zlaté nádobya papír s obrázky způsobí rádoby smích. Hořkost jak ospalé slunce zapadnea na zčernalé rány k večeru napadne sníh. Prstem kreslím obraz na stěněa hledím do tváře té ženě na obrázku. Přeju si, ať o ní v noci zdá se mi,neboť jí jediné na zemi slíbil jsem lásku.
Pálení
Pálení
Štiplavý kouř stoupá z hořících plev,
soumrak mě zase svírá na hrudi.
Za studeným ksichtem proudí krev,
Vězeň
Vězeň
Na svobodě svobodu hledajíc
uvězněn mezi ušima.
Po rtech na tváři nezbylo nic,
Stařec II
Stařec II
Nemluvte o důstojnosti.
Když ve vzduchu čpí pot a moč,
trubice do dírky nosní, když mám ústa.
Tikot
TikotJazyk splete ze slov bludiště lžíkteré nikdo neslyší, protože lžeš sobě a mezi hemisféry stavíš hráz. Slunce nesvíti v hrobě, ale v nás. Války žabomyší pohltí poslední pramínky jasu. Bomba tiká a počítá kamínky času.
Cesty
CESTY
Pod klenbou hvězd stáváš na křižovatce,
a ptáš se, zda-li je něco, jako správný směr.
Je to ta plná křoví a děr.
Touha
TOUHAPřes oči si dám dlaně a v hrudi slyším slvu děla pak touha utiší zbraněa zúží hranici mezi tím, co by člověk chtěl a co smí. Naposledy jsem tě uviděl za velikou zdíz předsudků. a slov - banálních a umělých. Však bez nich ocitnul bych se v tichu,jak lednová noc v níž padá sníh.
Louka
LOUKA
Na louce minulých dní rozkvrtly máky falešné a slepé,
vůně květů s vůní hnilobnou se střídá.
V kleci žeberní metronom potichu tepe,
Sebevrah
Sebevrah
Jak strašná věc. Jaká zoufalost.
Tvé tělo mrtvé, napůl zlomené,
zmáčknout spoušť a zapálit most,
Nechalas
Nechalas
Nechalas po sobě popsanou stránku,
nechalas po sobě vůni heřmánku,
uvřenou branku nechalas po sobě,
Proč
Proč
V poušti tisíců špatných zpráv ta jedna už nehraje roli.
Tak proč jí poslouchat.
Z tisíců ran ta jedna už ani nebolí.
Marnost
MarnostZatnout zuby a pěst,upadnout na cestě do neznáma,mezi polibky z útrob žhnoucích městjsou sám a sama,neboť závan citu přinesl by zkázu. Marnost, ach marnostpro dívku na obrazuudělat krok do tmy. Já a ty vždy nejsme "my". Polštář pohladí jako horká dlaň matky,život je na slzy dlouhý a na lásku krátký.
Sen
SenNa plátno duše se promítnou city v omamné směsi,v síti neuronů mihne se myšlenka jak plamen svíčky,tma někoho láká a někoho děsí,když sen chce ven - je rozdrcen víčky. Za očima svět hluboký a cizí,rozdává karty bez obrazů,jak milenec nad ránem potají zmizí,než mu svítání přinese zkázu.
Amnézie
AmnézieJak zapomenout na lásku k ženě. jak zahubit ten vrytý cit. Když člověk se z mostu k zemi žene,přec nechá ten hlas v hlavě znít. Jak vymazat z mysli pár očí blankytných,dva světla, jak když měsíc se pojí s odrazem v moři.
Apokalypsa
Apokalypsa Prý "modrá planeta" - plná moří a oceánů,bláznivý kousek světa, co z noci otáčí se k ránu. Vznáší se ve tmě a ztěžka nese utrpení a hoře,řek bych, že od slz slané je mořeZmatená koule nese otroky, šílence, vrahy. a saturnu závidí prstenec. Uprostřed mléčné dráhyzávidí slunci velikost a jeho zář, planeta na které lidstvo nemá tvář.
Feťák
FeťákZavřená víčka, zmrzlé rysy,na zemí hrách a klečet dom kouta. Na talíři - jed na krysy a na rukou pouta. Paranoia, prsty do uší, neutečeš před celým světem,uvěznili tvojí dušido malého sáčku s fetem. Smrt vstoupí do nosunebo do žíly.
Potrat
PotratTma je kalná jako saze a sedá na zemi. Za rozhodnutí platíš draze a lituješ, zdá se mi. Krev se smyje z těla, ale ne ze svědomí. Takhle's to nechtěla a lituješ, zdá se mi.
Noc
Noc
Slunce zapadlo a noc je vlahá,
záře měst až k nebi sahá.
Pod horami se světlo krčí,
Zoufalost
ZoufalostOd desíti k pěti, od pěti k jedné,tak snadno se padne, tak těžko se zvedne. Z břehu do slz, klesnout až na dno,plave se těžko, klesne tak snadno. Když uschne topol, člověk ho zkácí,těžko je v boji a blízko k rezignaci.
Voják
VojákKulka spravedlivá - ta si nevybírá,puška je přítel a nocleh je dírá. Dnes se žije a zítra neumírá,daleko od Milé - v srdci je díra. Z bojiště valí se oheň a síra,tady mi nepište - je to tu díra. Očima k nebi vojáček zírá,v ruce fotku Milé - a v hlavě.
Zrada
ZradaV krbu je chlad, na prsou hadsobě chce lhát, že míval jí rád. Žízeň a hlad, stále se bátkudly do zad. Unikneš. - Snad.
Ráj
Ráj. Písek jak cukr lesklý a bílý, mořské vlny jsou chomáčky pěny, co omývá paže kakaové ženy, a horko pláže mi vstoupí do žíly, slunce nad hlavou, když hudba hraje, veškerá krása vlita do ráje, i kdybych v životě neviděl sníh, za modrý blankyt neměnil bych. ------------------Srdce z oceli tluče v továrně, špína a šeď jdou jednotvárně,a při vší snaze ráj hledám marně. Na listech saze a žít pro peníze, žít jak ti radí tvář z televize.
Den
Den
Nad tulipány slunce svítí,
v nose vězí vůně kvítí,
nebohý motýl uvízl v síti,
Otázka
Otázka
Ptala jsem se ho, jak moc mě miluje
a on se jen něžně začal smát.
Na koho myslí, když se svleče a zuje,
Trojice
Trojice
NADĚJE - víra hloupých - mi utkvěla v dlani,
když nic mi už nezbude, spoléhám na ni.
LÁSKA - to klišé - mi projde přes ústa,
Protest
ProtestNázor za chlast, lásku za slast,a za kolik peněz prodal bys vlast. Z kultury žrádlo, na srdci sádlo,místo úsměvu obočí zvadlo. Sundej si hlavu, stoupni do davuumělých gest a pochybných mravů. Drž hubu a krok - zlatavý mok,dodá ti pocit, že nejsi cvok.
Stařec
Stařec
Podzim rád stromy do naha svléká
listí pokrývá zemi jak nahnědlá hmota
chci Vám vyprávět příběh člověka
Poprava
Poprava
S kloboukem na hlavě vedou tě k popravě
zachránit těžko - odsoudit hravě
Je mi tě líto, však zasloužíš si to
Opilec
Opilec
Ležel tváří na podlaze
a polštářem mu bylaslina
tělo chátrá - v duši blaze
Přemýšlení
Přemýšlení
Nejhorší strom - ten co je suchý
Nejhorší farář je ten hluchý
Nejhorší facka je od milované
Proměna
Proměna
Tvou fotku vyndám z pod polštáře
srdce misplašeně bije
kontury Tvé krásné tváře
Květen
Květen
Pohled dozadu je někdy hezčí než vpřed,
čas se po střeše žene do okapu,
vzpomínku na mě dýchne kaštanu květ (a zapomene).
Hodiny
Hodiny
Ne vždy je pravda, že čas hojí rány,
táhne se dlouze jak ostnatý drát,
vzpomínky hlínou jsou zasypány,