Stoper - Úvod

Nejdříve vám povím, jak to všechno začalo. Každý určitě měl někdy nějaké nadpřirozené přání, třeba nikdy neumřít, umět létat, umět mluvit se zvířaty, mít nekonečné množství peněz a tak dále. Já ho taky měl. Moje přání bylo ale trochu jiné. Přál jsem si umět zastavit čas. Dalo by se to velmi dobře využít. Například ve škole. Představte si psaní písemky, nic neumíte, byli jste moc líní se na to naučit, ale máte schopnost zastavit čas. Co uděláte? Já bych teda ten čas pozastavil a mezi tím, co se nikdo nehýbá, nikdo nedýchá, prostě je čas pozastaven, bych nahlédl do učebnice, napsal bych to do písemky a čas bych znovu rozjel. Nikdo by si ničeho nevšiml a já bych měl všechny otázky správně. Dostal bych jedničku a někdo by si myslel, že jsem se konečně začal učit. No nebylo by to fajn? A těch využití by bylo daleko víc. I v tom zločinu by se to dalo využít. Chcete nějakou pěknou věc, ale nemáte na ní peníze? Jednoduché! Před obchodem zastavte čas, běžte do obchodu a vezměte si tu věc a před obchodem čas znovu rozjeďte, nikdo si ničeho nevšimne a vy máte vysněnou věc. Ale asi bych se mohl také představit. Jmenuji se John a je mi sedmnáct. Žiju v Chicagu v jedné chudé ulici s mámou a mladší sestrou Janet, které je sedm let. Ale žijeme si celkem dobře, stěžovat si nemůžu. A jak už jsem jednou říkal, mé přání bylo umět zastavit čas. Spíš to bylo něco, o čem se mi pořád zdálo, neustále, noc co noc. Není to divné v sedmnácti letech, mít takové sny? Ve dvanácti jsem to neřešil, ale v sedmnácti už je to přehnaný. Ale každý příběh by měl začít tam, kde opravdu začal. A ten můj začal právě před tím obchodem.

---