Nad ránem spolu každý zvlášť

Opět se ptáš

má lásko

jak moc že mám tě vlastně rád

A já s úsměvem

mlčky říkám něco ve smyslu

"no že o tom můžeš vůbec pochybovat....."

což tě neuspokojuje

a zanechává stín pochybnosti v tvých

očích    Tvoje oči...

Tvoje oči už nejsou to co bývaly

už nejsou tak hluboké

Když jsem byl malý chodíval jsem

tajně k rybníku

Byl tak hluboký....

Vždycky se mi zatočila hlava

bál jsem se že se utopím

A taky Vodníka

Dneska ten rybník nemá víc než

dvacet čísel a už se v něm neutopíš

i když pravda - utopit se můžeš

utopit se můžeš i v polévkové lžíci

když se správně nadechneš

Ale promiň to zas odbíhám...

V tvých očích už se taky asi neutopím

A popravdě řečeno jediné co ti mohu

upřímně říct

je to že moje hlava je jak osudí Sportky

Myšlenky víří v bubnu jako žluté míčky s čísílky

a odpusť mi to prosím ale tvůj míček

to už je jenom dodatkové číslo v druhém tahu

A to je má lásko, to je pravda

kterou ti ale neřeknu a protože nechci lhát

neřeknu ani že mám tě rád

v podstatě neřeknu nic jen pár svejch

keců o podstatných nepodstatnostech

kterým ty stejně nerozumíš ale přesto přikyvuješ

abych si nemyslel že jsi hloupá

Jenže já taky moc nerozumím tomu co říkám

myslím na to že s tebou nehraju

zrovna fér hru

To ale bych chtěl To bych chtěl zvlášť vypíchnout

to já nedělám že bych byl takovej hajzl

dyť já taky nevím kudy kam

sám v sobě se nevyznám

A tak ti Teď Tady Konečně Říkám:

???

Zas nic....