Hořké plození

19.června ráno

-         Tak to je všechno, Adélko. Znovu opakuji, že jsem s vámi, myslím tím s vaší prací, naprosto spokojený.

-         Děkuji, šéfe.

-         Ještě jednu soukromou otázku. Kdy plánujete rodinu?

-         Já… mysleli jsme příští rok. Že bychom na tom začali o dovolené pracovat.

-         Jestli dobře počítám, porod by byl na jaře nebo na začátku léta?

-         Tak nějak.

-         Tak já vypíšu výběrové řízení na vaše místo na srpen. V září bychom mohli někoho vybrat, řekněme, že od prosince nastoupí, do března ho zaučíte a pak si můžete užívat slasti mateřství.

-         Ale co když budu mít rizikové?

-         Prosím vás, jste mladá, zdravá, jaképak rizikové. Nemalujte čerta na zeď.

19.června večer

-         Tak jsem to dnes řekla v práci.

-         A co?

-         Že se o dovolené pustíme do zvyšování populace.

-         Můžeš mi vysvětlit, proč probíráš takovéhle věci v práci?

-         Všechny to musí hlásit dopředu, aby si mohli včas sjednat náhradu. Musí se vypsat výběrové řízení a to chvilku trvá. Ne, nedělej tyhle vrásky. Můžeme trénovat nanečisto, ne? Třeba hned.

5.září ráno

-         Jak bylo na dovolené, Adélko? Snažili jste se, snažili?

-         No…

-         Když se takhle červenáte, tak vám to moc sluší.

-         Díky, šéfe.

5.září večer

-         Jadraňáčka mít nebudeme.

-         Napoprvé se všechno nevydaří, lásko. První letadlo taky nelítalo.

-         Já ti nic nevyčítám. Za pět dnů si začnu  měřit teplotu a přesně to spočítám, aby ses u plození prvního syna moc nenadřel.

-         Ale já se s tebou dřu strašně rád.

-         Tak sbírej síly.

15.září ráno

-         Adélko, tohle je naše nová posila, slečna Jana, a tohle je nejlepší brand manažerka, kterou tady máme, Adélka. Jana může nastoupit už od prvního prosince, Adélko, tak budete mít spoustu času i na to vaše rizikové, ha ha. Jen žertuji.

15.září večer

-         Dnes vybrali nového člověka na moje místo, nějaká Jana, mladá holka. Je docela sympatická. Nastoupí od prosince.

-         A budeš se pak moct vrátit?

-         Jo. Odrodím a můžu pak dělat z domu. Vyjdou mi vstříc.

-         No to se ani nedivím, kde by našli takovou skvělou… hezkou… a chytrou…

-         … dnes bychom měli jít spát dřív, tajming je optimální.

-         Můžeš mluvit česky?

-         Říkám, že dnes to je jistý. Když to nevyjde dnes, tak nikdy.

-         A myslíš, že to bude kluk?

-         To je jedno, co to bude. Nebo bys snad holku neměl rád?

-         Když bude po tobě, tak ji budu na rukou nosit. Jako tebe.

-         Nech toho, uděláš si kýlu.

30.září ráno

-         Tak jak to jde, Adélko? Vypadáte nějak unaveně.

-         Ne, já…nějak mi dnes není dobře.

-         Ale, ale…. že by už?

-         Ne, to ne. Jen mi není moc dobře.

-         Musíte vydržet do prvního prosince, slíbila jste to.

-         Nebojte se, šéfe, já své sliby plním.

30.září  večer

-         Dostala jsem to.

-         Hm.

-         Říkám, že jsem to dostala.

-         Jo, já tě slyším.

-         A tobě to je úplně fuk, co?

-         Prosím tě, nevyšiluj, tak jsi to dostala. Dostáváš to každý měsíc, tak proč ne tenhle.

-         Protože chceme dítě, ne?!

-         No a? Nevyšlo to dnes, vyjde to za měsíc. Víš co? Dodělám to, zajdeme na večeři a za týden se do toho zase pustíme. A vykašli se na výpočty, tohle není projekt.

1.prosince ráno

-         Tak vám tady představuji vaši novou kolegyni Janu. Adélko, ukažte jí všechno a všechny, a pak ji zrovna trochu zaúkolujte, nejlíp se člověk naučí plavat, když se hodí do vody.

1.prosince večer

-         Dnes nastoupila ta nová a já jsem to zase dostala.

-         Hm.

-         Krucinál, můžeš přestat civět na tu blbou bednu? Zase jsem to dostala!

-         Já tě slyším a se mnou celý tohle sídliště. Ježíšmarjá, mám se snad jít pověsit, že nejsi na třetí pokus těhotná? Až to bude, tak to bude.

-         No to je dobrý, až to bude, tak to bude. A co v práci? Dnes nastoupila ta nová, čekají, že od března budu doma. A to teda nebudu, leda bych měla rizikový.

-         No tak nebudeš. Přece tě kvůli tomu nevyhodí.

-         Prosím tě, chápeš vůbec, v jaké jsem situaci? Slíbila jsem  jim, že na jaře rodím.

-         Aspoň vidíš, že nemáš slibovat kraviny.

-         …

-         Tak snad jsem toho tolik neřekl, ne?

9.prosince ráno

-         Probuď se.

-         Hm.

-         Tak se konečně probuď.

-         Vždyť je neděle.

-         A taky je nejvhodnější okamžik pro početí našeho syna.

-         Panebože, čtyři ráno, ty ses snad zbláznila.

-         Byla jsem u kartářky a ta mi řekla, že dnes ve čtyři ráno to je tutovka.

-         No fajn, takže nějaká bába s kočkou na rameni bude určovat, kdy to budeme dělat?

-         Neříkej, že nemáš náladu.

-         V neděli ve čtyři ráno teda nemám.

-         Ani teď?

-         …uff… když jinak nedáš …

9.prosince odpoledne

-         Co takhle zalézt do postele a zopakovat si ráno? Opakování je matka moudrosti.

-         Víš… jsi zlatíčko, ale raději ne. Teď musí mít klid.

-         Kdo?

-         No tvoje spermie a moje vajíčko.

-         Já už se na to fakt…

-         Udělám ti něco dobrého k jídlu, jo? Třeba špagety po milánsku.

23.prosince ráno

-         Tak šťastné a veselé, Adélko. Jak se vám spolupracuje s Janou?

-         Dobře, je šikovná, snaží se… je tedy vidět, že je v oboru začátečník, ale mám doma počítač, když bude cokoliv potřeba, probereme to přes mail.

-         Tak to rád slyším. No tak se pochlubte, mohu už blahopřát?

-         No… nechme to raději po vánocích. Ať něco nezakřikneme.

23.prosince odpoledne

-         Co se děje?

-         Dělala jsem si test.

-         Jaký?

-         Jaký! Těhotenský.

-         A?

-         A nic! Zase nic. Panebože,  co jim řeknu? Ta kráva se celá tetelí, jak si sedne na mou židli, šéf se mě pořád vyptává… co mu mám říct?

-         Že jsou holt věci mezi nebem a zemí, které se nedají naplánovat na minutu. Ani s embíej. Nemáme někde nůžky?

-         Tak jak to, že ostatní to naplánovat můžou? Valérie oznámila termín porodu rok dopředu a sekla se jen o dva dny.

-         Co tím chceš říct?

-         Že bychom měli jít na vyšetření.

-         Tak na to zapomeň. A díky za pěkný vánoce, to se ti fakt povedlo. Opravdu skvělý. Takový dárek každý nedostane.

-         Proč křičíš?

-         Proč??  Děláš ze mě impotenta!

-         Nedělám. Já si jen myslím, že …můžeme mít problém s plodností. Všechno se dá přece řešit, když je člověk rozumný.

-         Tak si to klidně řeš, ale se mnou nepočítej. Na, zabal si to sama. Klidně si to udělej sama.

25.prosince ráno

-         Dobře, zajdeme tam. Bože, já jsem takový vůl. Co myslíš, že nám zjistí? Že jsme oba v pořádku. Nemůžeš otěhotnět, protože moc tlačíš na pilu. Tyhle věci se nedají řešit jako projekt.

-         Takže je to zase všechno moje vina, co? Vždycky za všechno můžu já.

-         Tohle nenávidím, rozumíš? To tvoje zevšebe…kruci, to tvoje vždycky a všechno. Copak jsem někdy řekl, že za něco můžeš?

-         Jo, právě před chvílí. Že to je moje vina, že nemůžeme mít děti.

-         Krucinál! Neřekl jsem, že nemůžeš mít děti. Řekl jsem, že jsme oba v pořádku. Mně je úplně jedno, jestli jsi těhotná nebo ne, já…

-         Jo, to je přesně ono. Tobě je to jedno. Ty to naše dítě nechceš.

-         Nech toho!

-         Právě jsi to řekl! Že ti je jedno, jestli se narodí nebo ne.

-         Řekl jsem, že mi je jedno, jestli jsi teď těhotná… nebreč. Prosím tě, nebreč, vždyť to není žádná tragédie. Hned v lednu zajdeme za doktory a oni nám dají papír, že jsme v pořádku, jo?

20.ledna ráno

-         Děkuji za zprávu, Adélko. Musím říct, že se mi po vás bude stýskat. Kdy budete odcházet?

-         Já… víte… zatím se nám to nepovedlo.

-         …?

-         Byli jsme na vyšetření, tak snad nám řeknou, kde je problém. Dnes odpoledne budou výsledky.

-         No to jste mě zaskočila, Adélko. Doufám, že bude všechno v pořádku.

-         To já taky.

-         Jak bychom to ale udělali…víte, nemám naplánované mzdové náklady na dva brand manažery. A pouštět Janu bych nechtěl, sama jste říkala, že je šikovná, najít dnes šikovného člověka není zase až tak snadné.

-         Dělám, co můžu. Opravdu.

-         Ne, tak jsem to nemyslel, pochopitelně.

-         Do března to určitě vyjde a půjdu hned na tu rizikovou.

-         Ale fuj, ještě něco přivolejte.

-         Ne, stačí říct doktorovi, že se necítím dobře a nechá mě doma. Dnes si to nikdo neriskne, když k něčemu dojde, končí to u soudu.

-         Tak dobře, to by bylo řešení. Držím palečky. A řekněte tomu vašemu, že pořádnému chlapovi stačí sundat kalhoty a dítě je na cestě.

20.ledna večer

-         Co zase je?

-         Prý jsme v pořádku.

-         Vždyť jsem ti to říkal. Tak proč bulíš?

-         Zase jsem to dostala. A šéf dnes říkal, že nemá mzdové náklady na dva lidi.

-         To je snad jeho problém, ne? Je něco k jídlu?

-         Zajímá tě něco jinýho než to blbý žrádlo?? Mně tady jde o místo, rozumíš?

-         Nemůžou tě vyhodit jen kvůli tomu, že nejsi těhotná.

-         Kdybys byl pořádnej chlap, tak tohle dneska neřešíme.

-         …

-         No jasně, jen se uraz. To je jediný, co umíš.

28.ledna ráno

-         Dobrý den, šéfe, mohla bych si vzít dnes volno?

-         …

-         Pavle, můžeš přijít domů? … Jo, teď hned. Začíná mi ovulace… To mě nezajímá, snad můžeš na hodinu vypadnout, ne?

28.ledna večer

-         Pojď, musíme ještě jednou.

-         Tak počkej, až skončí druhá třetina.

-         …

-         Co blbneš? To by to nemohlo dvě minuty počkat?

-         Ne, to teda nemohlo. Jdeme na věc, musím pak ještě dodělat tu novou kampaň.

14.února ráno

-         Jak to vypadá, Adélko? Jaro je za dveřmi… přiletí čáp, přiletí?

-         To už je březen?

-         Vy jste nějaká podrážděná, holčičko.

14.února večer

-         Vidím, žes to už zase dostala. Naštvaná a ubrečená, tomu říkám žena mých snů.

…

-         Ty se mnou nemluvíš?

-         ...

-         Tak si trhni nohou. Ten párek si umím ohřát sám.

22.února ráno

-         Kolik je?

-         Dvě. Musíme teď každé čtyři hodiny.

-         …

-         Prosím tě, můžeš se aspoň trochu snažit?

-         Běž do háje.

-         A ty si běž pro viagru. Panebože, copak toho chci po tobě tak moc?

22.února večer

…

10.března ráno

-         Děkuji za zprávu, Adélko, bylo to skvělé, jako vždy. A teď musíme kousnout do kyselého jablíčka. Jak to vypadá s tím odchodem na mateřskou?

-         ….

-         Proboha, neplačte. Víte co? Protáhneme dedlajn do konce června a vy si pak půjdete na tu rizikovou, nějak to obhájím.

-         Dě…děkuji.

-         No tak neplačte, tragédie vypadá jinak.

10.března večer

-         Nedáš si salát?

-         …

-         Pavle, já…kolikrát se ti  mám ještě omlouvat?

-         ….

-         No tak jak myslíš. Já jsem vždycky věděla, že ti na mě nezáleží.

17.března ráno

-         Pavle… Pavlíčku… já vím, že jsem strašná, ale miluju tě. Moc.

-         Najednou.

-         Ne najednou, vždycky.

-         Hele, já to na povel  neumím.

-         Ale vždyť já to nechci na povel.  Kdyby to teď šlo, bylo by to fajn, ale když ne, tak se nic neděje. Opravdu.

17.března večer

-         Tady to voní. Že by svíčková od maminky?

-         To si piš. A dva kusy masa. Ale až po.

-         Až po čem?

-         Musíme si to pojistit, miláčku. Ovuluju jako divá, mohly by to být dvojčata.

-         Víš co? Já si na tu svíčkovou raději zajdu. A ty si běž na inseminaci.

-         Ty jsi sprosťák, to se hned tak nevidí.

-         Už jednou jsem ti řekl, že to na povel dělat neumím.

-         Jenom na povel? To už bych dnes kojila. Miláčku.

-         ….

-         No jo, jen si běž. A dej si deset knedlíků, nacpat se a civět na bednu, to je jediný, co umíš.

5.dubna ráno

-         Tak co?

-         Nevím.

-         Proč si neuděláš ten test?

-         Protože to nechci vědět. Udělej odpoledne nákup.

5.dubna večer

-         Jak to vypadá?

-         Nevím.

-         Běž si udělat ten test. Ať víme, na čem jsme.

-         Já to vědět nechci. Jestli to chceš vědět ty, tak si ten test udělej sám.

-         Jsi zase nějaká vtipná, koukám.

12.dubna ráno

-         Nechceš jít za doktorem?

-         Na co?

-         Teď už by to poznat měl, ne?

-         Já to nechci vědět.

12.dubna večer

-         Kde jsi?

-         Šel jsem na jedno s Ivanem.

-         Tak to promiň, že ruším. Co taky doma se ženou, která zřejmě čeká tvoje dítě, že?

-         Počkej…

20.dubna ráno

-         Adélko, je vám dobře?

-         Není. Je mi strašně špatně.

-         Tak běžte domů, Janička to za vás dodělá. Nebo nechcete odvézt k doktorovi?

-         Ne, já… možná ano. To byste byl moc hodný.

-         To je maličkost. Hned zavolám Josefovi, aby vás tam hodil. A zůstaňte si doma, jak dlouho budete chtít, Janička to tady zvládne, to je holka šikovná.

20.dubna večer

-         Proč ležíš? Není ti dobře?

-         Byla jsem u doktora a jsem těhotná. Dal mě na rizikovou, od rána jsem už čtyřikrát zvracela.

-         No sláva. Takže tlačenku si asi nedáš, viď?

-         A to je všechno, co na to řekneš? Tlačenku si nedáš?

-         A co mám říkat? Měsíc kloudně nepromluvíš, jen když se chceš hádat, tak teď nečekej, že budu dělat stojky. Jsi těhotná, fajn, konečně máš, co jsi chtěla.

-         Ty jsi hovado! Já tady půl roku dělám první poslední, abychom měli dítě a ty… ty ho snad nechceš!

-         A měl bych?

-         Jak tohle můžeš říct?? Po tom všem!

-         No právě. Po tom všem.

-         Víš co? Sbal se a vypadni. A už se nevracej.

-         Ani nevíš, jak rád tohle slyším. A jestli budeš chtít alimenty, tak přines výsledky déená. Na cizího platit nebudu.

-         Vždycky jsem věděla, že jsi kretén, ale že takový, to jsem netušila. A nemysli si, že ho někdy uvidíš. Máš pravdu, tvůj není. Copak ty by ses někdy zmohl na to udělat někomu dítě?

-         Někomu možná jo, ale rozhodně ne outlooku kříženýmu s kalkulačkou. Jo a nezapomeň mu založit projekt.

-         Táhni!

21.dubna ráno

-         Dobrý den, Adélko, už je vám lépe? Ale copak, copak? Nač ty slzičky?

-         Dobrý den, šéfe. Já…víte, odešel ode mě přítel. Neunesl tu zodpovědnost.

-         Panebože, no to mi je líto. Hlavně neplačte, teď musíte myslet na to maličké. Nechcete zůstat raději doma?

-         To bych ráda, ale bohužel Jana by to sama nezvládla. Snaží se a je milá, to ano, ale chybí jí znalosti i praxe. V té poslední kampani nadělala takové kopance… možná bude lepší, když vám to ukážu. Máte chvilku čas?