Mezihra je hra na mezi 2 -Nákup

Je to k vzteku…Tlačím před sebou vozík s takzvaným rodinným nákupem, poslouchám na půl ucha, co všechno je nutně potřeba, co nesmíme zapomenout, co…Přede mnou jdou dva, trošku zválení, trošku unavení, s botama od bláta.Sakra, jak dlouho už jsem nikde nebyl? Nikde nebyl, dvojí zápor rovnáse klad, takže někde byl, i tak se to dá říct, jak dlouho už to je, co jsem naposledy někde byl, nikdebyl, někdenebyl, nikdybyl a někdynebyl…Přemílám si v hlavě nesmyslné slovní kombinace, jen abych na to nemusel myslet,ach jo. Dívám se radši kolem sebe, na lidi, kteří nakupují spousty nesmyslů, tak, jako my, jen nevidět ty dva, jen už je konečně ztratit z dohledu. Ještě musíme pro ubrousky a nějakou tu drogerii, no, zaplať pán Bůh, tam asi nepůjdou, tedy doufám…

„Za chvíli bude svítat a ten zatracenej kopec  se ještě neukázal, neříkals, že tam večer budeme?“ A je, první protesty přišly, tak brzo jsem je ani nečekal, no, uvidíme večer, až Ti řeknu, že jsme asi uhnuli z cesty, že sám nevím, kde to vlastně jsme. Že jsem sice byl v Norsku vloni, ale někde úplně jinde. Že na mě spoléháš hezky, ale zbytečně. „Nevim, každou chvíli už musí bejt vidět hřebeny a pak si porovnáme mapu, asi jsme kousek víc vlevo, asi…“

Už je nikde nevidím.Ale i tak budu mít celý den mizernou náladu a Ty se mě budeš ptát proč. Cožpak Ti můžu odpovědět? Cožpak bys tomu rozuměla? Víš, kde je Hardangervidda, kde leží jezero Femunden? Můžeš vůbec pochopit, co se mi to vlastně prohnalo hlavou? V těch pár chvílích jsem zase viděl všechno, co už nemám a mít nebudu.

Pokladní projíždí věc za věcí a monotónní pípání mi začíná jít na nervy.Místo, abych se soustředil na sledování a ostřížím zrakem sledoval tu babku za pokladnou (Všichni kradou…),bloumám pohledem po okolí.Ti dva moji „trapiči“ stojí kousek ode mě a prohlížejí si průvodce.Letmo vidím nápis na obálce – Fagaraš…A představivost zase uhání někam, kde ji nikdo nemůže kontrolovat…“Dva tisíce osm set padesát tři, prosím.“ Ten řezající hlas mě vytrhl z myšlenek a snění. Tak jen sbalit nákup, usmát se na Tebe, má milá  a jít to všechno naskládat do auta. Cestou si zanadáváme,kolik to zase stálo. Co na tom, že já vlastně auto nikdy nechtěl? Rumunsko, Norsko? Nesmysl…