Úvodník od autora Pišta_Hufnágl

Maličkosti

            Rozvázala se mi tkanička.

Maličkost, nad kterou bych jindy mávl rukou a jako správný muž ji razantně a bez okolků vyřešil, nabyla za daných okolností olbřímích rozměrů. Vyšlápl jsem si totiž na procházku s dcerou. Tedy procházel jsem se já, dcera si mi hověla na břiše v takovém tom batohu na dítě (resp. on to není úplně batoh, spíš něco jako usárna na mimino). Pamětliv toho, že usárnu jsem nikdy nedokázal řádně zabalit a vždycky mi z ní cestou spousta věcí vypadla, utáhl jsem popruhy pečlivě - a vyrazil.

Dítě usnulo spánkem spravedlivých, já si poklidně vykračoval parkem, kochal se výhledem a přemítal nad všehomírem, když tu došlo k oné výše zmíněné maličkosti.

Při detailní analýze situace jsem seznal, že zavázat si předmětný cancourek vlastními silami je, bohužel, nemožné. Se spícím dítětem na hrudi se prostě patřičně neohnu. Stejně tak ale nebylo možné trpět botě její nevázané chování. Nevyhnutelnost, se kterou mi na mysli tanulo jediné možné řešení, byla skličující.

Muže jsem vyloučil jako první. To bych nepřenesl přes srdce. Pak jsem zavrhl ženy – důchodkyně. Taková babička se kvůli mně sehne a už se nenarovná. To nemůžu riskovat. Zbývaly mladé slečny a paní.

Nikdy bych nevěřil, jak těžké bude požádat kolemjdoucí slečnu, aby mi zavázala střevíček. Nadto když je třeba žádost pronést šeptem (dítě stále spí). První půlhodinu jsem strávil sbíráním odvahy a promýšlením taktiky. Bylo mi jasné, že když se k vybrané dívce nenápadně přitočím a šeptem pronesu svou žádost, ničeho dobrého se nedočkám, mimino nemimino. Úplně seriózní a vážný způsob se zase nehodil k samé podstatě takové pitomosti, jako je háďátko plazící se za levou botou. Potřeboval jsem projev vybalancovat tak, abych nepůsobil přespříliš sešněrovaně, ale spíše mírně odvázaně. Ovšem ne zase jako utržený ze řetězu.

…

Nebudu vás napínat, příběh má happyend. Dobrá duše (které jsem dodnes zavázaný) se našla, miminko se dorůžova vyspinkalo a já si nerozbil nos.

Na celou tuhle příhodu jsem si vzpomenul nedávno, při diskusi s jistým autorem nad jeho veledílem. Navzdory jeho přesvědčení, některé maličkosti je holt radno nepodceňovat. Stejně tak jako rozvázaná tkanička může mít i špatně umístěná čárka nečekané dopady. Cedulka „Tady se pracuje zbytečně, nerušit!“ toho budiž důkazem.