Pod vlajkou s lilií

„Mrázová!!“ Vzteklý výkřik mého šéfa mě alespoň přiměl sundat nohy ze stolu. A co. Stejně to byla póza; pokud jde o mě, je to dost nepohodlný.

„Jestli do tří vteřin nebudeš v mý kanceláři, dám tě vyrazit, Mrázová!“ zařval Schimann znovu. Matně jsem si vzpomněla na vzkaz z interní sítě, který mi někdy před svačinou bliknul na liště a který jsem smazala, aniž bych se obtěžovala se čtením. Možná to bylo něco o týhle schůzce. Kdybych měla číst všechno, co mi kdo napíše, celou pracovní dobu nedělám nic jinýho a ještě by mi musel platit přesčasy.

Zvedla jsem se ze židle a zamířila jsem do Schimannovy kanceláře. Přitom jsem co možná přirozeně kulhala na pravou nohu.

„A přestaň pózovat,“ obořil se na mě Schimann, když jsem se konečně dobelhala před jeho psací stůl. Bez vyzvání jsem se posadila.

„Mám kotník v háji,“ bránila jsem se. „A zázrak, že jenom kotník.“

„Tak jsi tu akci měla nechat na Robovi, když to na skalách neumíš,“ prskal Schimann a nepřestal bušit do klávesnice.

„To je fakt, s přeříznutým jistícím lanem mi to vážně moc nejde.“ Natáhla jsem se po hrnku kafe, který stál netknutý vedle elcédéčkového monitoru, a kopla jsem ho do sebe. Kotník bolel jak blázen.

Schimman pootočil monitor tak, abych na něj viděla i já. Politická mapa světa; jednotlivé státy zbarvené různými odstíny červené a oranžové, výjimečně modré. V červených a oranžových státech čísla, příliš malá na to, aby to byly počty obyvatel. Chvilku jsem nad tím přemýšlela. Pořád mi to nedocházelo.

„Co je to?“ Marně jsem se pokusila o pohrdavý tón, aby to neznělo jako úplná kapitulace.

Schimman klepl do klávesy Enter. Mapu vystřídala „Charta skautingu“, po Chartě se objevil „Zápis z mezinárodní konference WOSM, WAGGGS a ISGF v Londýně“ a pak printscreen nějaké webové stránky. Titulek hlásal, že „Je nás už 40 milionů“.

„To je hezký,“ ocenila jsem Schimannovu práci. „Chceš se dát ke skautům? Přinesu ti krojovou košili po tátovi,“ nabídla jsem mu přátelsky a přitom jsem přemýšlela, co tím proboha sleduje. Má snad v úmyslu míchat se do skautských záležitostí? Chce na to snad nasadit mě? Včera jsem si udělala pátej zářez za rozprášení teroristické skupiny. V klidnějších obdobích dělám na případech únosů, vydírání a korupce. A funguje to – až na silně pochroumanej kotník po pádu ze skály – vcelku dobře. Tak co Schimann najednou blázní?

„Víš, kolik máme lidí?“ zeptal se mě Schimann smrtelně vážným tónem. „A přičti k tomu Criminal Investigation Agency, přičti k tomu Interpol, přičti k tomu World Secret Security Service. Co ti vyjde?“

Nemám nejmenší tušení, kolik lidí má CIA, natožpak to ostatní. „Myslela jsem, že my patříme pod WSSS,“ nadhodila jsem, aby se to zamluvilo.

„Myslel jsem další národní složky WSSS,“ vysvětlil mi Schimann poněkud netrpělivým tónem. „Jde o to, že výsledný součet se vůbec nemůže měřit s tímhle,“ pohodil hlavou k monitoru, kde stále zářil nápis „Je nás už 40 milionů“.

Tázavě jsem zvedla obočí. „Stále mi uniká ta pointa.“

„Víš, co kruci může napáchat čtyřicet milionů fanatiků?“ zařval Schimann.

S ledovým klidem – alespoň předstíraným – jsem si založila ruce a zeptala jsem se, zdali je tedy banda osmiletých slečen ve žlutých šátcích ve skutečnosti buňkou fašistické organizace. Schimann mi podal malý stříbrný flashdisk s logem WSSS a dramaticky prohlásil: „To máš právě zjistit.“

Kruci. A já jsem si jenom dělala legraci.

Ale tenhle chlápek mi platí patnáct tisíc týdně. A už několikrát mi vysvětlil, že mě neplatí za remcání.

Vypadla jsem z jeho kanclu, flashdisk jsem schovala k brašně se služebním notebookem a šla jsem se domů připravit.

Nová zpráva

Od: ag. Mrázová Aneta

Pro: ag. Schimann Petr

Datum:17.3.2008

Předmět: zahájení akce

Po prozkoumání dostupných materiálů jsem došla k závěru, že první fáze akce je dostat se do organizace a prozkoumat její systém, fungování a cíle. Žádám o seznam dalších agentů nasazených na tuto akci, zprávu o plánovaném rozsahu akce a finanční prostředky na uhrazení nákladů na adaptaci. V příloze seznam výdajů.

agentka Mrázová

Příchozí zpráva

Od: ag. Schimann Petr

Pro: ag. Mrázová Aneta

Datum:18.3.2008

Předmět: Re:zahájení akce

V příloze požadovaný seznam agentů a plánovaný rozsah akce. Agenti figurující na seznamu byli o vaší žádosti informováni. Nový spacák a struny ke kytaře vám WSSS neproplatí.

šéf KO Schimann

Ten syčák. Můžu já za to, že skauti se prostě bez spacáku neobejdou? A to KO mě na chvíli dost znervóznilo, než jsem si domyslela, že to bude Kriminální oddělení. Stejně jsem se doteď nesrovnala s myšlenkou, že mě – jednu s deseti nejlepších agentů WSSS, jak si o sobě skromně myslím nejen já, ale i prezident evropské WSSS, nebo to alespoň tvrdil po té záležitosti s pašováním jaderného paliva do Íránu – Schimann poslal špehovat dětskou organizaci.

Možná bych to měla brát jako dovolenou. Vypadá to vcelku jako pohoda. Dokonce ani nedostanu na starost děti. Na to, jak jsem zjistila, bych musela mít vůdcovskou zkoušku. Nebyl by až takový problém doplnit se do seznamu absolventů, ale vypadá to, že na kurzech se zná každý s každým a bylo by poněkud faux pas potkat někoho, s kým bych se měla dávno znát, protože máme na rukávě odznak stejného kurzu. Takže když jsem zašla za Marikou, spolužačkou ze střední, s tím, že bych to u skautů zkusila, prostě mě zařadila do svojí oddílový rady a najednou jsem tam seděla a snažila se sledovat ohnivou diskusi na téma co se bude jíst o podzimkách v Moravském krasu.

Kdyby mi podobný dialog naservírovala kterákoliv ze skupin, se kterýma jsem měla v minulosti co do činění, poznamenala bych si základní prvky rozhovoru a dřív nebo pozdějš bych přišla na to, že „páteční večeře“ znamená „předání pašovaného jaderného paliva ve středu ráno“. Jenže tenhle rozhovor o špagetách a bramborové kaši se týkal prostě jen špaget a bramborové kaše. Empétrojka, která mi visela kolem krku, celý rozhovor nahrávala, a jen co budu mít čas, pošlu ho Schimannovi. Hádám, že pak mi dovča skončí. Ani člověk s takovou stíhou, jako je můj šéf, v tomhle nemůže hledat politickej převrat, převzetí moci nebo teroristickou akci.

Nová zpráva

Od: ag. Mrázová Aneta

Pro: ag. Schimann Petr

Datum:23.3.2008

Předmět: záznamy k analýze

V příloze záznam z oddílové rady zkoumaného subjektu (65. oddíl Navajo). Žádám o přehodnocení významu akce. Je kontraproduktivní hlídat dětskou organizaci podléhající kontrolovatelným nařízením a cílům (viz Charta skautingu).

agentka Mrázová

Příchozí zpráva

Od: ag. Schimann Petr

Pro: ag. Mrázová Aneta

Datum:23.3.2008

Předmět: Re:záznamy k analýze

Záznam vyhodnocen jako negativní ohledně možného protizákonného obsahu. Přehodnocení se zamítá. Organizaci s členskou základnou tohoto rozsahu je nutné hlídat preventivně. Doporučená četba: „Sekty satanských bohů“, V. Borovička.

šéf KO Schimann

Jak já nenávidím ten jeho oficiální styl psaní. On ať si píše jak chce, ale za neformální e-maily už mi párkrát srazil prémie. Začínám uvažovat, jestli to za to nestojí. Trvá mi vždycky moře času, než mu nějak pompézně sdělím, že tahle akce je k ničemu.

Ta narážka na sekty mi taky zvedla mandle. „Sekty“ jsem četla, a patřičně jsem se poučila, o to nic. Ale chce mi naznačit, že máme co dělat se čtyřicetimilionovou sektou, čtyřicet milionů lidí s vymytým mozkem, připravených na rozkaz? Panebože. S tímhle ať na mě laskavě nechodí. Zaprvé by dalo moc práce patřičně se opřít do čtyřiceti milionů lidí. Dále taková organizace už těžko může uniknout pozornosti a utajit, že se vlastně chystá ovládnout svět. A zatřetí – ty jejich ideály. Samý takový ušlechtilý věci typu pravda, láska, přátelství, soulad s přírodou, optimismus, všestrannost, pomoc, služba. Já to beru. A oni tomu plně věří. Buď, a nebo by za herecký výkony mohli z fleku dostat Oscara.

Ale to si nemyslím.

Je to prostě čtyřicet milionů lidí, kteří si stojí za – poměrně dobrýma - názorama a rádi spí pod stanem.

Nová zpráva

Od: ag. Mrázová Aneta

Pro: ag. Schimann Petr

Datum:11.5.2008

Předmět: žádost o uvolnění ze služebních povinností

Žádám o uvolnění z výcvikového kurzu WSSS v termínu 2. – 7. července 2008 z důvodu nutnosti nasazení v akci Lilie. Hlídaný subjekt (65. oddíl Navajo) pořádá v termínu 29. června – 15. července 2008 letní tábor. Považuji tuto akci za rizikovou z hlediska negativního vlivu na děti.

agentka Mrázová

Příchozí zpráva

Od: ag. Schimann Petr

Pro: ag. Mrázová Aneta

Datum:11.5.2008

Předmět: Re: žádost o uvolnění ze služebních povinností

Schvaluje se. Po návratu podejte podrobnou zprávu. Zaměřte se na vlastenecké a nacionalistické sklony, bojový výcvik a špionážní školení.

„Už můžem jít, Anet?“ tázala se mě bezelstně asi osmiletá pihovatá dívčina. Když jsem kývla, drapla za ruku svoji společnici – třináctiletou – a odběhly po lesní cestě. Obrátila jsem několik listů ve svém poznámkovém bloku a zarazila jsem se. Co bych proboha měla napsat Schimannovi do hlášení? Učí se jednodušší substituční a grafické šifry, dejte si pozor na dokumenty v podobě kreslené šňůry korálků? Nebo absolvovaly podrobný výklad historie státu a symboliky státních symbolů, projevovaly sympatie padlým odbojářům? A co takhle učí se střílet ze vzduchové pušky a vlastnoručně vyrobeného luku, doporučuji vybavit všechny agenty neprůstřelnými vestami?

Kdyby tu seděl Schimann, našel by dostatek materiálu, aby český skauting roznesl na kopytech. Jenže tu sedím já. A já až moc dobře vidím, že je to prostě hra. Ta malá pihovatá zrzka je na šifry borec, baví ji vymýšlet nové a nové. A má obrovskou radost, když se jí nějakou neznámou šifru podaří rozlousknout.

Třináctiletá bruneta, velká na svůj věk, je amazonka – hraje závodně fotbal a dělá kickbox. Má se někde rvát s klukama, nebo se mírumilovně učit střílet z luku za přísného dohledu Mariky? Nadšení z toho, že má luk jako indián, nezná hranic.

A kromě toho, já tvrdím, že je dobrý být připraven, jak to mají skauti v hesle. A tvrdí to i WSSS. Já jsem „terénní“ agentka. Absolvovala jsem výcvik v jízdě na kole, na snowboardu a na koni. Mám řidičák na náklaďák a dvacet hodin v simulátoru tanku Leopard. Jednou týdně musím chodit na střelnici a každý měsíc nám trenér na cvičáku „dá do těla“ – uběhnout dvacet, třicet kiláků není problém. Mám horolezecký výcvik v Alpách a na Kavkaze. A kromě toho musím mít nějaké povědomí o chemii, balistice, kryptologii, informatice a podobných zásadních vědách špionážních.

Abych se dostala k jádru věci – jestli se tyhle slečny někdy ocitnou ve vypjatý situaci, prostě budou mít jen o něco snazší práci. O přijímacích testech k WSSS ani nemluvě.Schimann by měl ocenit, že agenti skauti už přijdou napůl vycvičený.

Ale to Schimann né, on je samozřejmě chce rozprášit.

Povzdechla jsem si. Za zatáčkou se ozvaly rychlé kroky další dvojice. Odložila jsem zápisník a vyhrabala se na nohy.

„Zrádná bažina,“ mávla jsem rukou k lesu za sebou. „Musíte ji překonat bez jediného doteku země.“

Stejně jako ostatním, i těmhle slečnám při pohledu na provazové lávky zajiskřily oči.

Příchozí zpráva

Od: ag. Schimann Petr

Pro: ag. Mrázová Aneta

Datum:29.11.2008

Předmět: Zásah na akci Elixír

Na základě zpráv od agentů nasazených v akci Lilie se velitelství rozhodlo pro jednorázovou akci. Zásah proběhne 28.1. 2009 v 21:00 v budově Biskupského gymnázia. Předmět zásahu: Vůdci shromáždění na akci Elixír. Vaše účast na akci je povinná. Potřebné vybavení si vyzvedněte na velitelství WSSS.

šéf KO a velitel akce Lilie Petr Schimann

Nová zpráva

Od: ag. Mrázová Aneta

Pro: ag. Schimann Petr

Datum:1.12.2008

Předmět: Re: Zásah na akci Elixír

Žádám o své okamžité odvolání z akce. Nesouhlasím se zásahem proti skautské organizace a odmítám se ho zúčastnit.

agentka Mrázová

Příchozí zpráva

Od: ag. Schimann Petr

Pro: ag. Mrázová Aneta

Datum:2.12.2008

Předmět: Re:Re: Zásah na akci Elixír

Žádost se zamítá. Na váš názor se nikdo neptal. Schimann

Na Elixíru byla fůra lidí. Podle oficiálních údajů něco kolem čtyř set účastníků. S dvaceti z nich jsem teď bydlela v jedné z tříd na základce blízko BiGy. Bylo něco po osmé a někteří už mumlali něco v tom smyslu, že půjdou do budovy gymplu na zahajovací ceremoniál. Mě se tam vůbec nechtělo.

Jenže já to měla povinný.

„Anet?“ zavolal na mě přes celou místnost Moja – vůdce jednoho oddílu z Přelouče, se kterým jsem hodinu bloudila Brnem a báječně jsme si popovídali. „Půjdeš s náma po zahájení do čajovny?“

Podívala jsem se na Moju, nasadila jsem úsměv falešný jak tříkoruna a kývla jsem.

„A vem s sebou kdyžtak kytaru,“ navrhnul mi ještě, než taky odkráčel směr BiGy.

Znovu jsem se začala hrabat v batohu. Pistole. Několik dýmovnic. Pouta. Schimann nic nenechal náhodě. Zoufale jsem to všechno nacpala ke kytaře vydala jsem se do vymrzlých ulic hledat budovu BiGy.

Sál byl plný lidí a měl jen dva malé východy. Jak sem Schimann vlítne, nemají kam utéct. Ach jo…

Na pódiu šéf Elixíru představoval lidi, kteří se na něm podíleli. V kapse mi začal vibrovat služební telefon. Letmo jsem se koukla na displej. „Akce zacina za pet minut. Schimann“

Zabořila jsem se do sedadla a přestala vnímat okolní dění. Všichni kolem se smáli nějaké scénce, kterou na pódiu předváděli organizátoři.

Pak jsem zaslechla tichounké vrznutí dveří.

Schimann v kroji nenápadně, ale sebejistě kráčel po schodech dolů. A za ním řada dalších krojovaných agentů. Můj šéf se zastavil na schodě vedle mě. Má špatně přišitou domovenku, napadlo mě zcela nemístně.

„Nikdo ani hnout, přebírám velení téhle akce!“ zařval Schimann najednou. „Neklaďte odpor! Agenti, zajistěte vůdce!“

Matně jsem vnímala, že spousta lidí v krojích seběhlo po schodech dolů k pódiu. Několik dalších se jich zvedalo z publika

Jidášové.

Pomalu jsem vstala taky. Moja se po mě šokovaně podíval.

Vzala jsem do ruky kytaru. „Sklapněte, šéfe,“ zamumlala jsem si pro sebe.

A přetáhla jsem Schimanna přes hlavu kytarou.

Bylo mi tak nějak líp.