Bratři

Sen. 19. století. Dva muži - bratři, dobově oblečeni, letí balónem nad klášterem. Pod nimi stojí lidé a mávají.
Michael:
Povzneseni nad chrám boží.
Žena jež\'s měl včera v loži
ze země ti v pozdrav mává
ty v balónu svobodný
letu vzduchem třikrát sláva!
Hák v srdce ji zabodni!
Lukáš (chytne se kotvy, snad ze strachu):
Příteli můj, co to pravíš?
Proč se od ní vzdalovat?
Snad ti motá hlavu ta výš
nevíš, co je milovat?
Michael:
Komu jinému smíš věřit
Než-li svému nejbližšímu
Michael během svých slov vytrhne Lukášovi z rukou kotvu a vyhodí ji z balónu, která míří vzduchem přímo na ženu.
Komu jinému smíš věřit
Než-li svému nejbližšímu
Než-li svému nejbližšímu...

Světnice. Petrolejová lampa na stole, nočník u postele, kříž nad postelí. Lukáš se probudí, vstane a přejde do kuchyně. U stolu sedí Michael a hladí po tváři svou ženu Karolínu. Lukášova žena zrovna prostírá. Na zemi si hraje tříletý chlapec. Lukáš usedne, žena mu nalije mléko.
Michael na Lukáše:
Á, panáček si přispal.
Lukáš se usměje, plácne svou ženu přes zadnici a mrkne na Michaela.
Michael koukaje na Lukáše:
Bětuško, nepomohla bys mi vyvrhnout prase, když se ten tvůj mužíček nemá k pořádný práci a pořád jen lelkuje? Nabere si kaše a mlaskajíc se spokojeně usměje na Lukáše. Běta se přitiskne bokem k Lukášovi a pleskne mu na talíř nášup.
Lukáš s úsměvem:
Ty se, bratře. hlavně dobře najez, ať mi stačíš.

Na dvoře. Michael kuchá prase a Lukáš čistí orgány.
Lukáš:
Michale, tohle nikam nevede. Vystřídalo se u nás několik bab s těma svejma bylinkama a smradlavejma mastma a? A dítě nikde.
Bratře, já bych se už ani nezlobil, kdyby se mi narodila dcera...
Michael:
To mi ani neříkej! A žertovně se pokřižuje.
Lukáš:
Přestávám věřit, že jsem syna schopen.
Michael:
Dítě přijde v pravý čas! Však se dočkáš. I tomu mýmu parchantovi trvalo, než se prodral na svět.
Buď rád, bratře, že máš tak krásnou ženu, která ti dá ještě mnoho dětí! Ale pamatuj, že nikdá už nebude tak krásná po porodu!
A ty krásná kyprá prsa! Škoda těch prs, která bude vysávat to malé parchantě. Napíchne prase na hák.

Lukáš si otírá krev na rukou do zástěry:
Hleď si své ženy, zvrhlíku! Dětí už máš po vesnici dosti.
Michael:
Já? Já jsem starý poctivec a milující manžel!
Lukáš:
Ty? Ty jsi poctivej jak kurva po vychcání.
Michael:
Nemohu za to, že jsem si vzal ženu, která celý den slova nepromluví.
Otře nůž o zástěru.
Ani po večerech už nezakřičí. Tuhle jsem ji ládoval celou noc a co myslíš? Ani hláska. Leží tam ztuhlá, jako by se připravovala na poslední pomazání.
Lukáš se jen ušklíbne.

Večer. Ve světnici svítí jen dvě petrolejové lampy. Michael popíjí slivovici a Bětka s koštětem ohání se po světnici. Michael ji pozoruje při práci. Vejde Karolína s prázdným vědrem. Přistoupí k Michaelovi, ale ten ji odežene rukou, v které drží láhev. Karolína smutně stojí na prahu do ložnice a kouká na Michaela, který kouká na Bětu, která zametá. Vejde do místnosti Lukáš, Běta přestane zametat, políbí Lukáše a společně odcházejí do ložnice. V místnosti zůstane jen Karolína a Michael, který nalije do sklenky slivovici a položí na stůl dál od sebe. Čeká až si Karolína přisedne. Ta jen stojí u prahu.

Sen. Bětka kouká do nebe, když se najednou hák zapíchne do země. Michael přitahuje lano. Balón se přibližuje k Bětě. Michael hodí lano a do smyčky zachytí Bětu. K té přiběhne Karolína a snaží se šplhat po laně, dostat se k mužům, zatímco se Běta brání a snaží se rozvázat.

michal:
strach až slyšíš klopot zubů
dvě ženy jsou přes palubu!
tvá však v celé dívčí kráse
nechce k nám, já na laně
přitáhnu jí k sobě, zdá se
políčil jsem na laně!
Michael přitahuje lano, na kterém visí obě ženy. Jsou už u koše balónu. Michael si přitahuje Bětu a Karolína se snaží chytit Lukáše.
Lukáš:
Tvá se zase ke mně déře
Bože, co to za zmatek
Pravíš že si lovec zvěře
S lanem k vazbě oprátek?!

Oba muži se neúspěšně snaží dostat ženy do koše. Běta se brání a Karolína se všemi silami snaží do koše dostat. Tyto dvě protichůdné činnosti si překážejí, takže se mužům nikdy nepodaří dostat obě ženy na palubu do bezpečí.

Michael:
Komu jinému smíš věřit
Než-li svému nejbližšímu
Než-li svému nejbližšímu

Ložnice. Běta spí a Lukáš ji pozoruje. Odhrne peřinu i noční košili Běty a pohladí lehce zakulacené bříško. Běta otevře oči.

Lukáš:
Zdál se mi sen. Velmi podivný sen. Letěli jsme s Michaelem balónem a on tě chytil do lasa a táhnul nahoru. Byla tam i Karolína a snažila se dostat do koše balónu a Michael si ji vůbec nevšímal a pořad tě tahal k nám a tys nechtěla a bránila se. Bylo to šílené.
Běta:
Byl to jen sen. A pohladí Lukáše po ruce, která hladí její bříško.
Lukáš:
Stále se mi vrací.
Zdá se mi od dožínek, kdy jsi mi vzala ruku a přiložila k lůnu. Byl jsem tak šťastný, Běto. Tak moc šťastný, ale teď. Nevím, proč se mi zdá ten sen. Nevím.

Běta mlčí. Hladí Lukáše po ruce a pozoruje jeho oči, které se dívají na bříško.
Lukáš:
Pojmenujeme ho po dědečkovi Václav.

Les. Lukáš a Michael pilou řežou strom.

Lukáš:
Karolína je tichá víc než obvykle.
Michael:
Nekecej a řež.
Lukáš:
Jsme přeci bratři, Michaeli. Děje se něco?
Michael:
Sám moc dobře víš, co se děje. Nechce se mnou spát. Les plný klád a není mechu, kde by spočinul.
Lukáš:
A má k tomu důvod?
Karolína je hodná žena. Promluv si s ní.
Michael:
Hodná žena by se nechala přeříznout jako tahle stará borovice.

Dořežou, Michael strčí do stromu a ten padne. Smutně se dívá na padlý strom a mimoděk prohodí.
Michael:
Každý jednou padne.

Lukáš dojde pro chléb a rozlomí ho na dvě půlky. Dá Michaelovi. Usednou na padlý strom.

Lukáš:
Podvádíš ji?

Michael se zarazí. Dívá se na chléb. Pak pohlédne Lukášovi do očí a řekne:
Už rok spím s jedinou ženou!

Až pak se Michael zakousne. Sedí tam na padlém stromu a svačí.

Sen. Běta ovázaná lanem, které se zuby nehty drží Karolína a snaží se dostat do koše. Znovu je bratři nemohou vytáhnout a znovu se Běta brání.

michal:
havrani a kříže věstí
stejné ženy do pelesti
sdílet vše se věru nemá
kdo je tomu na vině?
Zachrání se jen ta němá
Druhá mizí v hlubině!

Michael pustí lano, zatímco se Karolína vyškrábe do koše. Lukáš po Bětě stahuje ruku a sleduje jak odevzdaně padá k zemi.

Lukáš:
Náhle se vše jasné jeví
Jak bych dřív žil v  přeludu
Z bratra je teď lotr – prevít
Z družky klatba osudu

Komu však víc měl jsem věřit
Než rodině nejbližší!

Michael obejme bratra a skočí za Bětou.

Ložnice. Karolína se svíčkou v ruce třese se spícím Lukášem, dokud se neprobudí.
Karolína:
Běta! Kde je Běta?!

Lukáš ještě zmatený rychle vstane, natáhne kalhoty, obuje se a vejde do světnice s Karolínou. Je slyšet pláč tříletého chlapce. Židle převrácená na zem, na stole rozlitá slivovice a otevřené dveře. Na zemi spousta krve a od krve i pohozený nůž, vedle kterého je hrnec s vařící vodou. Když k hrnci přistoupí, vidí, že je plný krve. Vyběhnou ven a kříčí „Bětko!“
Lukáš okřikne Karolínu:
Kde máš muže?!

Nečeká na odpověď a běží dál po krvavé stopě a křičí „Bětko!“. Na dvorku, kde s bratrem kuchal prase, leží Bětka a má šaty rudé od krve. Téměř nedýchá a schovává tvář v zakrvácených rukách.
Lukáš ke Karolíně:
Doběhni pro doktora! Rychle!

Obejme Bětu a konejší ji, zatímco se Bětka dívá do hvězd a pomalu zavírá oči.
Lukáš zašeptá:
Kde je?

Běta jen zavrtí hlavou a zlomeným hlasem se zeptá:
Proč jsi tomu nezábránil? Proč?

A schoulí se mu do náruče.