Když vás něco žere

            Nejhorší byla ta bolest v boku. Měl pocit, že pod žebry se mu vlní tlustý červ. Červ, co mu užírá vnitřnosti… Prudce oddychoval a snažil se na to nemyslet. Už dlouho tu zrůdu vevnitř živit nebude. Bude konec. Tma. Úleva.

            Pod nohama mu odskakovalo kamení. Ještě nedávno byla cesta pokrytá sněhem, ale teď už je tu jenom bláto a kamení.Až tahle jednoduchá polní cesta vyschne, pojede matka s ostatními právě po ní hledat byliny. Ale to on už tu nebude. Nebude! Bože, jak krásná představa. A ta svině vevnitř se jí bojí. Cítil to. Pod žebry se spustil běsnící tanec, červ se vztekal, mrskal sebou a bolest sílila…

            Padnul na kolena a zvracel. Nebo se spíš dávil?

            Vždycky se mu potom uleví. Sice na chvíli, ale uleví. Červ se tancem vysílí a to je pak chvíli klid.

            Vstal a vyrazil cestou dál do polí. Několik sedláků už na svém kousku země v potu tváře obstarávalo rodině živobytí. Jakmile ho spatřili, mávali mu a hlasitě zdravili. Byl to přece mladý zámecký pán a tomu se úcta projevit musí. Jenže on je neviděl. Oči mu zastřel divný opar a v hlavě mu zůstala jediná myšlenka. Myšlenka na to, jak svého nejvěrnějšího životního partnera pošle do pekel. Nejenom nejvěrnějšího, ale i nejbližšího, takového vnitřního…

            Snad právě ta ironická myšlenka tu bestii probudila. Stačil se nadechnout a už ho ten zmetek přesvědčil, že jemu se smát nikdo nebude. Všechno ve vnitř se sevřelo, červ si obtočil žaludek jako had svou oběť, přitlačil a pak rychle povolil. Stačil se nahnout a z úst mu vyletěl gejzír tmavé krve.

            Svině! Svině! Svině!

            Moc sil mu nezbývalo. Otočil se zpět k vesnici, kde po levé straně na návrší stál jejich zámeček. Děd ho postavil před třiceti lety. Ze dvou komínu se kouřilo - sníh už sice zmizel, ale zima zůstala. V pokoji jistě matka sedí u nízkého stolku a pročítá magazíny, co jim dovezli vídeňští. Taky je četl, když neměl bolesti. Ale to už je dávno.

            Sešel dolů k potoku. Spíš se k němu svalil. Voda byla studená, opláchnul si tvář a zůstal ležet. Rukou nahmatal oblinu pod kabátem. Rozepnul dva velké kostěné knoflíky a vytáhnul vstupenku do světa, kde červi nejsou. Sevřel ji a pomalu se blížil k čelu.

            Červ začal urputně protestovat. Točil se, kousal a chtěl ven, jícen se rozšiřoval, pachuť krve plnila ústa, ale on už věděl, že ven ho nepustí. Zavřel oči, pohnul prstem a …

 

            Našli ho ještě ten večer. Ve ztuhlé dlani svíral revolver a jeho oči se už dlouho dívaly do prázdna. První člověk, co se nad něj nahnul si na okamžik myslel, že na té bílé tváři vidí úsměv, ale asi se mýlil… Proč by se mrtvola smála?

            Mladý pán se zastřelil, šla zpráva po vsi. Nikdo se moc nedivil, nemoc ho trápila už dlouho a bylo na něm víc a víc vidět, že bolesti jsou silné. Pohřbili ho v rodinné hrobce a ještě ten rok, který se psal 1885, vyrostl na místě, kde tělo našli,  pomníček. Ten o sedmdesát let později někdo zničil, ale teď tam stojí nový. Tiše odkazuje na podivnou nemoc, kterou mladý zámecký pan léčil ranou z revolveru…