Kolotoč (workoholikův denní chléb)

To jsem rád, že za tímhle stojíš. A cítící intuitiv... těší mne, že tam není "jenom", protože ...pak by třeba tady nebyly tyhle srozumitelné básničky :o) Rozum přece není, nemusí být negací, zrušením citu . A hlavně, to rozdělení..... stačí se podívat na evoluci, na reálné neurologické mechanismy... Nic, co jsme, apriori neodmítat, ale co nejvíc pochopit - uchopit - osmyslnit - a teprve pak "jemně řídit"... to bych podepsal :o)

Díky, Ostrichu, za touhle básničkou si docela stojím. Protože se v tom fragmentu poznávám i dnes. Všemu, jak píšeš člověk sám dává smysl. Aspoň tak to já cítící intuitiv vnímám. :-)

Strohost a údernost X barevná poutavost jsou dvě cesty - a nelze říci, která je "správná". Mně třeba stručnost a jasnost myšlenky obvykle vyhovuje nejvíc, určitě je lepší než samoúčelné ornamenty, které smysl výpovědi jen zatemňují. Tuhle básničku bych bral jako úvod, motto, bránu k delšímu rozhovoru, zkoumání - protože téma je zásadní: jak si vybírám svoje jednání? Jsou-li moje činnosti nutkavě vedeny pouze vyšlapanými údolími zvyku, je-li tento zvyk mnou samým úlevně podsunut jako doživotní odpověď na úzkostnou otázku smyslu, jak moc jsem ještě schopen být otevřený? Jsem ještě ochoten brát ten zvyk jako provizorium, jako stadium, ve kterém se plním určitými zkušenostmi, abych - veden svým hledáním a pochybováním - nakonec jejich hranice, tak jako dřív, překročil? Nebo už svůj zvyk pokládám za úlevnou definitivu - a souhlasím s tím, že voda mé řeky se už nikdy přes břehy zvykového kaňonu nevylije? A otázka, která je pod vším a kterou nelze zodpovědět: jakým kritériem chci hodnotit svůj život, jakým kritériem se chci řídit? Jaké jsou moje možnosti, abych je naplnil, jak to mohu zjistit? A není lepší pořádně prohloubit jedno jediné údolí, než těkat z jednoho směru do druhého, od jedné možnosti k jiné? Ano, je celkem možné spokojit se s čímkoliv, co udělám, stejně jako se s tím nespokojit... ale kým tedy budu? Tím, kdo se rozhodne jednou - anebo tím, kdo se rozhoduje permanentně? Tím kdo, plyne - anebo tím, kdo bouří? Klid nebo neklid? Setrvačnost nebo růst?

díky všem za přečtení... Přemýslím, zda-li je třeba vzletných obrazů a slov a popravdě nevím. Píšu, jak to cítím. Důležitá je podle mě opravdovost a je věcí názoru, jak ji odít.

Tip.

I cesta do pekel může být lemována dobrými úmysly.

t. tyhle otázky odněkud znám...