Už záhy

Všechno je vlhce rozcuchané
jak obvyklé v té prosincové slotě
že ani nevím, s čím svěřil bych se, pane
snad s utrpením prstů v promáčené botě

když černá noc drobné vločky roní
že křehký smutek po městě mě zmáhá
víc než tím nečasem, palčivou touhou po ní
má tužba nebýt sám bolavě nedočkavá

ach ano, tak to je, že najednou jsme sami
napsal jsem do sněhu plytkými šlépějemi
skřípavou depeši pustými končinami
víra a naděje už záhy vrátí se mi

15. prosince 2009