Protest proti nivelizaci

Vážená veřejnosti, po roce marného čekání na vcelku snadnou opravu seznamu "Výběr kritiků" a v reakci na neuvážené úpravy seznamů "málo čtených děl", která podle mne vede k umělému preferování děl, jež si to ve valné většině nezasluhují - jsem se rozhodl stávkovat:

Nebudu dávat díla do výběrového seznamu dokud nebude zajištěna jeho kontinuita, spravedlnost a systematičnost. Je to mrhání energie. V jedné nedávné diskuzi o kritice zde vychází jasně najevo, že kritiků není dostatek, ale já tvrdím, že především nemají podmínky pro svoji práci zde. Kritik není nějaký posluha, ale systematický čtenář, který by měl svoji práci zkvalitňovat, nikoliv rozmělňovat. Derovy "novátorské" seznamy v podstatě rozmělňují pozornost kritiky i čtenářů. Naopak "Výběr kritiků" by měl soustředit pozornost k tomu co se povedlo a měl by tvořit součást zdejší historie a de fakto i základ kvalitativního argumentu směrem k literatuře vůbec. Jít opačným směrem je pro zdejší kritiku katastrofou a toho se nehodlám potichu účastnit.

Dero nazval můj postup vydíráním. Koneckonců je to jeho právo, třebas i přehánět. Domnívám se však, že takové inzultace jsou prostě jenom záludně nepřátelské vůči jinému názoru. I kdybych z tohoto serveru úplně odešel, nic by se nestalo. Už jsem drahnou dobu byl pryč a Písmák to přežil. Problém je jinde. Nezajímá mě prostě jalová práce a doprošování se o základní pracovní podmínky. Je to svrchovaně nedůstojné a nemám to nijak zapotřebí. Dávám veřejně najevo svůj nesouhlas a nikoho nevydírám. O co méně budu "vybírat" o to více se mohu pověnovat zájemcům a kvalitním autorům přímo.

Otázka na závěr: Je-li možné nazvat protest vydíráním, je tedy potom každá protestní literatura vydírající? Nevyvolává se zde jen nějaká umělá konformita, která maskuje podstatu myšlení opilého neomylností a "mocí"?