Má pravda

Mámení... Jsi mé tiché mámení

zplozené z duhových odlesků,

ty, jenž vtíráš se mi pod kůži

a toužíš po dotecích, jenž měly být utajeny.

Ač vše je jasné, je i v zákrytu mlžení

ty blouzníš dotekem letmým ve snění

a pohledem lovce ulovil jsi ulovenou.

Tak vzhlížím ke dlaním tvým i mým a běduji,

že slepé vše kolem mne je

a odraz můj v očích mých je pravdou,

nikoli ty okamžiky krátké, plny tvých pohledů.