nepokojné tváře

Úsměvem nepokojné tváře,
ruce pokryté perletí,
z oči jdoucí neznámá záře,
chtěl bych, v jejím objetí...

Jen pohled pouhý
těší mé srdce,
když den je dlouhý,
s tebou hodiny zní krátce.

Pleť z hedvábí se nejen tváří,
i ruce vábí,
pohladit ji po té tváři.

Kdyby byla květina,
zaléval bych ji od rána,
kdyby kvetla,
krásně by voněla.

U téhle květiny
čekal bych hodiny,
dny i dlouhé roky,
od ni bych však neudělal ani dva kroky.