Extremismus

OBSAH

Úvod............................................................................................................................ 3

1  Extremismus............................................................................................................  4

1.1       Základní definice.........................................................................................   4

1.2       Extremismus v dějinách...............................................................................   4

2  Rozdělení.................................................................................................................  7

2.1       Pravicový extremismus................................................................................   7

2.2       Levicový extremismus.................................................................................   8

2.3       Náboženský extremismus...... .....................................................................   9

2.4       Ekologický extremismus..............................................................................   9

3  Antifašismus............................................................................................................10

           3.1      Postoje...........................................................................................................10

           3.2      Je antifašismus extremismus?.......................................................................11

Závěr............................................................................................................................            13

Použitá literatura..........................................................................................................  14

Úvod

Už od pradávna se lidstvo potýká s výkyvy lidského chování. Celkem logicky, lidi nejsou jeden jako druzí. Každý má svůj názor na život, společnost, národ, rasu. Historie je plná extremistů. Vždycky se najde někdo, kdo má nějaký model řízení státu, popř. světa. Hitler, Stalin, Fidel Castro, Mao Ce-Tung, Mussolini a řada dalších. A to je jen stručný výčet extremistů se slavnou tváří v 20.století. Kdybychom nakoukli dál do minulosti, nalezli bychom plno bezejmenných extremistů, vraždící indiány kvůli skalpu, členy ku klux klanu a jiné zvířata, honosíc se jménem člověk. V dnešním světě je položen jakýsi základní kámen, co je pro dnešní společnost normální. Takový střední proud, kterého se drží většina populace. Co ale s těmi co vyjíždí za hranice vyjetých kolejí? Takové lidi společnost nazývá extremisty. Ale kdo je extremista, a kdo jen prosazuje vlastní názor? Odpověď na tuto otázku se budu snažit zodpovědět v této práci, ale jedná se jen o můj soukromí názor a srovnávání něčích názoru, poněvadž každý člověk má rozdílný názor i na toto celkem nevděčné téma. A je jen na vás jak se k téhle problematice postavíte.

1          Extremismus

1.1       Základní definice

Extremismus vlastně znamená vybočování z řady. Odchylka od normálu. Ale co je normální? A kdo toto stanovisko udává? Současný trend konzumu? Děkuji, nechci! Budu si žít po svém. Tuhle větu si může přeci říct každý člověk. A prosazovat svůj názor. A je extremista? Mezi extremisty se dnes řadí – pravicoví extremisté, levicový extremisté, ale také i náboženští a ekologičtí extremisté. Tohle škatulkování nám dává možnost naházet všechny nekorektní lidi do jednoho velkého pytle. Ale je toto správný přístup? Přece každý může mít svůj názor. Dnes lidi vidí hlavně problém v pravicovém extremismu, který se u nás začíná ve velkém rozvíjet. Odsuzování pravicového extremismu je celkem pochopitelné, vyznačuje se povětšinou nadřazováním jedné rasy nad druhou, xenofobii, omezování svobody a jeho přívrženci rozhodně nemají problém s užíváním násilí, při šíření své „ideologie“.

Takže kdo všechno jsou extremisté? Byl Václav Havel extremista? Podle dnešních měřítek v tehdejší době určitě! Vždyť i účastnící listopadové sametové revoluce, byli komunisty nazváni jako extrémisté. Jistě v té době komunismu, šli tak trochu hlavou proti zdi, ale v dnešním demokratickém světě bychom nazvali extrémisty spíš komunisty, kteří lidem upírali základní lidská práva. V dnešním světě by toto jednání bylo nemyslitelné. To znamená, že pojem extremismus je vlastně měnící se stanovisko. Nikdo neví, kdo bude označován za extrémistu v 22.století. Je to velmi proměnná hodnota.  

1.2       Extremismus v dějinách

Extremismus je podle mě stejně starý jako člověk sám. Vždy se přece najde člověk, který chce udělat něco jinak, a nedržet se předepsaných metod. Jistě i v pravěku měl každý člověk své osobní cíle. Ale v té době to snad nikdo neuměl pojmenovat. Celý vývoj lidstva provází extremismus, který jde s dobou ruku v ruce. Ve starém Egyptě, Řecku, Římě, etc. Když si faraón nechal postavil hrobku a u toho jen tak mimochodem nechal zemřít pár stovek lidí, kteří na jeho hrobce pracovali, aby nevyzradili jeho tajemství, není toto extremismus? Nebo vy to snad považujete za zcela normální? Společnost se víc vrstvila, než dnes. Tehdy byl extremismus v podstatě schvalován a přijímán, jako něco co je dáno. Výrazněji se extremismus začal projevovat po tom co Evropa „dobyla“ Ameriku. Původní obyvatelstvo bylo surově zabíjeno jako lovná zvěř. Evropané Indiány brali jako méněcennou rasu, pohanské  psy, kteří jen zbytečně zabírají území, které můžou kultivované bíle národy lépe využít. A myslíte, že rudá rasa byla méněcenná? Byl to národ se svoji bohatou kulturou, historii, náboženstvím. Jenže přišel bílí člověk, který je přece nejkultivovanější, nejlepší, nejchytřejší. Bílí člověk je zaslepen vlastní mocí. Myslí si, že může vše. Bílí člověk má pocit nadřazenosti nad jinou rasou. Až bílí člověk vyhladil skoro celou indiánskou rasu a ovládl Ameriku, začal vzkvétat obchod s otroky, další výborný příklad extremismu. Rasový extremismus se podle mě spolu s náboženským řádí k těm nejproblémovějším. V té době ale nikdo nic moc neřešil. Obchod s otroky brali jako normální věc. Jenže lidem začalo docházet, že tohle přece není až tak zcela normální. Sever v čele s Lincolnem žádal propuštění všech černých otroku a chtěl je postupně zařadit do systému. Jih mohl pana Lincolna označovat za extremistu podle dobových kvót, ale vždyť Lincoln jen bojoval o lidské práva. Tato nálepka muže být velmi klamná. Po občanské válce, vznikla v Americe organizace Ku-klux-klan. Jižní rasisté nebyli spokojeni s výsledkem války a nehodlali připustit, aby měli černoši stejné práva jako bílá „nadřazená rasa“. Členi KKK často vyráželi po nocích lovit černochy, které na odlehlých místech věšeli. A pokud se snad nějaký černoch pokoušel uplatnit své právo např. volit, členové KKK ho zabili na místě, klidně i před volební místností. Policie většinou takové vraždy neřešila. Často byli sami příslušníci policii i politici v řadách KKK.

Další skvělý příklad extremismu je samozřejmě 2. světová válka. A Hitlerův názor na rasu a národ.

Každé křížení dvou rozdílně postavených bytostí produkuje prostředek mezi rozdílnou úrovní jeho rodičů . To znamená : potomek bude stát výše než jeho rasově nižší polovina rodičovského páru, avšak nebude tak vysoko jako jeho vyšší polovina. Následně podlehne v boji proti této vyšší polovině. Takové páření však naprosto neodpovídá vůli přírody ohledně vyšší kultivace života vůbec.¹

Není tento Hitlerů výrok jen trapná zástěrka pro jeho názor o čisté rase? Jak si vlastně může člověk dovolit srovnávat lidské rasy? Nejsme přece všichni lidi z jedné vývojové větve? Tohle srovnávání ras mohl provozovat jen duševně nevyrovnaný jedinec s nějakým komplexem. Což nepochybně Hitler byl. Během 2. světové války zemřely kvůli rasové ideologii Adolfa Hitlera miliony lidí.

(1- Hitler, Mein Kampf, kap. Národ a Rasa, str. 150)

        2          Rozdělení

2.1       Pravicový extremismus

Pravicový extremismus vznikal v české republice patrně po sametové revoluci. Svoboda slova znamenala i svobodu projevu nenávisti. Vlnu pravicového extremismu v česku podle mých názorů rozpoutal Daniel Landa, v té době frontman hudebního uskupení Orlík. Tím ale nechci naznačovat, že tak Landa konal úmyslně. Zřejmě nepochopili ideologii tehdejších skinheads (vycházejících z Jamajských rude boys) a své členství v hnutí skinheads prosazovali po svém. Svými texty s rasistickými podtexty nutili lidi přemýšlet o situaci v této zemi. Což je možná správné, ale tento problém nelze řešit násilím. Každopádně představa lidí o skinheadech je povětšinou mylná. Lidstvo je plné předsudků, jakmile se řekne skin, každý si představí rasistu. Ale původní ideologie skinheads je o vzájemném respektování, antifašismu. Dokonce jedno skinheads hnutí to má v názvu – SHARPové (SkinHeads Against Racial Prejudic). V dnešní době je ale nejrozšířenější nacistická odrůda Oi-skinheadů – neonacisté. Neonacisté se skrývají za zástěrkou patriotů a milovníku vlasti, ale podle mého názoru to jsou jen psychicky labilní jedinci, trpící xenofobii a rasistickými předsudky. Dokonce vznikají politické strany s neonacistickou tématikou, ať už to Dělnická strana nazývá jakkoliv. Jen by mě zajímalo, čehož chtějí tyto organizace (Národní odpor, Dělnická strana, atd.) dosáhnout svými výpady. Je snad cílem těchto lidí moderní genocida? Odsun cizinců a jiných národů ze srdce Evropy?

Je tohle ale realistické? Jak bude stupňující se násilí pokračovat? Vrátíme se do doby KKK? Budeme si tady zase hrát na „nadřazené bíle lovce“? Už vidím tu situaci, jak jeden životem znuděný teenager pronese k druhému: „Tak co budem dělat dneska? Zajdem zas večer vystřílet nějaký barevný?“ Jakoby se domlouvali na tom, že budou hrát košíkovou. A policie a jiné složky obrany se budou tvářit jakoby se nic nedělo. Přece zastřelili jen pár zvířat. To není v tomhle světě trestné. Jenže my se tady nebavíme o zvířatech. Člověk je pořád člověk a nic nemění na tom jakou má barvu pleti. Člověk zůstává člověkem.

2.2       Levicový extremismus

Opak pravicového extremismu, účastníci hnutí se pokouší o politický převrat, podle nich k lepšímu, odpoutat se od kapitalizmu. Mezi levicový extremismu lze zařadit komunismus, který množství lidí prakticky nebere jako extremistickou činnost. Samozřejmě komunistická ideologie zní jistě lákavě a spravedlivě, ale tato utopie není v dnešním světě proveditelná. Nikdy by všichni lidi nebyli spokojeni. Tohle svazování lidí do jednoho stáda by neprospívalo mentální vyspělosti národa, zavíralo by to lidi do bludišť stereotypů, kterých je už tak na světě dost. Dobu normalizace, ani jinou komunistickou dobu jsem nezažil, ale už z vyprávění známých a předků, vím že bych se tam moc dobře necítil. Jako člověk, který je rád svobodný ve svém rozhodování, bych neunesl komunistickou snahu lajnovat lidem životy. Myslím, že po revoluci se měli komunistické strany zakázat. A nebo alespoň přejmenovat, jak to udělali v Polsku, či Maďarsku. Ale i to je jen zástěrka. Tak jako asi ČSSD je „sociálně-demokratická strana“. Pokud se nezbavíme komunistického uvažování a utopistických názoru - pro všechny stejně, bude na nás nálepka post-komunistické země viset ještě pěkně dlouho.

Lidi mezi extremismus levé strany řadí také anarchisty. Což se mi zdá trochu přehnané. Je to sice taky dost utopistický názor, ale tady jde spíš o aplikovatelnost. Já se celkem považuji za zastánce tohoto směru, ale vím, že je to nereálná myšlenka. Je to spíš postoj k společnosti. A myslím, že by neměl být zařazován mezi levicové, protože anarchisti se snaží odpoutat od byrokracie, států, zákonů, kapitalismu, monarchů a všech autorit. A nemyslím, že by se anarchisté, chtěli poutat komunismem…

2.3                  Náboženský extremismus

Extremistické počínání v náboženské struktuře zasahuje daleko do dějin. Každý přece slyšel o lovech na židy, které ve středověku pořádala křesťanská inkvizice. Vymítání ďáblů, pálení kacířů na hranici bylo na denním pořádku.

Na světě jsou stovky sekt, které svou víru nešíří zrovna moudrou cestou. Největší problém tvoří fanatičtí vyznavači Islámu a jejích sváté války. Násilné šíření víry mi v dnešním světě nepřijde zcela normální. S tímto problémem velmi úzce souvisí terorismus, což je v podstatě taky extremistická činnost.

Nikomu jeho víru neberu a ani nevyvracím, ale lidi by měli být v těchto záležitostech víc tolerantnější. Každý člověk by měl mít svobodu rozhodnutí. Jestli budu v něco věřit. A v co. Nikdo by mě neměl nutit, tak jako já nenutím nikoho. Válečné konflikty kvůli náboženským pohnutkám asi nikdy nepochopím. Ale snad to fanatičtí vyznavači různých náboženství berou jinak, možná je vše dáno výchovou. Jak jim odmala tlučou korán do hlavy, snad bychom byli úplně stejní, kdybychom vyrůstali tam. Ale to se nedozvíme. Důležité je zapomenout na předsudky a nechat každého svobodně rozhodovat. O svém životě, víře, postojích…

2.4       Ekologický extremismus

Tohle je nejspornější záležitost extremismu. V souvislosti s ekologii se častěji slýchává ekoterorismus. Což je problém zařadit. Za ekoterorismus lze považovat brutální ničení přírody a krajiny (např. povrchovou těžbou, stavbou dálnic), ale taky násilné jednaní za obranu přírody.

Názory na ekoterorismus se můžou výrazně rozcházet. Potápění velrybářských lodí, kvůli ochraně velryb se může zdát přehnané, ale dokonce Dalajláma tyto činy podpořil. Další oblíbené metody ekoteroristů jsou sabotáže, ničení genetických polí, útoky na laboratoře, kde jsou testovány zvířata. Možná je to odnož extremismu. Možná jediné řešení v naší netolerantní společnosti.

         3  Antifašismus

3.1      Postoje   

Základní antifašistické postoje vycházejí z myšlenky, že lidská existence je založená na lidské svobodě. Antifašismus vznikl jako odpověď na ideologie, která lidi o svobodu okrádá. Tato organizace bojuje proti utlačování, rasismu, xenofobii, fašismu, nacismu, neonacismu…

Trefná otázka by zněla proč? Proč v demokratické zemi vznikají takovéhle sdružení? Je tady ze strany antifašistů proti čemu bojovat? A odpověď je velmi jednoduchá. V dnešní době sílícího neonacistického hnutí je takové hnutí důležité.

Antifašisté se nesnaží spoléhat na stát nebo policii. Stát sice otazníky ohledně rasismu řeší, avšak ne s nějak valnými úspěchy. Policii už nemá ani skoro cenu zmiňovat. Policie problémy fašismu nevyřeší. Složka policie slouží pouze k potlačení problému, ne k jeho řešení. Častokrát policie na demonstracích skutečně „chrání slušné lidi“, tak jak to mají v náplni práce. Za zmínku stojí kolaps policie v Chánově, kde nechali neonacisti v podstatě dělat co si zachtějí. Taky častokrát se stává, že policie rozhání demonstrace antifašistů, kteří poukazují na nemorální chování pravicových extremistů, zatímco neonacisti beztrestně kopou do novinářů, či nevinných lidí, kvůli jejich rasové odlišnosti.

Antifašisté se snaží poukázat na hrozící nebezpečí ze strany neonacistů, kteří se sympatizují s politikou třetí říše, hajlují na koncertech a svoje vnitřní problémy ventilují nenávistí a násilím.

AFA (antifašistická akce) se nesympatizuje se žádnou s politických stran. Dokonce ani s komunismy, jak se řada lidí mylně domnívá. Cílem antifašistů není sbíraní politických bodů a své jednání uplatnit jako volební zisk. AFA není politická organizace, které jde o moc. AFA zásadně odmítá nálepku komunistické organizace. Tady nejde o politický systém, ale ochranu lidských práv. Je to boj jednotlivce s přesvědčením, že je tady něco špatně. Je to výkřik do tmy.  Politici sice rádi mluví před kamerami o problémech neonacismu, ale ve finále nedělají skoro nic, nebo aspoň zatím s nevalným úspěchem.

Své cíle a postoje se snaží sdružení AFA dostat do podvědomí lidí. Dobrovolníci rozdávají nálepky, rubriky, píší články, ale také pořádají různé větší akce, jako např.: koncerty (pod křídlem hnutí GNWP – good night white pride), kde představitelé hard-core scény mohou posluchače na problémy spojené s neonacismem upozornit jak veřejným projevem svého názoru, tak je mohou zakomponovat do svých textů a tvorby. Ale hlavně AFA pořádá demonstrace, na kterých se lidem snaží ukázat odpor vůči neonacistům. Lidé si demonstrace sice představují jako místo střetu, kde se příslušníci rozdílných ideologii navzájem dokopou (často to není od pravdy tak daleko), ale proti neonacistům, kteří berou násilí jako svůj primární prostředek v diskuzi, není často jiná možnost. Ale antifa raději preferuje nenásilnou cestu boje s pravicovým extremismem.  

3.1                Je antifašismus extremismus?

Ožehavá otázka. Antifašisté tuto nálepku odmítají. Už i celková koncepce extremismu je dosti nevyřešená. Lze si pod tím představit širokou škálu lidi. Lze ale srovnávat neonacismus a antifašismus. Pokud se na tyto dva protichůdné tábory podívám nadneseně a co nejobjektivněji, musím konstatovat, že antifašismus v porovnání s pravicovým extremismem není nebezpečný. Antifašismus poukazuje na lidské zločiny, rasismus, popírání holocaustu a jiné. Zatímco neonacismus hlásá ideologii čisté rasy. Veřejně se sice nazývají vlastenci a patrioti, kterým jde o blaho země a jen trošku trpí averzi proti přistěhovalcům a rasovým etnikům. Ale za touhle maskou se skrývá hrozba rozpoutaní nenávisti a vlna násilí.

Antifašismus se snaží nenásilnou cestou lidem nastínit problém. Nesnaží se někoho likvidovat. Antifašismus je naprosto mírumilovná ideologie, zakládající se na mírovém soužití lidských ras. Můj osobní názor je, že mezi neonacismem a antifašismem je tak propastný rozdíl, že tyto dvě položky nelze házet do jedno pytle s nálepkou extremismus.

A co vy? Myslíte, že je antifašismus extremismus?

Nechám to na vás…

Závěr

Snad se mi v této práci podařilo nastínit problematiku extremismu. V práci jsem uváděl minimům faktů, je to spíš mozaika mých názorů a pohledů na danou věc. K této problematice se ani nehodí přikládat strohé definice a holé fakta. Proto má práce má nádech spíš úvahy, snad to nebude problém. Nenašel jsem vhodnější formu projevu a jsem si vědom, že v některých pasážích jsem byl neobjektivní, ale vzhledem k tématu, na které mám svůj názor, jsem nemohl konat jinak a musel jsem svou myšlenku do textu zakomponovat.

Pokud vás tato práce nějak oslovila, nutila vás o dané problematice uvažovat, tak je to pro mě potěšující zpráva a vědomí, že sem se dobral do zdárného konce. Pokud máte na věc jiný názor, vyvracet vám ho nemohu, jen můžu svůj podložit argumenty…

 
Použitá literatura

Ø      Hitler, A. Mein Kampf

Ø      Antifa.cz

Český rozhlas radiožurnál