Jen malá chvilka touhy (a velký dík)

ach jo, kdybych tak ještě mohla být mladá a takto krásně si snít ..... T****

Docela jsem si nad tím popřemýšlel. A nemám výhrady. Mám sice radši vázané verše, ale to je můj problém, je-li to problém. V každém případě tip.*

Aaaa, kdepak, Zajine, to se nestane...rozhlídni se kolem, nezdá se Ti, že je tu dostatek chodících ledovců? Ale kdyby... Co by zbylo? Kdyby moře rozpuštěných v oceán se slilo? Co by bylo, kdyby? Plži, mlži, hlavonožci, ryby...

a až se všichni rozpustí, co tady zbude?

Ó díky, díky, velké díky, Zajine... Naštěstí nás tu ještě pár běhá, co se dokážem dokonale rozpustit :-) ...a vypustit ;-)

žhavý sníh v nás usíná...tip

Děkuji za kritiku! Všech rad si cením, však měnit a ubírat slova nebudu. Tak jako mé pocity byly v onom okamžiku plné neskutečných, neuspořádaných, neřízených, silných barev, vůní a obrazů, tak i má báseň nechce být upravena a ostrouhána do úhledné podoby. Existuje "sakra" málo slov k vyjádření toho, co člověk dokáže pocítit v jedné nepatrné chvilce. Proč i je polykat, jen že zdají se být v řádku navíc?

jsou tady nadbytečná slova a působí proti plynulosti. Například ...v mapách... dlaní, stačí bohatě v dlaních číst, neboť automaticky nám naskakuje asociace s čárami života, apod. nebo ...v citu... hezčí by bylo prosté ...rozpustit se kalužích..., a to proto, že kaluž je vnímáno jako něco zbytkového nebo i špinavého a je to dobrý kontrast k čistému sněhu také ...horkých... je navíc, pohlazení je samo o sobě čistší a zejména dostatečně vřelé, nemluvě, že se ti ve dvou řádcích opakuje stejný význam ...horký, žhavý. Nebo ...tajné...sny, znovu bohatě stačí sny, ty samy jsou velmi intimní záležitostí. Tato zbytečná přídavná jména ...tzv. genitivní metafory... působí spíše tříštivě, když vlastně oslabují dostatečně silná slova.

*