Víc než hororu

Když roztaje sníh, já mívám strach

že moji pejsci na svých tlapičkách

nanosí domů to svinstvo, co utkví mezi prsty.

Všechno to žluté a hnědé z krusty

co pomalu  se sama separuje.

Čistému čisté, ostatním jen zasviněné boty,

ušpiněné části strůje

z cesty do roboty.

Tak toho se bojím, z toho mám strach.

Kam hrabe se na to svinstvo, bláto a prach

na kurděje, žloutenku či vředy moru.

A zlatým písmem vryto do mramoru…..

….Zde leží ten, co své psíky kolem domu vodil

co něco chyt a zvracel, pak dvacet kilo shodil

než zemřel  krutou křečí v břiše.

…tak tiše, děti, z této Hádesovy říše

nikdo nevrátil se a nevrátí…

Tak ustrojme své pejsky a nazujme jim boty

A možná, že až cestou do roboty do něčeho vstoupí

Doma zují se, už nebudou tak hloupí

aby hned šlápli do misky, co byla na kompoty

kam nasypu jim jako do krmelce.

Tak z toho mám strach, když roztaje sníh

víc než z hororů co dávaj v telce.

Zatím však potácím se v čerstvých, bílých závějích.