Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Prokletí zhrzené milenky

14. 01. 2010
8
17
3317
Autor
MarieG

Nervózně poklepával prsty na volantu. Nikdy se ještě nestalo, aby se Radim takhle ztratil. Dva dny nebyl v práci, neodpovídal na maily, telefon měl vypnutý.

Na semaforu naskočila zelená. Zařadil jedničku a sešlápl plyn.

Proč se tak všichni vlečou? „Jeď!“ zakřičel na auto před sebou.  „Pane Bože, čtyřicet. Dej aspoň těch padesát!“

Blinkr, podřadit, plyn. Uf, konečně ho předjel.

Co se mohlo stát? Že by vyspával u nějaké kočičky? Ale to by se omluvil z práce. To nesedí. Sakra. Poslední nadějí je Radimův vyšukávací byt. Byt, kde nebydlel, ale svým náhodným, ponejvíce jednonočním, známostem ho tak prezentoval (a ještě k tomu pod jiným jménem). Radim si rád užíval, ale pak chtěl mít klid. Neměl náladu na uslzené telefonáty a hysterické návštěvy zhrzených milenek. A že jich bylo.

 

 

Zaparkoval před vysokým domem. Vyběhl pár schodů a otevřel veliké těžké skleněné dveře. Recepční zvedl hlavu od otevřeného časopisu.

„Jdu k panu Peterkovi. Je doma?“ použil Radimův pseudonym.

Recepční pokýval hlavou.

 

 

Výtah oznámil čtvrté patro. Daniel vystoupil a zamířil k Radimovým dveřím. Chvíli před nimi stál a poslouchal. Byt mlčel. Zaťukal. Ticho. Zaťukal znova.

„Radime, vím, že jsi doma. Mluvil jsem s recepčním. Neblbni. Otevři.“

Znovu zabušil a několikrát přerušovaně zazvonil.

„Jestli neotevřeš, volám poldy! Nebuď jak malej!“

 

V zámku zarachotil klíč.

 

Dveře se pomalu otevřely. Daniela udeřil do obličeje pach kořalky a cigaret. Radim se opíral o dveře a bojoval se zavírajícíma se očima. Daniel kolem něj pomalu prošel. Radim zabouchl dveře a trochu se zavrávoral.

 

„Co blbneš, chlape?“

 

Radim mlčel. Přešel do obýváku a svalil se na gauč.

 

„Slyšíš, ty vole? Dva dny o tobě nikdo neslyšel. V kanceláři je panika. Starej zuří. Zuří? To je slabý slovo.“

Radim si přihnul z láhve vodky a oklepal se. Potom pohlédl na svého přítele. „Jsem prokletý, víš?“

 

„Co to plácáš?“

 

„Jojo, prokletý.“ znovu si přihnul. „Ty si už nepamatuješ na Sofí? Krásná, záhadná, ale poněkud pojebaná Sofí?“

 

Daniel si sundal kabát a hodil ho na židli. Z křesla sesunul svršky a nějaké odpadky na zem a posadil se. Promnul si obličej. Prohlížel si svého přítele, který nepřítomně hleděl do prázdna a polohlasně opakoval: „Prokletý, prokletý, prokletý.“

 

„Vůbec tomu nerozumím.“

 

Radim se opřel do pohovky a zaklonil hlavu. „Záhadná Sofí. Sbalil jsem ji v Duplexu. Dělal jsem do ní týden, než mi dala.“

 

„Jó!“ začalo Danielovi svítat. Sofí byla jemná brunetka s velikýma hnědýma očima. Sledovala Radima celý večer. Svou ženskou vychytralostí dokázala vzbudit v Radimovi domněnku, že on si vybral ji a tvrdě ji týdny dobýval, až ji zaslouženě získal. Pomalu si svého vyvoleného omotávala okolo prstu. Zdálo se, že bude mít výjimečný prim v jeho harému. Ale Radimova dobyvatelská posedlost byla silnější než její vychytralost. Jednoho večera se kolem něj mihla lesklá minisukně a upnuté tílko s flitry. Lovec se ozval. Sofie pak našla svého vysněného na záchodcích, jak skolil svou oběť. Udělala mu scénu.

„Jasně, že pamatuju. Řvala na tebe přes celý klub něco ve smyslu, že tě proklíná, že v tobě ženské tělo nevzbudí už nikdy touhu nebo tak něco.“ Daniel se této vzpomínce musel upřímně zasmát. Radim dramatické odchody svých milenek zbožňoval. Je to jako žít s šelmou, u které nevíš, kdy zaútočí, říkával.

Všechny zúčastněné tenkrát historka pobavila a dávali si ji k dobru ještě několik večerů poté. Radima si dobírali, že by měl chtít od svých slečen a dam zdravotní kartu a foto dokazující, že jsou čistokrevnými ženami, nežli je obnaží.

 

Radim se na Daniela podíval a nad jeho pobaveným výrazem zakroutil nevěřícně hlavou.

„Jsem v průseru, jestli jsi to nepochopil,“ opřel si hlavu do dlaní, „ve strašlivém průseru. Jsem prokletý.“ Rozplakal se.

Daniel na něj překvapeně hleděl. Zpitého ho zažil mnohokrát. Kolikrát si spolu rvali vlasy, že něco podělali. Nikdy však nebrečel. Zmateně hleděl na Radimova ramena, jak se nadzvedávají v rytmu vzlyků. Průser. Tady se fakt stal nějaký průser. V tomhle stavu to z něj nedostane, když bude pořád mlít o nějakém prokletí. Sundal si sako a kravatu. Vyhrnul si rukávy u košile a narval svého přítele pod sprchu. Potom do něj nalil hrnek kávy a celý byt pořádně vyvětral. Zavolal do kanceláře a oba je omluvil.

 

 

„Tak.“ pronesl Daniel do ticha.

„Tak,“odpověděl mu Radim a trpce se pousmál. „Kolikrát jsem si už říkal, že těch ženských nechám, že prodám tenhle byt a s ňákou fajn holkou se usadím.“ pohlédl na Daniela.

Ten souhlasně kývnul.

Radim vstal a přešel k oknu: „Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.“ Sklopil hlavu: „Ani ve snu by mě nenapadlo, že by se mi to mohlo stát.“

 

Daniel se opřel do křesla. Nevěděl, kterým směrem má soustředit svoje myšlenky. Napadala ho spousta věcí, co se mohla stát a všechny ho děsily. Podíval se zpět na Radima, který se mezitím otočil k oknu zády a hleděl s nepřítomným výrazem na své bosé nohy. Nestál před ním nonšalantní elegán v obleku, který se skleničkou v ruce, podmanivým pohledem a pár dobře mířenými slovy dokázal okouzlit každou, kterou si zamanul. Naopak, stál zde zničený muž. Jeho vlasy mu za ty dva dny, co se neviděli, skoro všechny zešedivěly. Všiml si toho až teď, když vyvětral všechen cigaretový kouř a odhrnul závěsy. Pleť měl popelavou a dvoudenní strniště vůbec nepůsobilo mužně a sexy. Nevypadal na svých osmatřicet, ale skoro padesát. Snad nebyl nemocný?

 

„Radime, co se stalo? Třeba to nebude tak černý?“

„Je kámo, je to přímo temný.“

 

Ženy střídali hodně. Ale ne jen tak nějaký. Vybírali si pěkné, čisté, upravené. Chránili se. Povzdechl si. Nemoc si nevybírá.

 

„Jsi nemocný?“ Daniel nebyl zvyklý dlouho čekat na odpověď. Ptát se přímo, to k němu patřilo.

Radim zavrtěl hlavou. „Vyspal jsem se s někým, s kým jsem neměl.“

 

Daniel si nenápadně oddychl. Tak přeci jen ženská. To bude zase nějaká scénka, poškrábaný auto, něco mu šlohla, došlápl si na něj nějaký manžílek s nasazenými parohy. Nic, co už by tady jednou nebylo. No jo, to by ho ale takhle nezničilo.

 

„A?“ pobídl podrážděně Radima k dalšímu vyprávění.

„Jde o tu holku ze soboty, z toho nově otevřeného klubu.“

 

Daniel pátral v paměti. V sobotu byly spolu v klubu, ale on odcházel dřív, protože narazil na roztomilou blondýnku a ještě roztomilejší brunetku, které byly svolné k hrátkám ve třech.  Kolem druhé ráno si je odvážel taxíkem k sobě domů. Nevěděl, jak dopadl Radim. Hlavně s ním od toho večera nemluvil.

 

Radim pochopil přítelovo tápání. „Narazili jsme na ní u vstupu. Vyhazovač ji nechtěl pustit a my jsme ji tam protáhli.“

„Ta jak tvrdila, že jí ukradli kabelku s doklady a ještě nemá nové? Že se nemůže legitimovat, byť by ráda?“ Potom se zarazil. „S tou?“

Radim přikývl.

 

Daniel se nadechl a promnul si dvěma prsty kořen nosu. Nelíbilo se mu, kam by příběh mohl směřovat.

 

„Byla hrozně zajímavá. Vyprávěla mi, jak má jet na stáž do Florencie. Studuje umění. Vnímavá holka. Bystrá a vážně vtipná.“

Daniel zvedl nechápavě oči. Tolik obdivu? Vesměs se jejich výčet omezoval na jiné ženské kvality. Je to tady. Druhá míza. „Kámo, ty ses nám zamiloval do ptáčátka.“

„Kéž by bylo moje prokletí strávit zbytek života s jednou ženou.“ Mávl rukou. „Když se ráno vypravovala a tahala z kabelky všechny ty šminky a tak, vypadl jí rodný list. Vyběhává si ty nové doklady, tak ho tahá s sebou.“

„A?“ opět Daniel použil svoji urychlovací techniku.

„Stačilo se na něj nedívat a nic by se nestalo.“ Radim přecházel po místnosti. Daniel ho s napětím sledoval. „Jméno, Alice Vrtabová. Matka Lucie Vrtabová, rozená Soukenická.“ Odříkal zjištěné údaje.

 

Daniel se zatajeným dechem čekal, kdy padne datum jejího narození. Určitě jí bylo čtrnáct. Pane Bože, z jeho kámoše udělají pedofila. Ale bylo ticho.

Pohlédl na Radima. Ten na něj významně hleděl. Danielovi začaly mozkové závity pracovat naplno. Tady v tom je hádanka, v těch jménech. Rychle, rychle. Pak mu to došlo.

 

„Ty vole. Lucie Soukenická, chodila s námi na gympl.“ Plácl se radostně do kolen, že mu to došlo.

Radim se posadil zpět na gauč.

„Vobtáhl si ji na maturáku. Byla do tebe děsně udělaná. Ty jsi kanec,“ Daniel se natáhl přes stůl a poplácal kamaráda po rameni, „vobtáhnout matku s dcerou, to jsi u mě borec.“

Posadil se zpět do křesla a hlasitě vydechl. „Ua, už jsem se bál, že mi řekneš, že jí bylo čtrnáct. Ty dnešní holky se nezdají, chápal bych to. Haha, tohle je bomba.“

 

Radim seděl bez hnutí. „Tenkrát se mnou otěhotněla. Nechtěl jsem se vázat, nezajímala mě a její rodiče o mě taky zrovna nestáli.“

Daniel zkoprněl. Tento příběh neznal.

„Lucie...byla to zvláštní holka. Možná to měla připravený, kdo ví, proč potom pátrat. Nic po mně nechtěla, jen moje jméno v papírech.“

Daniel ztěžka polknul. Zabořil pohled do země. Nechtěl se setkat s pohledem svého přítele.

„Ani jsem nevěděl, jestli mám syna nebo dceru“

Daniel se už nepotřeboval ptát, čí jméno bylo v kolonce otec.

Nalil sobě i svému prokletému příteli panáka.

 


17 názorů

katugiro
10. 02. 2010
Dát tip
Natahované, hrozivě natahované. Tolikrát čtenáři skrze Daniela připomeneš, co všechno strašného se mohlo stát, až se modlí, aby se už konečně něco stalo :) A výsledný efekt je pak takový... prvoplánový.

MarieG
06. 02. 2010
Dát tip
Díky za zastavení. Když jsem si to s určitým časovým odstupem četla, tak jsem také sama vnímala, že mi tam ta Sofie poněkud zmizí. Chtělo by to tam ukotvit, propojit a nebo přeformulovat. Část se Sofií měla především sloužit k popisu charakteru Radima - jak to měl s ženama, jaký vedl styl života, atd. Ale vyznívá to, že je to o Sofii. Máš pravdu. Jinak kletba se naplnila. Je to míněno tak, že po tomhle zážitku nebude moci mít nic s žádnou ženou, protože se mu neustále bude připomínat tento přešlap.

Janina6
06. 02. 2010
Dát tip
První polovina se mi docela líbila, ale když v ní věnuješ tolik pozornosti Sofi a její kletbě, asi by pak pokračování mělo všeho toho "materiálu" nějak využít, ne skočit úplně jinam. Stavba příběhu, který by měl gradovat, se poněkud rozklížila. Nakonec ani to, co slibovala kletba, se nekonalo, konal se sice jiný průšvih, ale já se škodolibě těšila na to mužné selhání :-)

Taklamakan
04. 02. 2010
Dát tip
velice dobry text. ale souhlasím s marvinem. konec je zbytecne doslovny. radil bych ti ho prepracovat/proskrtat. ctenar neni hloupi a staci mu naznaky. jinak tempo, vypravecsky styl, vsechno na jednicku:)

MarieG
15. 01. 2010
Dát tip
To, je dobře, že to byl vtip. Díky za ta další slova, je to pro mne takhle srozumitelnější. V textu jsem se pokoušela o takovou hru s čtenářem. Chtěla jsem nejdříve dávat indicie k tomu, že Radim zřejmě chytil nějakou nemoc, potom, že by se mohlo jednat o sex s nezletilou a potom vypálit, že se vlastně vyspal se svou dcerou. Stavět něco a pak najednou říct, ne tudy ne. To je možná to, jak píšeš, že text něco slibuje a potom to zmizí. Vlastně jsem to tak chtěla, ale čtenář by se tím neměl cítit ošizen, měl by se cítit navnaděn další indicií. To jen tak, proč jsem ten text stavěla takto. Ještě jednou díky. Zamyslím se.

Winter
15. 01. 2010
Dát tip
mno, on ten druhý odstavec byl spíše vtip a ne obecné pravidlo. Taky nemůžeš brát vážně všechno, co řekne nějaký místní estét .) Nejvíc mě dožrala výstavba: celá povídka je smrsknutá na tři poslední odstavce. začíná, když se začne mluvit o někdejší spolužačce z gymplu, končí, když se dozvíme, že se hrdina vyspal s její dcerou. Všecko v posledních pěti odstavcích. Dobře, ale k čemu je ten dlouhý text předtím? K nastínění hlavního hrdiny, k nastínění vypravěče, k nastínění prostředí? Ale proč ten nepoměr? Proč je to "nosné" v příběhu odsunuto až nakonec? Proč je vztah se Sofií tak podrobně rozebrán, když z hlediska povídky má význam jen to, že ho "proklela"? Takových momentů, které planě slibují, aby se následně propadly do prázdna, je v povídce plno. Mno, jako čtenář se cítím jaksi ošizen: úvodní odstavce jsem četl z valné části zbytečně - což mě řádně dožralo. Neřeknu, kdyby to byl text avantgardní, ale není, takže proto ta přísnost. V podstatě každý text svého čtenáře táhne od čerta k ďáblu, druhá otázka je: jestli k tomu potřebuje nějakou pointu - a jak s ní umí pracovat.

MarieG
15. 01. 2010
Dát tip
Díky za kritiku. Co se stylu psaní týká, uznávám, mám se ještě co učit. Ohledně obsahu - literaturu ,v tvém pojetí, ode mne asi nečekej. Mám ráda texty, které si čtenáře tahají sem a potom tam a najednou se vynoří pointa. Je pro mě relax to číst i psát. V tomto směru nebudu nikdy tvým autorem. Ale také přijímám. Čím jsi mě překvapil, je tvůj návrh vyústění povídky. Nejsem si jista, že jsem to správně pochopila. Zaprvé, úvaha o prodeji bytu není náhlá, ale hrdina říká, že opakovaně uvažoval o tom, že by to udělal. Je to vlastně sdělení pro čtenáře, že se stalo něco, že nebude moci žít s ženou ve svazku, ale i to, že ví, že jeho způsob života není OK. Částečně to můžeme považovat za přijetí "trestu", který mu život přinesl. Nepochopila jsem "v hysterickém záchvatu sebestřednosti se vyspím s chlapem a na ženskou to svedu". Myslím, že homosexuální zkušenost nejde srovnávat s incestní. Vyspat se s osobou stejného pohlaví, transvestitou nebo s transsexuálem není tak traumatizující, že by se člověk znechhutil sám sobě, že by to s ním otřáslo jako s hrdinou povídky. Homosexuální styk, styk s nezletilou osobou, styk s bratrancem/sestřenicí, s tím se v kultuře a historii setkáme. Ale incest? To máme v sobě hodně zakořeněno jako zakázané. Možná jsem tě špatně pochopila.

Winter
15. 01. 2010
Dát tip
Do poloviny jsem se těšil na nějakou tu milou moralitku: krize hodnot, kultury, západní svět řítící se do záhuby a tak, prostě literatura .); dokonce jsem přivíral očko nad těžkopádným stylem, průměrnou formou, zbytečnými vsuvkami rušícími jednak rytmus slova, druhak tok příběhu. Ale konečná, zničehonic se zhmotnivší pointa (což je mimochodem povídkový podvod první třídy) text nadobro usvědčil nejen ze špatné výstavby, ale především z banálnosti, kterou jsem se rozhodl nevidět. Mno, upřímně, kdybych byl v krizi natolik, až bych uvažoval, že změním život (úvaha o prodeji bytu), v hysterickém záchvatu sebestřednosti se vyspím s chlapem a na ženskou to svedu ./

Lotoska
14. 01. 2010
Dát tip
drsný... to teda jo, na každýho jednou dojde.

MarieG
14. 01. 2010
Dát tip
Díky za zastavení a rady. Souhlasím. Mrknu se na to. Souhlasím i s nominací na PM.

Paráda. Jen bych se přimlouval, dej na Marvinovy rady. A ve větě "Nalil sobě i přítelovi panáka" bych radši viděl "příteli", "kamarádovi", "druhovi", či tak něco.

Šmodrcha
14. 01. 2010
Dát tip
No to je paráda! *

baaba
14. 01. 2010
Dát tip
super napsaný jojo, ty křehký vztahy T

Glomma
14. 01. 2010
Dát tip
četla jsem s napětím až do konce paráda ;) *

***

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru