NOC V OBCHODNÍM CENTRU-3

Kuneš stál vedle svého automobilu a obouručně manipuloval s podlouhlou anténou, která trčela kolmo do výše.
„Sakra! Takhle přeci nemůže trčet,“ řekl si a začal jí ohýbat, snažíce se její konec uchytit.
 Tou dobou se Roman nacházel ve stoje na záchodovém prkénku a pravou rukou šátral na výklenku, co byl ve zdi. Tam si schovával svačinu a ke svému překvapení jí prsty nemohl nahmatat.
„Zatraceně! Kde je?!“ vyhrkl tázavě, a ještě více natáhl ruku.
„Hrome! Vona tam není! Že jí sežrala Světlana!“ vydralo se mu z úst, přičemž měl na mysli uklízečku.
  Jeho kolega Petr se ve stejném čase stál na židli v šatně a sundával mřížku, co chránila zářivky, které z nějakého důvodu nesvítily.
„To by bylo, abych nepřišel na to, proč nesvítej. To bude určitě v nějakým kontaktu,“ řekl si a záhy držel mřížku v obou rukách.
 Ve stejný okamžik u kamer sedící Horák dozpíval písničku, která právě dozněla v rádiu, přičemž se zadíval na čas, co byl na spodní části jedné obrazovky.
„Krucinál!“ vyhrkl, když uviděl čísla 10:10.
„Sakra! Kde jsou zase všichni! Už měly bejt deset minut postavený zátarasy k travelátorům,“ řekl naštvaně a uchopil vysílačku, do níž vzápětí zařval.
„Vokamžitě běžte postavit kůly k travelátorům a zavřete postranní vchody nahoře i dole!“
  Kuneše ostrý hlas Horáka ve vysílačce překvapil, což se stalo v ten okamžik, kdy se snažil upevnit konec antény ke střeše. Levou rukou proto rychle sáhl na vysílačku, co měl postavenou na střeše vozu. Zároveň však pravými prsty přestal držet konec antény. A ta se prudce vymrštila, načež on pocítil její úder na nose. Zařval bolestí, chytl se za něho a skácel se za skučení podél auta na betonový povrch garáže.
  I Roman byl náhlým výkřikem Horáka, co mu zazněl v naslouchátku překvapen a ztratil rovnováhu. To mělo za následek, že zadnicí dopadl na horní část záchodu, čímž spustil splachování. Vzápětí však ke svému zděšení sjel do jeho vnitřku, ve kterém uvázl, přičemž ucítil na zadnici proud splachující se vody.
  Petr také v naslouchátku zřetelně slyšel výkřik Horáka a pohotově pravou rukou sáhl na mluvítko, na němž stiskl tlačítko. Jenže jen levou rukou neudržel mřížku od zářivek a ta ho vzápětí udeřila do hlavy.
„Au!“ vykřikl a rychle se snažil zachytit mřížku i pravou rukou. Přitom se však ve stoje na otočné židli předklonil a ta se pohnula. Následně ztratil rovnováhu a místností se vzápětí rozlehl jeho výkřik, za kterého dopadl na stůl. Na něm se rozplácl horní části těla a záhy z něho sjel.
  Horák chvíli čekal na to, kdo se ozve z vysílačky, ale když se nikdo neozval, tak ostře do ní řekl.
„Sakra! Co zase kde všichni vyvádíte?“
 Tohle slyšel Kuneš, který seděl s vytřeštěnýma očima u automobilu a držel se oběma dlaněmi za nos.
 Roman zase seděl s užaslým výrazem zaražený v záchodě a za pomocí rukou se snažil z něho dostat.
  Petr ležel otřesený na podlaze vedle stolu a měl pocit, že mu kolem hlavy defilují hvězdičky, zatímco Horák začal nadávat do vysílačky ostošest.
KONEC TŘETÍ ČÁSTI