JEDEN DEN VÁLKY-5

Gefreiter Walter Walz ležel na dně zákopu, přičemž slyšel křik korporala Ericha Vallendora, který se nacházel na něm. Vysunul se zpod něho a naskytl se mu pohled na jeho zkrvavený obličej, na němž zela hluboká rána, která se táhla od oka přes celou tvář.

„Nemám voko!“ řval Vallendor s rozklepanýma dlaněmi u obličeje.

„Nešahej si rukama na vobličej!“ vyhrkl Walz, který se zadíval napříč zákopem. Na jeho dně leželo několik vojáků, z nichž se někteří svíjeli a křičeli bolestí. Jiní stáli u jedné jeho strany a stříleli z pušek na přibližující se britské vojáky. Walz se postavil a skrz průzor s pytlů se zadíval do prostoru před zákopem. Naskytl se mu pohled na běžící i hroutící se postavy v khaki uniformách.

„Pomozte mi s tím kulometem!“ křikl na jednoho vojáka, který stál necelý metr od něho. Oba pak dali kulomet do průzoru, přičemž britští vojáci byli od okraje zákopu vzdálení už jen tři metry.

„Přidržujte mi náboje!“ vykřikl Walz a současně stiskl spoušť. A přes konec hlavně s mířidlem viděl, jak dva nepřátelské vojáky zasáhly kulky. Postřehl, jak sebou oni cukli, rozhodili rukama a zhroutili na zem. Za nimi běžící voják se přikrčil a rozmáchl se pravou rukou, v níž měl granát. Ve stejný okamžik byl však zasažen kulometnou palbou a Walz zřetelně viděl, jak mu vypadl z dlaně, přičemž se on sesul do bláta. Granát za okamžik explodoval a to přímo před dvěma vojáky. Ti vykřikli, rozhodili rukama a padli.

  Útok britských pěchoty nepolevoval a záhy do německých zákopů pronikli britští vojáci, což postřehl i Walz. O několik metrů dále zahlédl, jak do zákopu skáčou Britové, a začíná boj muže proti muži. Voják, co držel v dlaních pás nábojů, uchopil náhle do rukou pušku a pozvedl jí. Vzápětí vystřelil a přes okraj zákopu přepadl britský voják. Za okamžik se objevil další, který do zákopu skočil s napřaženou puškou, na jejíž hlavni byl bodák. Walz ještě předtím uchopil do ruky polní lopatku a tou tvrdě udeřil Brita do boku. Ten vykřikl, dopadl na dno zákopu, načež do něho voják vrazil bodák. Ve stejnou chvíli však do zákopu skočil další britský pěšák, který vystřelil z pušky. Walz postřehl, jak voják vytahuje bodák z těla mrtvého, přičemž se pootáčí a vzápětí je zasažen. Ve vteřině spadl přes toho, jehož bodnul a s vytřeštěnýma očima se zhroutil při stěně zákopu. Brit se hbitě otočil na Walze, aby ho bodnul bodákem. On však pouskočil, udeřil železnou hranou lopatky vojáka do pravé ruky a poté vší silou jej zasáhl do krku. Voják se zvrátil a zhroutil se za chroptění na Vallendora, který vleže stále řval na dně zákopu. Walz rychle uchopil pušku, natáhl uzávěr a vypálil na dalšího Brita, který se chystal skočit do zákopu. Zasáhnul ho a nepřátelský pěšák se svalil a zůstal ležet přes pytle s pískem. Do zákopu však skákali další britští vojáci a krvavý boj pokračoval i nadále.

KONEC PÁTÉ ČÁSTI