Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTROLEJBUSOVÁ TRÁÁÁGA
05. 02. 2010
8
11
1141
Autor
baaba
Byla sobota, sedm ráno a provoz byl řídkej jak poslední výron.
Jasně, chtěl jsem si domů vzít tágo, ale řekli mi, že budu muset až hodinu čekat.
Čekat…? Já vlastně chvátám, že jo?! Tak jakýpak čekání…
Na zastávku MHD jsem došel za osm minut.
Jízdní neřád mi sdělil, že si můžu v klidu zakouřit (byť se to, dle zákona, nesmí)
a klíďo si ještě dojít na malou.
Na velkou bych to (v tomhle světle?!?)… bych stejně neměl odvahu.
Nuž, koupil jsem si lístek v automatu a zapálil si.
Cíčkem jsem obtěžoval maximálně okolo projíždějící auta, i když z těch šlo kouře rozhodně víc, než jsem vypouštěl já.
Možná ještě dva vrabčáky na střeše zastávky... No, usuzuju, že těm to je docela šumák.
Ani silnice, ani semafory nijak hlasitě neprotestovaly, tak co? Hmmm?
První čvaňho je obřad. Esoterickej požitek. Jistěže kouření škodí zdraví. Já se nehádám.
Je to jedna z mála mých neřestí. No, mála…
Je to jedna z mých neřestí. Nač to rozpatlávat…
"Městská Hromadná."
Nepoužil jsem ji během posledních let. To docela bezpečně vim…
Všude buď autem, nebo po svejch – takovej já…
Busy vídám, to je jasný.
Pro mou maličkost jsou to takový velký bedny na silnici, který jenom překáží.
Občas kvůli nim dokážu pěkně vypěnit. Hlavně krz vyjíždění od zastávek.
Samo, že busáci mají těžkej život.
Mají ale i zlozvyk vystřelit od zastávky bez blinkru …čili bez varování.
Na vlastní voči jsem viděl, jak tohle přesně udělal autobusák nějakýmu týpkovi v centru.
Tak ve tři odpoledne.
Týpek mu udělal myšku a autobus plnej lidí zablokoval. Začali si nadávat.
Ten z osobáku na ulici a autobusák uvnitř.
Okno u řidiče MHD stažený, neb bylo vedro.
Najednou se typ chytil staženýho okna a vypálil směrem do autobusu dělo.
Pak sedl do svýho Golfu a pokojně odfrčel v dál.
Já autobus objel a při předjíždění okoukl řidiče. Ten se držel za oko.
Říká se oko za oko.
Tady ale spíš šlo o oko za blinkr.
Holt, předpisy jsou předpisy.
Platěj pro všechny.
Dodržuj a móňo nebude..!
Přijel tykadlák, tedy trolejbus.
Je asi dobře, že se před ix lety město rozhodlo zavést trolejovou dopravu.
Rozhodně míň smrdí.
Nedaleko od města je obrovská elektrárna.
Třeba radní udělali holport a Elektrárna dala elektřinu pro MHD do akce.
Víte jak to je. Sleva je sleva…
Nu, tak jsem do tý přerostlý elektrický krávy vlezl.
Bylo tu docela plno, na sobotu ráno. Vlastně…
Což já můžu vědět, když takhle brzo vstávám vzácně a v MHD sedím poprvý po… po…
Ty vole, vážně nevim po kolika letech!
Na zastávce zakoupenej lístek jsem strčil do strojku.
Udělalo to crrchrrrr… a bylo.
Kdyby všecko na světě bylo takhle crrchrrrr, bylo by nebylo problémů.
Ale byla by nebyla, ani žádná prča…
Označenej lístek jsem zastrčil do kapsy a lehce při tom ohrozil nějakou paní s mikrofoním účesem.
Jak jsem se jí omlouval, ještě jsem jí u toho šlápl na berli.
Radši jsem dezertoval do zadní části trolejbusu, páč paní koukala, že mi tou berlí nandá.
Půlka cestujících jela zjevně ze zelnýho trhu.
Uvnitř to vonělo skoro jako v kuchyni.
Zelnej trh se pořádá pouze ve čtvrtek a právě v sobotu.
Snažil jsem se rozpomenout, jak voněla dneska v noci slečna, od který se vracím,
ale celer s petrželí mi vzpomínku docela drze přerazily.
Na další zastávce přistoupili dva revizoři a začali kontrolovat vstupný.
Šáhl jsem do kapsy a nenahmatal nic.
Trošku jsem znejistěl a začal se prohmatávat intenzivněji.
Když se sousedstvo začalo odtahovat od mojí osoby došlo mi, že musím vypadat jako totální úchyl.
Lístek jsem našel (toť se rozumí) v tý původně prohmataný kapse.
Odlehlo mi.
Teď mi už kontrolní chrobáci můžou tak možná volíznout voháňku.
Jak jsem stál, opřel jsem se oběma rukama o tyč, jež vedla pod stropem trolejbusu
a nasadil masku bohorovnýho kliďase.
A to se nevyplácí, že jo…
Revizoři se přiblížili, když mi lístek vypadl z prstů
a přistál na bohatě kudrnatý hlavě pána s padesátkou na hrbu.
Co teď?
Hrábnout mu do vlasů se slovy „promiňte, ale mám u vás lístek,“
po mojí předchozí ohmatávačce by bylo koledování si o inzultaci.
Bych tak odhadl.
Navíc moji debilní situaci zaregistrovali dva týnejdžři.
Jeden ťukl do druhýho loktem a ukázal bradou směrem ke mně.
Hodil jsem na ně zlej pohled.
Oba s úsměvem vrtěli zlehka hlavou, že TOHLE jasně nedám.
Jeden z těch mlaďasů mi to opepřil strouhanou mrkvičkou.
Samo, že dám …musím…!
Snažil jsem se rychlým pohybem letmo sebrat pánovi lístek z vlasů.
A znovu a znovu…
Pořád se to nedařilo a mladiství měli čupr divadýlko.
Trpělivě jsem konal a snažil se nevnímat blízkost revizorů a upřenej pohled těch zmetků.
Konečně…
Sebral jsem lístek, ale ouha, pán měl příčesek.
No, spadnul mu do klína.
Jak jinak.
Neshodil jsem mu ho ale já.
Shodil si ho sám, když (asi) ucejtil, že se cosi děje s jeho překudrnělou kšticí.
Řekl bych, že si myslel, že ho otravuje nějakej hmyzí kámoš a on se ho snažil odehnat… zapudit.
Nějak zachytil za svoji vlasovýzdobu, ta se mu svezla a spadla.
Mládež bedlivě pozorující se rozesmála.
Já dělal, že jsem nic neviděl.
Že mne strašně zajímají ladný křivky trolejbusovýho stropu.
Kluci ukázali palec.
Bylo mi jasný, že pánovi určitě nepatřil…
Před vchodem do baráku mi došlo, že Městskou Hromadnou budu muset znovu.
Moje klíče se nějak transformovaly na JEJÍ klíče.
A chvátat můžu, jak chci.
Koukl jsem ublíženě na svou káru. Úplně viditelně z mý situace měla prču.
Si asi říkala. "Vidíš, blboune… Chlastat jsi chtěl… Nechals doma svoje autí… Teď si to vyžer!"
A tak jsem se vydal na zastávku. Dneska už podruhý. To je ale štěstíčko.
Hm…
Neměl bych si vsadit?
11 názorů
brcalovezelena
25. 02. 2010
Stylistiku bych nepilovala, její rozkolísanost mi přijde pro text zdravá. Máš evidentní vyprávěcí talent a ne sice vyloženě ojedinělý, zato pevný autorský styl.. =) Pobavila jsem se, díky.