Kniha

Dávno již tomu, snad tisíce už let
co dal jsem ti život
a ukázal ti hned
jak tajemství uchovat.

Teď mým rukám zvědavým svůj hřbet nastavíš
literou tučnou
cos o sobě prozradíš
a prstům svolíš po stránkách listovat.

V čase, kdy mysl má samotou zahoří
mé oči věrné pak s láskou se ponoří

tam

kde lacetka zlatá
svým štíhlým tělem chrání
svazečky písmen
jež nutí k pousmání.

Jen letmo vzpomenu na les
co život dal předčítání
pohladím desky tvé a cítím větrů vání
však není proč litovat.

Moudří ti vědí, že všechno je v tobě
hlupáci hledí, jak nasytit ohně

tvým tělem bezbranným

skrz plameny lačné
vzpupně sálá
pravda a moudrost
co uvnitř stála.

Zde příběh končí
a znovu ožívá
ukrytá v myšlenkách
láska je i hněv
co svět světem stojí
my dva jsme jak podobojí
já jsem tvé tělo
a ty jsi má krev.